21.9.2018 | Svátek má Matouš


ARCHITEKTURA: Parník v Liberci

25.6.2013

Jak jsem slíbil minule (viz zde), dnešní díl věnuji libereckému "parníku", příště budu v našem putování po Liberci a Jablonci pokračovat.

Viděl jsem už mnoho vil nejrůznějšího typu, ale jedno z největších překvapení jsem kdysi zažil během návštěvy poněkud výstředního, ale velmi pohodlného rodinného domu Strossovy rodiny v Liberci. Připadal jsem si totiž jako v zaoceánském parníku: místo pravých úhlů samé obliny…

Stavbu ve stylu dynamického expresionismu navrhl v letech 1923-1926 v Husově ulici 64 (čp. 186) významný německý architekt Thilo Schoder (1888-1979). Tento výmarský rodák studoval na tamní uměleckoprůmyslové škole, která byla předchůdkyní známého Bauhausu. Pracoval u Henryho van de Velde a Josefa Hoffmanna – čelných představitelů evropské secese a moderny. Později si otevřel vlastní praxi a navrhoval bytové domy v Německu a poté v Norsku, kam ve třicátých letech přesídlil. Zcela unikátní zakázku však získal až v Liberci-Reichenbergu na počátku dvacátých let. Svažitý pozemek nad harcovskou přehradou zakoupil významný průmyslník Franz Stross, který se rozhodl, že si zde vybuduje poněkud výstřední rodinné sídlo připomínající loď. Mladý projektant jeho vizi naplnil, neboť dal domu dynamický tvar nízké podlouhlé stavby s železobetonovou konstrukcí, na níž jsou zvýrazněny horizontální linie. Severní partie se pak mírně zatáčí směrem k Husově třídě. Obliny jsou hlavním charakteristickým znakem stavby. Najdeme je doslova na každém kroku – ovládly nároží, střechu, zasklení zimní zahrady, zábradlí i vnitřní zařízení.

Do vily se dostáváme z horní strany od severu centrálně umístěným vstupem s působivými detaily. Ústředním prostorem domu je malá hala na výšku dvou pater, přisvětlená stropním světlíkem. V přízemí k ní na jižní straně přiléhaly hudební pokoj, jídelna, kuřárna a pánský salon. Místnosti jsou obloženy exotickými mramory, vzácnými dřevem a kuřárna i žlutou keramikou s květinovým vzorem. V patře s ochozem byly ložnice a terasy, v podkroví pokoje personálu. V suterénu je pak při jižní straně prosklená zimní zahrada, která kaskádovitě spadá do stupňovité zahrady, osázené rododendrony. Jednotlivá podlaží propojují hlavní a servisní schodiště. Dům nepůsobí zvenku příliš mohutně, ale jsme-li uvnitř, máme pocit, že je obrovský.

Unikátní původní vybavení domu se zachovalo jen z části – především zabudovaný nábytek. Interiéry jsou inspirovány tvorbou belgického architekta Henryho van de Velde, ale najdeme v něm také odkazy na další tehdejší architektonické směry: expresionismus, holandský neoplasticismus či art deco. Úchvatné je zejména kování – kliky, madla, svítidla roztodivných tvarů. Nedochovaly se tapety a koberce s abstraktní ornamentikou. Rodina byla židovského původu, a tak si stavbu příliš neužila – před válkou prchá do Jižní Ameriky. Vilu pak obsadili Němci, po válce v ní byla školka a nakonec hygienická stanice. Z obytných místností se tak staly především kanceláře, laboratoře, knihovna nebo přednáškový sál. Personál se však k interiéru chová ohleduplně. Před deseti lety byla pečlivě rekonstruována, zbavena různých vestaveb, příček a podhledů, zachovalé prvky byly repasovány. Překvapuje však, že nebyla zachována původní barevnost průčelí - z tmavě červené se stala podivná růžová. Také materiál střešní krytiny byl změněn z mědi na zinek.

Strossova vila v Husově ulici, stojící dnes hned pod kampusem Technické univerzity, je dílem moderní architektury světové úrovně a je dobře, že studenti architektury z protější budovy ji mají stále na očích. O podobný typ organické architektury u nás v meziválečné éře nebyla nouze. Proudnicové tvary mají třeba vily Heinricha Lauterbacha v od Liberce nepříliš vzdáleném Jablonci nad Nisou, dále některé domy Scharounových žáků bratří Lubomíra a Čestmíra Šlapetových na Moravě a ve Slezsku nebo vila architekta Otto Kleina v Praze-Strašnicích (a je škoda, že jeho výstřední projekt domu ve tvaru aeroplánu nebyl nikdy proveden). Dynamický expresionismus je zase příznačný pro návrhy českých Němců a Židů, jako byli Adolf Foehr, Rudolf Günther nebo Erwin Katona. Schoderova liberecká stavba je však jedinečná i tím, jak se podařilo architektovi skloubit všechny prvky včetně vnitřního zařízení v jeden působivý celek – Gesamtkunstwerk.

LN, 8. 6. 2013

Foto autor a Marcela Bendáková

P.S. Druhá letošní Psí vycházka se koná v sobotu 29. června od 10 hodin, pokud ovšem nebude pršet. Navážeme na tu minulou po Starém Městě, sejdeme se tedy v Ungeltu (Týnu) na místě našeho rozloučení, tedy u Štursovy plastiky.

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Diskuse


I. Fencl
9:59
25.6.2013

počet příspěvků: 2, poslední 25.6.2013 09:59









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.