Je to hra a zároveň je to zápas, když pejskové dovádějí, honí se a skáčou kolem sebe. Nora to miluje a poňouká téměř každého psa na potkání. Téměř každého, někdy se opatrně vyhne, krouží z bezpečné vzdálenosti a zkoumá, zdali je to vhodný partner.

Má tu v okolí několik partnerů vyhlídnutých, s těmi se křížkuje kdykoli. Fanánek, samozřejmě. Ben z konce ulice jak by smet. Jako uhel černý Míša, výborný společník. No a samozřejmě Pepsi, bullteriérka. Ta je docela divoká a dává do zápasu srdce, není to jenom laškování. Důstojný partner! Je o něco těžší než Nora a Nora toho dovede využít. Přesně podle pravidel aikido: protivníkův atak je třeba odvést do prázdna a jen trochu přitlačit a protivník se už kutálí. Že to baví Noru, chápu, že to baví Pepsi, už míň chápu. Třeba si říká: však já tě jednou nachytám, ty jedna bílá, hnědě flekatá bestie!

No nazdar

Odpoledne se Ljuba vypravila s Norou do Vraného na návštěvu ke kamarádce. No a jak jdou, najednou Nora: zastavila se, pravou přední zalomenou, čumák namířený, ocásek na rovno jako ukazovátko. Copak to asi vidí, říkala si Ljuba. Nějakého kosáka? Nebo dokonce bažanta? Že by zajíc nebo srnka?

Nic takového. Stádečko černé zvěře, dva kanci a rodinka, osm kousků, klusali všichni pohromadě pěkně podél potoka.

Tak tohle není na hraní. Pro nikoho. Je tu v těch našich lesích docela husto

Znovu doma

Byli jsme s Ljubou v Istanbulu a o Noru se starali hodní lidé, kteří mají dva pejsky a nevadí jim, když si k nim přiberou dalšího. Nebo další, tentokrát měli kromě Nory ještě jednu fenku, taky ohařku, vižlu. Dostávali jsme do Turecka esemesky, jak se má Nora dobře a že je veselá a hraje si s vižlou. Jenže červík přece jen vrtal. Nebude Nora uražená? Neřekne si, to jste ale pěkná pakáž, že jste mě takhle odložili? Jak nás uvítá?

Včera večer jsme přijeli a hned za Norou. Přiběhla a vítala, jak se patří, skákala, vrtěla se, tančila. Takže kámen ze srdce spadl, není uražená, neztratili jsme důvěru.

Červík ale znovu zavrtal. Ona nás ta vižla taky vítala, taky skákala a vrtěla se kolem nás. Nikdy jsme ji neviděli, ona nikdy neviděla nás.

Červík vrtal, ale jen tak malinko, že to nestojí za řeč. Jsme zase jedna smečka a pejskové vážně přemýšlejí jen o tom, co je teď. Podobně jako lidé.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena