19.3.2024 | Svátek má Josef


DOTAZ: Jeden nebo dva?

1.3.2005 20:03

Máme doma skoro čtyřletého zlatého boxika, v pořadí je to už můj druhý pes - prvního jsem měla někdy od dvanácti let. Tento druhý k nám přišel hned potom, co ten první za velice smutných okolností (leukémie) odešel.

A protože je to krasavec a fenky na něm mohou oči nechat (jak jinak :)), byl loni napodzim požádán jednou fešnou boxerkou a jejími pány, aby se stal otcem jejích dětiček.

Je z toho šest nádherných boxerských žíhaných kluků a jak jinak, jednoho z nich chci. Při pohledu na ta zlatíčka, jak se už druhý den pinožila po dece, a teď, když je jim měsíc a dělají loužičky všude kde můžou, to snad ani jinak nejde.

Jenže... zvládneme to? S přítelem bychom samozřejmě synka našeho boxika moc a moc chtěli, ale dva psi, no máme z toho trochu strach. Doma máme ještě vykastrovaného kocourka, který neznamená žádný problém, s naším hafanem se zbožňují, i když to tak někdy nevypadá. Pak ještě nějakou tu hlodavou havěť. Problém je spíš v prostoru, byt máme nevelký - dva pokoje, předsíň a kuchyň.

Proto bych se chtěla všech čtenářů zeptat: máte někdo zkušenosti s tím, když k vám do rodiny přibyl druhý pejsek - štěňátko? O kolik to bylo najednou náročnější, co se zhoršilo, co se naopak zlepšilo, apod.?

Někdo mi říká, že je to dvojnásob všech starostí, jiný zase, že to skoro není znát, tedy co se týče venčení, že to vyjde nastejno. (Tedy po prvních pár měsících určených k výchově k nečůrání, samozřejmě...) A že pejsci alespoň budou mít jeden druhého, až budou čekat na náš návrat z práce. Bydlíme naštěstí u velkého lesa, takže možnost vylítání je tu skvělá - tři kroky z domu a už mohou honit zajíce... :)

Ale přece jen se toho trochu bojím. Budu vděčná za každý názor a radu, jak se v této situaci zachovat. Máme ještě několik týdnů na rozmyšlenou, jestli si potomka našeho miláčka vzít anebo ne.

Eva Pelcová