V jako vždy moudrém článku pana Daniela Drápala Nevyslovitelná myšlenka z NP dne 20. 8. 2015 mne nejvíce zaujala věta: „Zatím jsem ale nečetl ani neslyšel, že by někdo seriózně rozebíral otázku, jak celá věc skončí.“

Problematika migrantů, běženců, uprchlíků či přistěhovalců, jakkoli pojmenujeme ty masy lidí valících se do Evropy po vodě i po souši z Asie a severní Afriky, je probírána již řadu týdnů a měsíců ze všech stran a jen těžko lze k tomuto tématu říci něco, co dosud vysloveno nebylo. Nehodlám vstupovat do vpravdě nekonečné a nekončící diskuse o tom, zda přijímat nebo nepřijímat. Zda vítat s chlebem a solí nebo zda potápět lodi plující k italským či řeckým břehům. A soudím, že v tomto směru bylo již opravdu řečeno vše. Řečeno. Ale vykonáno?

Vrátím se k oné otázce vyslovené panem Drápalem. Jak celá věc skončí? A podle čeho poznáme, že skončila? A pokud takový konec někdy nastane, budou moci být ti, co tak fandí přílivu nových obyvatel do údajně vymírající Evropy a příchodu nových pracovních sil údajně hodlajících posílit chřadnoucí evropskou ekonomiku spokojeni? A jak, podle čeho poznají, že spokojeni být mohou?

Nic netrvá věčně. Každý proces má nejen svůj začátek, ale také svůj konec. Když zedníci na zelené louce postaví dům, tak to jednoho dne zapijí, popřejí novým obyvatelům vše nejlepší a odejdou. Pekař zadělá na těsto a upeče chleba, kterým někoho nasytí. Chirurg odstraní zanícené slepé střevo, zašije ránu a dá si zaslouženou kávu. Takových procesů, které mají pozitivní konec, bych mohl vyjmenovat bezpočet.

Jsou ale také konce méně pozitivní. Astronomové by nám jistě dokázali alespoň přibližně vypočítat, za kolik miliard let skončí naše sluneční soustava svou pouť vesmírem. Bohužel se toho nedožijeme. Existují ale procesy, mnohem kratší, jejichž délku, tedy začátek i konec lze obsáhnout lidskými měřítky. Každá květina jednou zvadne, ne všechny nemoci končí uzdravením a víme, že všichni jsme smrtelní a že naše pouť pozemským životem jednoho dne skončí.

Vraťme se ale k procesu, který dnes plní stránky medií a je námětem mnoha komentářů a diskusí. Dokážou si ti, kteří fandí přílivu obyvatel Asie a Afriky představit, JAK a také KDY a také ZDA vůbec tohle jednou skončí? Že by si jednoho dne takhle zvečera zamnuli rukama a řekli si s uspokojením: „Tak, hotovo, chlapi, už je tu máme všechny a zítra ráno se můžeme s vervou pustit do řešení dalších palčivých problémů. Sem s nimi!“

Ať dělám, co dělám, já si to tedy nějak představit neumím.