22.9.2017 | Svátek má Darina


EVROPA: Naštvaná matka, hipsteři a porcelánová pastýřka

4.7.2016

Proč je pozorování starých královských dvorů důležité pro pochopení naší současnosti

Chceme-li pochopit jednání současných vládnoucích elit, pomůže nám pohled do historie lépe než většina současných analýz. Doporučuji zejména dvůr francouzských králů ve století před tím, než byla monarchie smetena revolucí. V té době již bylo úplně zapomenuto, že královské dvory kdysi sestávaly z bojovníků. Napudrované paruky, zjemnělé mravy, všudypřítomné intriky, falešné úsměvy, nesmírně nákladné nicnedělání a celé dny trávené únavnými zbytečnostmi. Zatímco ještě o pár století dříve se od velmože očekávala především schopnost vybudovat a řídit vojenskou sílu, a v jiných dobách zase úspěšné hospodaření na vlastních panstvích, v centralizované říši posledních Ludvíků už záleželo jen na tom, kdo si dokáže naklonit krále a jeho blízké.

V europarlamentu jako ve Versailles

Ostatně, zjemnělá etiketa není ničím jiným než okázale předváděnou ochotou přizpůsobit se všem požadavkům, jakkoliv absurdním. To vše nemuselo znamenat, že by královští dvořané byli hloupí či neschopní lidé, jak máme tendenci se dnes domnívat. Obstát v prostředí neustálých intrik – to vyžadovalo srovnatelnou inteligenci jako složitá šachová partie. Nicméně i dvůr složený z poměrně chytrých a dobře školených lidí nakonec nebyl schopen vyřešit žádný problém. Nebyl schopen zabránit ani neustálému zvyšování vlastních nákladů, což nakonec způsobilo hospodářský kolaps celé země.

Lze najít něco podstatného, čím se dnešní euroelity obývající bruselské skleněné paláce, sídla korporací či kanceláře velkých politických stran, liší od tehdejších ludvíkovských dvorů? Snad jen tím, že dnešní dvory jsou početně větší, marnotratnější a spějí ke kolapsu ještě rychleji. A nenamlouvejme si, že je nějaký rozdíl mezi „státní“ a „soukromou“ byrokracií – fakticky se jedná o stejnou sociální vrstvu se stejnými pravidly, jejíž příslušníci chodili do stejných škol, mají stejný kulturní vkus, navštěvují stejné restaurace a uzavírají sňatky převážně mezi sebou.

Hipster jako pastýřka po 250 letech

Naštvaná matka Eva Hrindová ale nedávno upozornila na ještě jeden zajímavý aspekt. Všimněme si, jaký byl vztah francouzských dvořanů k zemědělským dělníkům. Částečně jimi pohrdali, částečně je nenáviděli, a trochu se jich báli. A zároveň jimi byli fascinováni. Na královském dvoře jste mohli najít napodobeniny pastýřů a pastýřek, příběhy o nich nebo třeba divadelní představení – vznešená dáma ke své róbě přibrala napodobeninu nějakého zemědělského nářadí, zpravidla vyrobenou z drahého kovu. Být pastýřkou bylo in. Samozřejmě, že žádnou z těch vznešených dam by ani na okamžik nenapadlo strávit pár měsíců na statku, pást husy, jíst lidovou stravu, spát na seně a sbližovat se s čeledíny (zkrátka užít si romantiku ve skutečnosti).

Je až neuvěřitelné, jak přesně se historie opakuje. Máme tu městské kavárenské intelektuály, kteří dokážou trávit celé dny kritikou „buranů“, pohrdají jimi a nepřiznají jim ani taková práva jako třeba svému psovi. Tentýž hipster pak stráví hodinu u holiče, který mu vytvoří přesnou napodobeninu vousů lesnického dělníka. A k tomu si pořídí za 2000 korun značkovou košili, která trochu vypadá jako dřevorubecká. O tom, že by mohl jít pracovat na pár měsíců na stavbu a reálný život opravdu poznat, neuvažuje ani minutu. Ale možná mu jednou firma zaplatí zážitkový kurz, kde bude pod vedením drahého instruktora napodobovat práci dřevorubce.

Místo sexu nízkotučná napodobenina

Eva Hrindová má pravdu, když říká, že vousatý hipster je stejným příznakem úpadku mužnosti jako bezpohlavní stvoření předváděná na módních přehlídkách. Takže možná bude mít pravdu Martin Konvička, když upozorňuje, že ženy žijící v tomto prostředí jsou podvědomě přitahovány k neurvalým agresorům z jiných kultur. Možná je to dáno tím, že od mládí jsou cvičeny, aby pohrdaly stavebními dělníky ve své vlastní zemi, zatímco u lidí z jiné kultury, kde se nedokážou orientovat, si mohou ponechat iluzi, že násilník je vlastně somálský princ.

