Karel Boček 12.1.2009 10:10

Gumička od sodovky

Originální využití gumičky od sodovky jsem viděl někdy začátkem šedesátých let, kdy jsem nastoupil jako mladý do prvního zaměstnání. V té továrničce pracoval jakýsi starší chlapík v tzv. nádvorní partě a by tedy často k vidění jak tlačí kolečko s lopatou a koštětem a uklízí dvůr. Z úst mu visela pěkná, dlouhá „fajfka“, kterou patrně nikdy neodkládal, bimbala se se strany na stranu a linul se z ní nepřetržitě smrdutý dým. A aby mu fajfka nepadala z „huby“, měl na náústku navlečenou právě onu gumičku od sodovky a celek měl zasunutý v mezeře po vypadlém předním zubu, pochopitelně s gumičkou opírající se o zadní stranu vedlejších, dosud existujících zubů. Velmi působivé a praktické…

• reagovat
• nahlásit příspěvek

divitel 10.1.2009 12:15

Taky se gumička hodila do "tanku"

ze špulky od nití, gumového svazku a špejle. Ale lepší byl špalíček opatrně uříznutý ze svíčky. Jo, ještě napínáček.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

divitel 10.1.2009 12:12

Ještě v sedmdesátých byla v okolí Mor. Budějovic k dostání Zonka.

Žlutá limonáda, které když se člověk napil tak mu lezly bublinky z nosu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

divitel 10.1.2009 12:09

Když se gumička dala do pusy

Když se gumička dala do pusy mezi rty a zuby, daly se na ní pomocí jazyku vyluzovat různé, převážně neslušné, zvuky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jeřabina 9.1.2009 21:37

Gumičky!!

No jasně. Přesně se mi to vybavilo. Byl jsem hodně malý kluk (1951), ale vzpomínám si, že z těch gumiček se dělali skákací pumprdlící. Gumička se provlékla napůl skrz tu dírku uprostřed, postavila se na stůl a za chvíli se sama prudce vrátila do původního tvaru.  Tak prudce, že ji to vymrtilo do výšky - a skakací pumprdlík byl na světě. Efektní bylo, když se povedlo takhle připravit pumprdlíků víc a poskakovali postupně. Mám ale matný dojem, že se ta gumička musela nějak navlhčit, že by se na ni plivlo? Asi jo, ale jistě už to nevím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kecal. 9.1.2009 15:17

červené těsnící kroužky

používali taky dědci aby jim fajfka nevypadla z pusy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Předseda 9.1.2009 15:03

Sice ne z padesátých

(teda asi, možná s tím začali už tehdy) ale já vzpomínám na džus Olympus v plechovce, ze 70. let. Taky pěkný humus, ale tenkrát mi to docela chutnalo. No a pak takové ty klasiky typu Pomela, Vinea, Marka, Broňa, Top Topic... některé z nich se začaly znova dělat. Jen nevím, jestli bohudík, nebo bohužel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašek 9.1.2009 14:32

V nových ta červená a žlutá limonáda stála 1.20 Kčs . . .

z toho 1 Kčs byla záloha . . .  věděli jsme, jak se vloupat za PRAMEN, kde skladovali basy prázdnách flašek od llimonády a piva . . .  ukradli jsme tam 1 nebo 2 flašky, a drze odnesli do toho Pramenu a koupili si cukrkandl špalky . . . 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jarek 9.1.2009 13:22

Zlatá šedesátá.

Já mám vzpomínku na Coca-colu 0,25 l ve skle nebo Pepsi v plechu na přelomu 60-tých a 70-tých let minulého století. Občas se objevily v nějakých bufetech. Chuť se mi zdála mnohem lepší než dnes, ale možná to je jen ten syndrom vzpmínání na mládí, kdy bylo všechno lepší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

gaston 9.1.2009 13:18

zátkovy gumičky

Zátkovy gumičky používaly dědové na konci troubele fajfky.Protože pánové vyššího věku trpěli nedostatkem zubů a fajfka jim tim pádem padala z huby,tak měli na konci navlečenu Zátkovu gumičku a fajfka držela v hubě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Marat 9.1.2009 13:07

Hrůza,ty sodovky obsahovali skleníikový plyn.

A co skleníkového plynu v sodokárncáh napěchovali do každé lahve.Nebude toho skleníkového plynu proto v atmosféře moc? Nic bych za to nedal,že už tehdy se díky sodovkárnám a produkci skleníkového plynu začaly rozpouštět ledovce na Severním pólu.

Neml bych za tento objev dostat Nobelovu cenu tak jak Al Gore?

Vzpomínám,že po válce už nebyly takové dobré sodovky a limonády. To už byla sladkokyselá voda s několika bublinkami.

Takovou lahev s patentním uzavrem jsem jako řidič náklaďáku vozil s brzdovou kapalinou.Jednou při pravidelné údržbě jsem dolil kapalinu a lahev odložil na stupačku náklaďáku.Šel kolem jiný řidič a řekl já se napiju.Nežli jsem stačil co říci,tak si té brzdové kaplaliny loknul.To jste meli slyšet ten jeho  děkovný žalm.Sliboval mě pomstu ač jsem za to přece vůbec nemohl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 9.1.2009 12:30

Jedna z nejlepších minerálek

které jsem pil v ČR (po r. 1992) byla nějaká z Jižních Čech, jmenovala se nějak jako Athena, krk na to nesázím, ale určitě po nějaké řecké bohyni. Později zmizela.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZW 9.1.2009 12:16

Nezapomeňte na OVONU!

OVONA - hříšný ovocný luxus v úzkých vroubkovaných silnostěnných lahvích. Spolu s plechovkovými džusy ji nám dětem kupovali na Vánoce.

Mimochodem, ty džusy se s dnešními krabicovými nedají srovnat. Nedávno jsem ovšem pil jeden meruňkový, který se tomu bývalému trochu blížil. Když jsem se dozvěděl, že jde o "bio"produkt odkudsi z Arménie a za cenu téměř 200 Kč za láhev, protočily se mi panenky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

kokespravy 9.1.2009 11:55

Moc pěkné vzpomínání

na mládí. Já se pamatuji ještě na jednu"pochutinku".Říkali jsme jí "mejdlíčka", byla to taková tabulka jako čokoláda, různých barev a chuti nedefinovatelné. Mám jí stále na jazyku, ale popsat nedovedu. Nevím, z čeho se tato "mejdlíčka"vyráběly, zřejmě to byla čistá chemie. Vzpomíná si na to někdo?

• reagovat
• nahlásit příspěvek