Ministři vnitra Evropské unie přehlasovali Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko v záležitosti povinného přerozdělování migrantů. Došlo tak na slova euroskeptiků, kteří již v roce 2009 varovali, že přijetím Lisabonské smlouvy k tomuto může dojít. Pochopitelně tehdy nás elity ujišťovaly, že nic takového není možné a že jde o strašení:

Stejně tak nás ujišťují i teď, že kvóty jsou dočasné, že imigraci lehce zvládneme a že nám nic nehrozí. A hlavně se nemáme, teď už ale doopravdy, nechat strašit zlými xenofoby.

Zkusme se na celou věc podívat trochu neutrálně. I když to samozřejmě nejde, alespoň se o to pokusím. Do Evropy každý den přijíždějí tisíce lidí. Jen v samotný den jednání přišly spousty dalších. Jsou mezi nimi lidé z válečných oblastí, ekonomičtí imigranti, lidé, kterým i ve stabilní zemi může hrozit nebezpečí. Jedno mají společné. Všichni chtějí do Německa a Švédska. Nehledě na jejich původ to má podstatný háček. Je jich moc. A to nejen těch, kteří již na cestu vyrazili nebo v Evropě jsou, ale i těch, kteří jsou chudí a jsou zatím doma.

Nemusíme řešit, jestli je někdo terorista, uprchlík, vypočítavec nebo cokoliv jiného. Dívejme se na čísla. V Africe žije přes miliardu chudých lidí. Na Blízkém východě další stovky milionů. Co kdyby se jen desetina z nich rozhodla, že chtějí odejít do Evropy? Mnoho lidí již vidělo slavné „video s kuličkami“. Autor nám velmi jednoduchou formou ukazuje, že opravdu není možné přestěhovat obyvatele chudých zemí do těch bohatých. A nejen to. V chudých zemích je tak rychlý populační přírůstek, že bychom nestíhali ani brát ty nově narozené:

Co z toho plyne?

Za prvé to, že dnešní pojetí imigrace evropských elit je naprostý nesmysl. Nejsme schopni vzít ani maličký zlomek těch, kdo by k nám chtěli. Ti, kteří k nám přišli, nejsou ani kapkou v moři. Možná tak zrnkem soli v oceánu. Pro nás v Evropě však i to zrnko, které pro třetí země neznamená nic, představuje velkou zátěž. Finanční i kulturní. Ukončení politiky otevřených dveří je tedy nevyhnutelně jediné řešení. Za druhé nám vyvstane otázka, co s těmi, kteří již v Evropě jsou. Zde se názory rozdělí na dva. Jeden, tzv. morální, bude tvrdit, že se o ně musíme postarat. Na druhou stranu, co je na tom morálního? Proč se starat o ty, kteří jsou zde, a ne o ty, kteří měli tu smůlu zůstat v Eritreji? Proč právě o ty, kteří porušili zákony a často agresivně prošli třeba do Maďarska? Je morálnější pomoci člověku jen proto, že si to vydupal, a druhému, který mlčel, ne? Nemyslím si. A i kdybychom to chtěli udělat, tak nikdy nezastavíme příchod těch dalších, kteří uvidí, že se zde dostává každému štědré péče na účet evropských živnostníků a zaměstnanců.

Tudíž nezbyde než začít respektovat to, čemu se před rokem říkalo hranice, a imigranty navracet zpět. Už slyším: „Musíme jim přece pomoci.“ Souhlasím, ale je pomoc a pomoc. Pokud někdo prchá před válkou, představuji si, že mu dáme jídlo, léky, šaty a provizorní střechu nad hlavou. A to v bezpečné zemi. To však nemusí a ani nemá být země bohatá. Austrálie nám ukázala, že jakmile začala uprchlíky ubytovávat v centrech v bezpečných třetích zemích, neměla již letos žádné utonulé na moři. Prostě od té doby přestali připlouvat. To samé řešení lze použít i pro imigranty v Evropě. Je to také jediná šance, jak oddělit uprchlíky od ekonomických imigrantů, kterým by nic nepřineslo přemístit se do bezpečí v chudé zemi. Nebo si snad politici opravdu myslí, že poznají, kdo je kdo, při interview s člověkem bez jakýchkoli dokladů?

K čemu jsou tedy kvóty?

Jak jsem naznačil v nadpisu, kvóty jsou výsměch. Jak občanům, kteří se cítí podvedeni a znechuceni arogantním jednáním politiků, tak i migrantům. Proč? Nejdříve se opět vrátím k Austrálii. Ta na rovinu řekla nepříjemnou pravdu: „Pokud připlujete do Austrálie bez víza, neusídlíte se zde.“ Možná pro někoho tvrdé, ale rozhodně upřímné. Naproti tomu vyznavači tzv. „evropských hodnot“ pokrytecky hlásali: „Přijďte, nikoho neodmítneme.“ Trvalo pár týdnů, než tito lidé otočili. Škoda již však byla udělána a trestáni mají být všichni. Občané i migranti mají trpět kvůli nabubřelosti evropských vůdců.

Kvóty jsou vysoce asociální

Kromě toho, že lidé zejména ve východní Evropě se současnou imigrací nesouhlasí, je zde další problém. Kvóty jsou vysoce nemorální. Austrálie tím, že přestala migranty přijímat doma a zřídila centra v chudých zemích, ušetřila desítky milionů dolarů. Pro Evropu pochopitelně platí totéž a sami představitelé válkou zmítané Sýrie nám to připomínají. Nehledě na to, že ti opravdu chudí, kteří si nemohou dovolit zaplatit pašerákům, zůstávají na místě. V praxi pak dochází k tomu, že člověk, který v bezpečném Srbsku arogantně křičí „Germany, Germany“, dostane stovky eur, zatímco děti v jordánském táboře nemají pomalu co pít.

Co dál?

Ukazuje se, že všichni politici nakonec obrací. I ti nejzatvrzelejší už uznali, že velká část imigrantů neprchá před válkou. Hranice se uzavírají a přijímání pomalu ustane. A myslím, že bychom měli zahodit tu falešnou masku solidarity a nepáchat další škody ve vztazích mezi evropskými národy. Zapomeňme na nicneřešící kvóty a jakékoli přerozdělování. Jediné řešení je nabídka bezpečného života v chudých zemích, kterým pomůžeme se zvládnutím uprchlické vlny. Jedině pak si budeme moci s klidným svědomím říci, že jsme udělali maximum, protože udržíme v Evropě přátelské vztahy a zároveň ušetříme prostředky pro násobně větší množství lidí v nouzi. Nemluvě o konci úmrtí na moři a zastavení byznysu pašeráků.

Autor je člen Republikového výboru Svobodných

Převzato ze Svobodni.cz se souhlasem autora