21.5.2019 | Svátek má Monika


POLITIKA: „Volno“ pro rozvoj zdravotnictví

24.9.2007

Po sněmovně i Senát schválil reformu veřejných financí Mirka Topolánka. Součástí Topolánkova batohu jsou i zásadní změny ve zdravotní legislativě. Vedle tolik diskutovaných poplatků obsahuje batoh celou řadu dalších zásadních změn: po deseti letech se ruší věta Fischerové, ustanovení, které deset let brzdilo přirozený rozvoj nabídky zdravotních služeb; zavádějí se transparentní pravidla stanovení cen a úhrad léků, která odpovídají našim závazkům v EU a současně poprvé v historii zohledňují principy hodnocení efektivity; ruší se dohodovací řízení o seznamu výkonů, po deseti letech zkušeností se složitě kalkulovanou hodnotou výkonu se otevírá prostor pro vytváření cen na základě nabídky a poptávky; omezují se nesmyslná a administrativní výběrová řízení před uzavřením smlouvy mezi zdravotnickým zařízením a pojišťovnou a zavádějí se osobní účty pojištěnce.

Změny ve zdravotní legislativě, přijaté jako součást reformy veřejných financí prosazené Mirkem Topolánkem, otevírají cestu k rozvoji moderního evropského zdravotnictví soustředěného na bezpečnost, kvalitu a dostupnost zdravotních služeb, zdravotnictví, které je zaměřené na občana, pojištěnce, případně pacienta. Změny prosazené Topolánkem současně otevírají cestu k dalším krokům, které zajistí dlouhodobou finanční stabilitu celého systému.

Regulační poplatky

Nepoučená veřejnost a nepoučitelná média diskutují v souvislosti s reformou pouze regulační poplatky. Jejich prosazení znamená proboření fikce o bezplatném zdravotnictví, přesněji řečeno o zdravotnictví, ve kterém občan nedobrovolně odevzdává zdravotní pojišťovně nemalé peníze bez možnosti dále ovlivnit, komu a za co pojišťovna zaplatí, a později jako pacient dostává zdravotní péči „zdarma“, tedy bez skutečného práva žádat její kvalitu. Bezplatné zdravotnictví neexistuje, skrývá se za ním pouze absence partnerského vztahu důvěry mezi lékařem a pacientem.

Zavedení regulačních poplatků přesouvá malou část platby pacienta a honoráře lékaře z neprůhledného pojištění do přímého vztahu mezi pacientem a jeho lékařem. Pacient si zvolil lékaře, důvěřuje mu, žádá od něho službu a platí za ni – jak přirozený vztah. Za své peníze může pacient žádat kvalitní službu, současně i lékař vnímá platícího klienta jinak než „pojištěnce“. Regulační poplatky jistě nejsou zázračným řešením, zdaleka nevyřeší všechny problémy a bolesti, které zdravotnictví má. Poplatky se jistě budou vyvíjet, přizpůsobovat a měnit tak, jak se mění medicína, zdravotnictví i celá společnost. Není však pochyb, že regulační poplatky zamezí tomu nejnesmyslnějšímu plýtvání a otevírají cestu k dalším změnám.

Věta Fischerové

Pod heslem věta Fischerové je obecně známé ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, které zakazuje zdravotnickým zařízením přijmout od pacienta jakoukoli úhradu v souvislosti se zdravotní péčí hrazenou z veřejného pojištění. Toto ustanovení prosadila do zákona na jaře 1997, tedy více jak před deseti lety, poslankyně ČSSD Eva Fischerová a podpořil je tehdejší předseda zdravotního výboru sněmovny Vladimír Špidla, dnešní český eurokomisař.

Na první pohled nevinné ustanovení pokřivilo na deset let rozvoj českého zdravotnictví. Naprosto nesmyslně zakazovalo nabízet vedle péče hrazené z pojištění také další služby, které pochopitelně z pojištění hrazeny být nemohou a nejsou. Ale ouha, občané takové služby zcela samozřejmě žádají a zdravotníci je chtějí nabízet – jako ve všech zemích, s kterými se chceme nebo nechceme srovnávat. Praxe si vždy cestu najde, a tak jsme byli denně svědky nejrůznějších legálních, pololegálních i zcela nezákonných kliček a triků. Někde nemocnice založila nadaci a pacienti jí „dobrovolně“ přispívali, tu žádala či vítala sponzorské příspěvky, jindy vše jednoduše vyřešila otevřená kapsa a zavřená obálka.

