Pamatujete si ještě, jaká očekávání jste vkládal po listopadu 1989 do budoucnosti osobní i budoucnosti česko-slovenské fantastiky?

Pro mě byl rok 1989 neobyčejně hektický, neboť jsem se pokoušel stíhat mnoho věcí najednou: začal jsem svépomocí stavět dům - nebylo moc peněz, tak se většina práce dělala vlastníma rukama, ještě v té době jsem učil na základní škole výtvarnou výchovu a hromadu dalších předmětů, které do svého úvazku nikdo nechtěl a v problémových třídách vyhlášených svým špatným vztahem k vyučování a do toho jsem hlavně po večerech a nocích začínal dělat ilustrace a obálky pro své první knihy v nakladatelství Albatros a Práce. Snil jsem si, že pokud bude o mou práci zájem, tak dám na konci školního roku konečně výpověď a budu se na volné noze už jen věnovat ilustrování knih... A do toho shonu přišla revoluce, neuvěřitelně hektické období, kdy jsem stále někam chodil a něco poslouchal, někdy krátce po listopadu přišel i ustavující sjezd Československého Fandomu - už si přesně nepamatuji kdy - později založení prvního oficiálního sci-fi časopisu a postupný vznik nakladatelství s úzkou specializací na sci-fi... Vnímal jsem v té překotné době, jak se nám mohutně otevřel prostor ke všemu, o čem jsme jen slyšeli zpovzdálí vyprávět a najednou šlo vše; člověk byl omezen jen svojí šikovností a pohodlností.

Došly tyto sny naplnění?

Myslím si, že ano: najednou jsem měl spoustu zakázek na obálky knih, které jsem předtím pouze četl jako například A. C. Clarke, Kurt Vonnegut Jr. a mnoho dalších, s řadou spisovatelů jsem se touto cestou seznámil... Dělal jsem v té době spoustu úžasných titulů, byly to nekonečné dny a noci plné práce, která mě ale moc bavila a poprvé v životě jsem měl pocit, že jsem placen ne za práci, ale za provozování svých koníčků... A jako bonus navíc se mé práce líbily, přišla dokonce i nějaká ocenění - např. obálka roku sci-fi časopisu, kterou vyhrála IKARIE za rok 1990 vyhlášená na Euroconu ve francouzkém Fayence. Začal jsem taky pracovat pro film, a to navíc pro sci-fi film, jichž jsem vášnivým fanouškem. Jednalo se tenkrát o španělský film NEXUS, byly to dva roky velkého množství práce v pozici pomocného výtvarníka (hlavní výtvarník byl Jiří Štamfest) a v neposlední řadě jsem se účastnil řady výstav ilustrací a obrazů ať už autorských, samostatných nebo společných... dá se dokonce říci, že v lecčems mé sny byly dokonce překonány.

Mohl byste nám povědět, co za posledních dvacet let považujete za největší úspěch, jak z osobního hlediska, tak z pohledu na fandomové dění?

Můj největší úspěch z osobního hlediska bylo to, že jsem dostavěl dům, kde jsem si mohl udělat atelier podle svých představ, že jsem měl a mám možnost dělat práci, která mě baví a že to se mnou vydržela i celá moje rodina ve zdraví a relativní pohodě. Z pohledu fandomu pak za veliký úspěch považuji už to, že neustále existuje, že i po tolika letech existence se samovolně nerozpadl vlivem mnoha dalších možností vyžití jeho členů, ale že naopak stále láká další a další generace sci-fi a fantasy fandů, i když jim současnost nabízí celou škálu nových podnětů se sci-fi a fantasy souvisejících někdy jen okrajově.

A největší neúspěch?

Každá práce, kterou děláte je někdy úspěšná a někdy neúspěšná, vždy to záleží na celé řadě věcí: pokud jde o nějaké kolektivní dílo, např. film, kde je i neúspěch kolektivní, byť ne vždy zaviněný třeba zrovna vaší činností... Z tohoto hlediska byl pro mě asi největším zklamáním film NEXUS, ne kterém spousta lidí z českého štábu nechala dva roky života a po zhlédnutí onoho filmu měla pocit, že to byly dva téměř promarněné roky, nebýt zkušeností, které se zřejmě jiným způsobem získat nedají. A proto vlastně ani tento film pro mě nemůže být největším zklamáním, neboť mi dal možnost se účastnit velkého mezinárodního projektu, ke kterému bych se jinak nedostal a umožnil mi pracovat ve velkém týmu, což jsem do té doby neznal. Takže i velké neúspěchy mají v sobě něco pozitivního. Z hlediska fandomu bych to asi nedokázal posoudit, neboť jsem přeci jen trochu mimo dění fandomu a zdaleka nesleduji všechnu jeho činnost, hodnocení z mé strany by vlastně byla čirá spekulace.

Zajisté máte celkem jasno, kam chcete nadále směřovat. Povězte našim čtenářům, co chystáte? Co od Vás mohou očekávat do budoucna? Na závěr by nás zajímalo, jestli máte nějaké přání, které se zda být v současnosti spíše námětem pro vědeckofantastickou literaturu a nepředpokládáte, že by v nejbližších letech došlo naplnění.

Neočekávejte ode mne prosím výčet konkrétních věcí, co chystám a na čem dělám, protože moje zkušenost je asi následující: jakmile o oné práci či připravovaném projektu moc mluvím, tak na něm málo dělám a často se mi stává, že potenciál celé práce nebo realizace nápadu vystřílím debatou o ní a tak vlastně už není důvod, aby vznikla, nebo jí takříkajíc zakřiknu a výsledek je stejný: o práci jsem jen mluvil a výsledek neexistuje. Chtěl bych zcela určitě ještě udělat hodně knih, které se budou líbit nejen čtenářům, ale i autorům, kdybych se ještě dostal k nějakému sci-fi filmu, tak bych byl taky velmi šťastný a v neposlední řadě bych rád udělal ještě řadu obrazů, které bych vám následně představil na řadě výstav... :) Možná i nějaká další autorská kniha ilustrací a obrazů - pokračování FRENESIS - by mohla vzniknout, uvidíme.

Moje všeobecné přání už tady mnohokrát zaznělo: dostatek energie za rozumnou cenu, z rozumně dostupných zdrojů, s minimálním nebo žádným zatížením přírody. A byl bych rád, aby se to v dohledné době přesunulo z položky "sci-fi" do položky "každodenní součást života".

Obálky knih Martina Zhoufa si můžete prohlédnout například zde. (pozn. redakce)