11.5.2024 | Svátek má Svatava


GLOSA: Jako v roce 1984

15.5.2015

Je možné normalizovat vztahy, ale nic nezměnit?

Po dlouhých dvou letech přijel americký ministr zahraničí do Ruska. To cosi evokuje. Když už se mluví o nové studené válce, člověk si chtě nechtě připomíná tu první. I v 80. letech byla nízká frekvence setkávání amerických a ruských (sovětských) špiček. Za záminku sloužily pohřby komunistických generálních tajemníků – Brežněva (listopad 1982), Andropova (únor 1984) a Černěnka (březen 1985). Teď ale vidíme něco jiného. Nejde o záminky, nýbrž o vzájemné míjení se. To je jádro problému, ať už bude John Kerry jednat s ministrem Lavrovem a prezidentem Putinem o čemkoliv.

Hledáme-li ozvěny té první studené války, najdeme je spíš na straně Moskvy. Ta si stále stojí za tím, že se nic nezměnilo a je třeba jen překousnout vzájemnou nevraživost. Jako malý test poslouží prohlášení Moskvy: rusko-americké jednání má „přispět k normalizaci dvoustranných vztahů, na nichž v mnohém závisí světová stabilita“. Je z května 2015, či z května 1984? Dikce, slova i argumenty jsou zaměnitelné.

Rusko nechce napětí a už vůbec ne válku se Západem. Chce „jen“ tolik, aby Západ uznal jeho chování za legitimní. Vy jste udělali své v Kosovu, my na Krymu, nic si nevyčítejme. Tak uvažuje Moskva, ať už je rok 2015, nebo 1984. Ale právě na takový rituál Západ přistoupit nemůže. Ne proto, že je až tak zásadový, ale proto, že je otevřený a počítá s hlasy voličů.

Washington se může dohodnout s Moskvou ohledně Íránu, tam mají týž zájem na nové kapitole i zrušení sankcí. Ohledně Ukrajiny to ale neplatí. Platí to, co řekl k výročí konce války ve Spolkovém sněmu historik Winkler: „Rok 2014 znamená hlubokou cézuru. Protiprávní anexe Krymu výrazně zpochybnila mírové uspořádání v Evropě. Tento 8. květen se liší od předchozích.“ Ano, lišil se i tím, že John Kerry položil věnec v Paříži, a ne v Moskvě. Právě Moskva musí po anexi Krymu přesvědčit Západ, že není hrozbou.

LN, 13.5.2015