Špatný zákon neodpovídá požadavkům praxe a sám indukuje porušování zákona. Během deseti let byla „věta Fischerové“ nesčetněkrát kritizována, sněmovna projednávala několik návrhů na její zrušení, dokonce se návrhem na její zrušení zabýval Ústavní soud. Nyní konečně tento chybný předpis zmizí z našeho právního řádu. Otevírá se cesta pro legální nabídku služeb, které vhodně doplní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovny mají dostatek mechanismů k tomu, aby zabránily podvodníkům, kteří by chtěli pacientům účtovat služby, které hradí pojišťovna.

Léky: ceny, úhrady, záměny

Léky představují jednu z největších oblastí výdajů ve zdravotnictví. Ceny léků jsou doposud regulovány Ministerstvem financí. Výše úhrady léků, tedy výše, v jaké hradí léky pojišťovny, je stanovována Ministerstvem zdravotnictví. Mechanismus cenové regulace dlouhodobě selhává a je nesmyslný, stanovování úhrad neboli kategorizace v zásadě funguje, ale proces je pro nedostatečnou průhlednost právem kritizován ze strany Evropské unie. Rozdělení regulace mezi dvě ministerstva tomu pochopitelně nepřidá.

Během posledních let jsme i jako poslanci Evropského parlamentu apelovali na vládu ČR, konkrétně ministryni Emmerovou a ministra Ratha, aby upravili české předpisy v souladu s požadavky evropské směrnice o transparentnosti. Nestalo se, a tak naší zemí hrozila žaloba a postih Evropským soudním dvorem. Toto riziko je nyní zažehnáno, nová právní úprava splňuje evropské požadavky.

Poprvé v historii zákon ukládá zohlednit při rozhodování o ceně a úhradě léku z pojištění jeho efektivitu, tedy porovnávat přínosy léku s jeho cenou. Při rozhodování hraje také významnou roli porovnání cen, za které se stejné léky prodávají v jiných zemích.

Velkou novinkou je právo lékárníka zaměnit v lékárně předepsaný lék za jiný, srovnatelný, ale levnější. To vše na žádost pacienta, ale bez vědomí předepisujícího lékaře. Výrazně tak posiluje odpovědnost lékárníka, který poprvé rozhoduje o léku bez lékaře, a stává se tak svébytným poskytovatelem zdravotních služeb.

Ceny výkonů

Krátce po zavedení veřejného zdravotního pojištění vznikl seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Tento seznam nahrazuje ceník. V době jeho vzniku neexistovaly žádné informace, podle kterých by bylo možné odhadnout ceny jednotlivých zdravotních služeb, úkonů. Nic jsme nevěděli o tom, kolik jakých výkonů která zdravotnická zařízení poskytují, ani jaké jsou jejich náklady.

Během dvou let opravdu intenzivní práce vznikl seznam výkonů postavený na kalkulačním vzorci a odborných informacích o časech a materiálové spotřebě při jednotlivých výkonech. Seznam výkonů obsahuje mnoho chyb a nepřesností, jeho největší chybou je, že se v roce 1998 přestal řádně aktualizovat a vyvíjet. Přesto vytvořil seznam výkonů na deset let rámec, na základě kterého naše zdravotnictví vcelku úspěšně funguje, nastavil více či méně korektní relace mezi jednotlivými výkony.

Novela zákona nyní ruší komplikované a složité dohodovací řízení, ve kterém se měl seznam rozvíjet, a nechává plnou odpovědnost za rozhodování o cenách zdravotních výkonů na Ministerstvu zdravotnictví. Pokud neztratíme odvahu, můžeme využít obrovského množství informací (v pojišťovnách i ve zdravotnických zařízeních) k razantní změně přístupu k cenotvorbě zdravotních služeb. Doba je zralá na to, aby ceny vznikaly porovnáním nabídky poptávky – zdravotní pojišťovny dobře vědí, jaké množství kterých výkonů jejich pojištěnci potřebují, každé zdravotnické zařízení dobře ví, jaké jsou jeho skutečné náklady na konkrétní péči. Dejme jim tedy prostor, aby se mezi sebou dohodli o ceně, za kterou pojišťovny péči pro své pojištěnce nakoupí.

