19.3.2024 | Svátek má Josef


BTW: Veselé Velikonoce!

14.4.2006 22:53

Musím se přiznat, že pro mě už asi Velikonoce zůstanou jenom svátky jara. Už odmala jsem těžko snášela až nesnášela lidové zvyky z velikonočního pondělí (a to prosím ještě nebyly v módě všelijaké gender studies...:)), křesťanské vyznění svátků mě míjí, takže pro mě coby pražské dítko to znamenalo odjakživa první útěk aspoň na ty tři dny z města na hory. pampelišky

Když se řekne Velikonoce, tak vidím bystré ledové horské potoky, žlutou trávu slehlou sněhem, bledule a s trochou štěstí i houslové klíče devětsilů. Znamenají studené ruce, holiny a první výpravy po cestách necestách. Znamenají křišťálový vzduch, ve stínu zchlazovaný zbytky hrubého sněhu a na sluníčku vonící změklou hlínou. Znamenají studenou chalupu, roztopená kamna a první větší větrání a drhnutí po zimě.

Dětem (když byly malé) jsem samozřejmě připravovala koledu podle pravidel a v souladu s rčením o pletení vlastního biče jsem jim opatřovala pomlázky. Malovali jsme kraslice, což byla asi ta největší legrace, a pár mi jich zbylo do teď. Jenže jak šly roky, tak se klukům zalíbily spíš slovenské zvyky pochycené od tatínka, takže přešli k zajímavějšímu týrání bezmocné matky - tedy k jejímu polévání studenou vodou.

Poslední rok-dva však mám pocit, že si vzali k srdci spíš můj pocit z Velikonoc, než oficiální zvyky, které jsem se kvůli nim snažila dodržovat. Takže mi je jasné, že i letos budou Velikonoce víc ve znamení ochutnávání jara, než v dodržování čehokoliv tradičního.

Svým způsobem, tak nějak zvenku, se mi líbí všechno to čančání, zdobení a speciální vaření, které třeba vidím tady na vesnici. Jedna moje zdejší kamarádka mi vykládala, že dřív jezdili koledníci po vsi na zdobeném voze taženém koňmi a že to byla velká paráda. Věřím tomu, ale v Praze takový folklór nebyl a Vinohrady zkrátka nejsou moravské vinice. A sama mám co dělat, abych si vzpomněla na to, že do nedělní polévky má přijít rozkrájené vejce - abychom se v příštím roce neztratili.

Co se mi ale moc líbí, je východoslovenský velikonoční jídelníček. Je to skutečně (desítkami? stovkami?) lety prověřená symfonie chutí a barev. A legrace je, když chodíte po návštěvách. Všude vám nabídnou to samé, ale vlastně je to úplně jiné. Prostě záleží na hospodyni. Ale k věci.

Je to soubor dobrot, z něhož se vytváří studená mísa. Ta zahrnuje:

Vařenou šunku, krájenou na kousky

Klobásky, nejlépe pikantní a domácí, krájené na kolečka

Velikonoční nádivku (plnku), která se dělá z rohlíků, masa, spousty vajec, koření a něčeho zeleného (petrželka, zelená cibulka), peče se, chladí, krájí na kousky (úžasná dobrota sama o sobě!)

Hrudku (česky to nevím). To je takové žluté cosi, vyrobené ze žloutků, nasládlé a jemné, vypadá to jako hrouda žlutého sýra. Návodem neposloužím, protože jsem to vždycky viděla až hotové.

Vajíčka uvařená natvrdo a krájená na kolečka

Červenou řepu s křenem. To je vám neuvěřitelná lahoda, jsem schopná to jíst lžící rovnou ze sklenice. Řepa (vařená) musí být na jemňoučko nastrouhaná a křen jakbysmet. Sladkokyselý nálev s obvyklým kořením to jistí. Poslední rok se to občas objeví i u nás v obchodech, ale po celých těch víc než dvacet let, co znám svého muže jsem to ochutnávala jenom o Velikonocích a na východním Slovensku.

Věřící si všechny ty laskominy v neděli naskládají do košíku a vydají se do kostela. Po mši se stojí venku i s košíky a farář je vysvětí. macešky

Když si to všechno smícháte a jíte, je to vytříbené, chuťově dokonale sladěné, prostě zážitek. Někteří jedinci k tomu přikusují mazanec, jiní světlý chleba (hodně světlý!) a jiní nic (já...:)). Potíž je v tom, že připravuji-li toto menu doma, není to ono. U Martinových rodičů to vždycky chutná nepoměrně lépe. 

Vzhledem k tomu, že je to cholesterolová bomba a žádná kašička na pošolíchání žaludku, zapíjejí to východoslovenští konzumenti nejraději slivovicí, nebo jiným nápojem s vysokým procentem alkoholu. I to byl důvod, proč jsem u příležitosti velikonočních návštěv po zvlněné krajině východně od Košic ráda dělala řidiče. Jednoho panáka domácí slivovice ještě snesu, ale když jedna návštěva následuje druhou, byla bych rychle zvlněnější než ta krajina.

Takže konec řečí, přeju vám krásné Velikonoce přesně v té podobě, v jaké je máte nejradši. Tradiční nebo netradiční, doma, na výletech nebo na rodinných návštěvách.

Sejdeme se zase v úterý a můžeme si povykládat, jak se komu vedlo. A pokud máte někdo nějaký zaručený recept na vaření specialit, malování kraslic, barvení vajíček, pletení pomlázek nebo se u vás drží zajímavé zvyky, ozvěte se v dnešní diskuzi. Věřím, že bude stejně barevná a voňavá jako jarní kytice...