Ale to není všechno. Ve společenské vrstvě, která se snaží systematicky vytěsnit všechny odkazy na nemenšinovou sexualitu, se začíná prosazovat makup, kde žena působí „strhaně, jakoby po sexu, “ jak si pozorná Eva Hrindová všimla. To, co vousatého hipstera, falešnou únavu a pozlacenou pastýřku spojuje, je snaha vytvořit napodobeninu reálného světa. Ovšem takovou napodobeninu světa, kde bude každý detail pod kontrolou a kde bude každý detail ukazovat „já jsem lepší než obyčejní lidé.“

Kde se bere touha zničit originál

Nicméně v tom všem najdeme pár aspektů, které by nás měly obzvláště znepokojovat.

Za prvé. Tuto napodobovací kulturu nenajdeme jen v nejvyšší společenské třídě, ale také o stupínek níže. Setkáme se s ní častěji mezi těmi, kdo sami pocházejí ze skromného prostředí a kdo na vstup do vyšších vrstev teprve aspirují. Dodržují všechny zásady politické korektnosti s úporností vedenou nadějí, že je tak nóbl lidé vezmou mezi sebe. Ani náhodou! Protože se vesměs jedná o mladé lidi, chystají se na život, který si nebudou moci dovolit a na prostředí, kam nikdy nebudou vpuštěni. Místo, aby si formovali návyky potřebné pro skutečný život.

Za druhé. Na starých královských dvorech skutečnými pastýři pohrdali. Dnešní rádoby dvořané jdou dál – snaží se je zničit. Hipster, který napodobuje dřevorubce, většinou zároveň podporuje opatření, které toho dřevorubce připraví o práci. Podporuje regulaci, která dřevorubci zabrání jíst jeho oblíbená jídla a zapálit si ve své hospodě startku. Podporuje pokusy zabránit dřevorubci, aby myslel jako dřevorubec, mluvil jako dřevorubec a vychovával děti jako dřevorubec.

Za třetí. Pokud se ukáže, že autentická skutečnost je příliš silná a nejde ji jen tak zničit, vytěsní ji hipster alespoň ze svého myšlení. Ukázkovým příkladem je islám. Viděna očima novodobého dvořana, existuje pouze růžová navoněná napodobenina, tzv. umírněný islám. Skutečný islám, který se rychle vrací ke svým brutálním středověkým kořenům jako by neexistoval. Jedinou reakcí na jeho projevy je požadavek represe vůči všem, kdo na jeho existenci upozorňují.

Rozbijme Matrix!

Logickým důsledkem pak je úplná ztráta schopnosti přemýšlet. Na cokoliv moderní dvořan narazí a co není ve shodě s jeho růžovou napodobeninou světa, je okamžitě označeno za „hoax“. Kdokoliv s ním nesouhlasí, je okamžitě označen za fašistu (a následuje požadavek likvidace). Pamatuje si ještě někdo, že před pár desítkami let vzdělaní lidé používali mozek tak, že shromažďovali fakta, stanovovali hypotézy, posuzovali je, porovnávali různé názory atd.? Tohle úplně vymizelo. Za přibližně dva roky, kdy se angažuji ve věcech politické korektnosti a islámu, jsem nenašel ani jednoho oponenta schopného něčeho jiného než prostoduchého opakování naučených dogmat. S tím většinou souvisí i to, že když jsou dogmata zpochybněna, diskutující hipster propadá panice a hysterii.

To je i důvod, proč jakákoliv diskuze s těmito lidmi představuje ztrátu času. Místo toho je zapotřebí rozbít jejich umělý svět a nabídnout těm lidem příležitost ve světě skutečném. Ve světě, kde se nestanete tvrdším chlapíkem tím, že sedíte hodinu u holiče. Ve světě, kde existuje vztah mezi příčinami a následky. Ve světě, kde se cení důkladná práce a schopnost držet slovo. Ostatně, pár měsíců na stavbě by každému takovému mladému aktivistovi dalo víc než několikaleté euroškolení. Jenže to je taky ten důvod, proč si vybere nějakou úplně jinou brigádu.

Nedávno jsem vyjádřil obavu, že po zhroucení evropských institucí skončí řada vysoce kvalifikovaných manažerek a specialistek v sexuálním průmyslu. Právě to je oblast, kde hraje tak významnou roli předstírání a schopnost vyvolávat v zákazníkovi správný dojem. Teď jen doplním, že i když bych jim přál něco lepšího, ve srovnání s dnešními úřady a politickými neziskovkami by to byla práce čestnější a méně poškozující psychiku.

Nicméně k věci. Řešením nejsou nekonečné diskuze, řešením je návrat do skutečného světa. A doufejme, že novodobým dvořanům ten návrat zajistí evropské pracující třídy, nikoliv stoupenci chalífátu.

A je taky užitečné číst knihy o životě aristokracie 18. století. Jsou velmi poučné.

PetrHampl.com



Diskuse


J. Kraus
20:45
4.7.2016

J. Kraus
20:47
4.7.2016

J. Kanioková
22:20
4.7.2016

V. Vaclavik
14:41
4.7.2016

V. Kain
15:33
4.7.2016

O. Zuckerová
13:25
4.7.2016

R. Tichý
18:33
4.7.2016

J. Jurax
0:59
5.7.2016

J. Kanioková
22:24
4.7.2016

S. Netzer
9:52
4.7.2016

R. Langer
10:19
4.7.2016

M. Červeňák
9:15
4.7.2016

počet příspěvků: 20, poslední 5.7.2016 12:59









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.