Výběrová řízení

Od samého zavedení výběrových řízení, která musela ze zákona předcházet uzavření smlouvy mezi zdravotnickým zařízením a pojišťovnou, bylo jasné, že jde o administrativní regulaci s nepříliš velkým přínosem. Výběrové řízení organizované orgánem veřejné správy, předcházející ze zákona uzavření svobodného smluvního vztahu mezi dvěma suverénními subjekty, je nadbytečné. Navíc výsledek tohoto výběrového řízení není závazný ani pro jednu stranu smlouvy. Slouží tedy jen jako alibi pro ty, kdo smlouvu uzavřít nechtějí, a komplikace pro ty, kdo se již dávno dohodli.

Novela zákona sice (bohužel) výběrová řízení neruší, nicméně je alespoň omezuje v těch nejvíce do očí bijících případech.

Osobní účty

Další změnou, novinkou, kterou zavádí Topolánkův batoh ve zdravotnictví, jsou osobní účty pojištěnců. Každá zdravotní pojišťovna musí povinně vést pro každého svého pojištěnce osobní účet. V tomto přehledu sleduje jednak zdravotní péči, kterou tomuto pojištěnci uhradila, a jednak regulační poplatky, které pojištěnec zaplatil ve zdravotnických zařízeních.

Osobní účet dává tak každému pojištěnci (konečně) přehled o tom, kterým lékařům a za co jeho pojišťovna zaplatila. Pojištěnec tak může kontrolovat, jak pojišťovna zachází s jeho penězi. Nově dává osobní účet přehled o tom, kolik již pojištěnec zaplatil regulačních poplatků, tedy kdy případně dosáhne hranice 5000 Kč v kalendářním roce a kdy mu budou další poplatky pojišťovnou vraceny.

Povinnost vést osobní účty nabízí logicky prostor k tomu, aby pojišťovny tyto přehledy zpřístupnily svým pojištěncům on-line prostřednictvím vhodných internetových a jiných informačních systémů.

Věřím, že se v krátké době v osobních účtech objeví zatím nedostupná informace o tom, zda a který zaměstnavatel pojištěnce přihlásil, tedy je povinen za něho platit pojistné, zda toto pojistné skutečně platí (či ne) a nakonec i v jaké výši. Občané si tak budou moci kontrolovat nejen to, zda jsou pojištěni (nebo zda si musí pojištění platit sami), ale i to, kolik za ně jejich zaměstnavatel na pojistném zaplatil.

Právě prosazená reforma je důležitá, ale není a nemůže být řešením všech problémů. Je pouze prvním, nesmělým, možná v některých momentech málo odvážným, jinde možná zbytečně prudkým krokem na dlouhé a nekončící cestě k efektivnímu modernímu zdravotnictví. Dnešní reforma vyvolá jistě mnoho komplikací, postaví před nás výzvy, se kterými se musíme vyrovnat. Nepochybuji o tom, že to zvládneme. Stejně tak nepochybuji o tom, že již tato dnešní reforma přinese mnoho užitečného, omezí plýtvání, posílí občana a jeho postavení, vytvoří prostor pro realizaci dobrých nápadů a nabídku nových služeb. Přeji si, a jistě nejsem sám, abychom v sobě našli dost sil v započaté cestě pokračovat, rozpoznat a napravit chyby, které jsme udělali, potvrdit a obhájit správná řešení a dál zlepšovat naši legislativu tak, abychom vytvořili kvalitní právní prostor pro ty, kdo chtějí zdravotní služby nabízet a čerpat, pro naše občany.

19. září 2007

poslanec Evropského parlamentu



Diskuse


Matka Tereza
19:26
25.9.2007

PP2
22:47
24.9.2007

vládík
17:52
24.9.2007

franta
17:46
24.9.2007

Irena
17:25
24.9.2007

sváťa
16:56
24.9.2007

vládík
18:02
24.9.2007

Standa
13:48
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
17:11
24.9.2007

vládík
18:07
24.9.2007

Chris Kelvin
12:51
24.9.2007

MaR
13:14
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
16:46
24.9.2007

lesnik
10:34
24.9.2007

Andyo
11:19
24.9.2007

Vážný
12:50
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
16:55
24.9.2007

Jura Jurax
16:30
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
16:48
24.9.2007

Jura Jurax
16:57
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
17:09
24.9.2007

vládík
18:00
24.9.2007

Bořek
7:59
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
6:58
24.9.2007

F2
9:23
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
9:34
24.9.2007

F2
9:47
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
9:53
24.9.2007

MUDr Jiří Kilian
12:57
24.9.2007

pf
1:39
24.9.2007

plesnivy pes
1:35
24.9.2007

Vilém
1:00
24.9.2007

Jura Jurax
16:41
24.9.2007

počet příspěvků: 68, poslední 25.9.2007 07:26









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.