18.6.2018 | Svátek má Milan


ANALÝZA: Proč jednoznačné ANO americké základně?

26.2.2007

Původně jsem neměl vůbec v úmyslu zapojit se do diskuse o žádosti USA umístit na našem území naváděcí radar systému protiraketové obrany. Můj názor se změnil poté, co se v poslední době vyrojila kvanta článků a prohlášení obsahujících zjevné faktické nesmysly, desinformace, demagogie a lži. Přestože nejsem vojenským odborníkem, myslím si, že o dané problematice něco málo vím. Nevím, kolik lidí, kteří cítí potřebu vyjádřit se k tomuto systému, ho alespoň vidělo na obrázku. Abychom pochopili, proč chtějí Američané umístit obranný systém u nás a v Polsku a koho a jak má vlastně chránit, je nezbytné znát jeho alespoň základní technické vlastnosti a limity.

Obr. 1Idea vybudování systému obrany před balistickými střelami (Ballistic Missile Defense System, BMDS) má nepochybně kořeny v Reaganově strategické obranné iniciativě (SDI) známé spíše pod označením “Hvězdné války”. Vznik tohoto konceptu (z části naprosto fiktivního) byl dokonce jednou z příčin “uzbrojení”a rozpadu SSSR, ale některé jeho reálné prvky jsou součástí nové strategie. Původní systémy SDI byly namířeny proti prvnímu úderu ze strany SSSR. Současný BMDS je navržen jako ochrana před úderem menšího počtu balistických raket z území některého z tzv. nevypočitatelných nebo též “darebáckých” států. Interceptory odpalované z pozemních základen (obr. 1), určené pro ničení hlavic ve střední fázi letu (Ground-Based Midcourse Interceptor), jsou jedním, nikoliv však jediným systémem začleněným v budované obraně. Nosičem jsou upravené rakety Minuteman, jejichž původní hlavice je odstraněna a místo ní je instalován vlastní interceptor (Kill Vehicle). Ten je vlastně kosmickou sondou s motorky pro korekci dráhy, masivní kovovou základnou, která nárazem ničí nepřátelskou hlavici a senzory pro navedení (obr. 2). Pokud tento obrázek také ukážete nezasvěcené osobě Obr. 2(vlastní zkušennost), téměř ve 100% případů vám řekne, že se dívá na kosmickou sondu. Je důležité si uvědomit, že pro úspěšné zničení nepřátelské hlavice je nezbytný čelní náraz. Interceptor neumí zasahovat hlavici z boku nebo ji dokonce dohánět. Rakety jsou umístěny v betonových podzemních silech. Důvodem není ani tak ochrana či utajení, jako spíše fakt, že původní rakety Minuteman, ze kterých systém vznikl, jsou pro tento způsob umístění a odpalu prostě vyrobeny. Systém má zatím uspěšnost zhruba 50%, což není tak zlé, uvědomíme-li si, že musí být schopen zasáhnout poměrně malou hlavici, letící rychlostí 24 tisíc km/h, při vlastní rychlosti kolem 10 tisíc km/h! V počáteční fázi letu jsou interceptoru informace o poloze letící hlavice předávány pozemním nebo námořním radarem (jeden z nich má být umístěn právě v ČR), v konečné fázi se sonda navádí na cíl pomocí vlastních senzorů.

V další části článku se pokusím reagovat na nejdůležitější a nejčastější argumenty odpůrců umístění radaru.

Umístění radaru zvyšuje hrozbu teroristického útoku na ČR. Obávám se, že již dávno potenciální cíl pro teroristy jsme, ať již jako členové NATO nebo prostě jako demokratická země patřící do euroatlantické civilizace. Cílem klasického teroristického útoku však nejsou malé vojenské základny (byť s důležitým obranným systémem), ale vždy civilní obyvatelstvo s pokud možno co největšími ztrátami na životech, materiální škodou a především strachem a panikou. Z toho je jasné, že pravděpodobnost útoku teroristů na civilisty se přítomností jakéhokoliv vojenského zařízení nemůže zvětšit ani zmenšit. Cílem sice může být vlastní základna a radar, ale šance na spáchání úspěšného úderu na silně bráněné vojenské zařízení uprostřed prostoru s omezenou možností vstupu se blíží nule, což výynamně snižuje atraktivitu takového cíle. V úvahu by připadal snad jen útok letadlem nebo pokus o zasažení radaru podomácku vyrobenou neřízenou střelou. Mizerná přesnost, účinek a dolet takových raket, existence bezletové zóny v okolí radaru, opatření v letecké dopravě, umístění protiletadlových systému na základně a funkční systém PVO jako celek tato rizika velmi snižují.

Systém má chránit území USA a ne nás. Pokud chceme reagovat na tento argument, musíme vyjít z technických možností systému a uvědomit si možné strategie protiraketové obrany. Chceme-li bránit nejaké územi před balistickými raketami takovýmto systémem, můžeme v zásadě postupovat dvěma způsoby. Umístit základnu uvnitř bráněného území a nebo ji předsunout mimo své území směrem k nepříteli. Výhody jasně převažují u první varianty. Především můžete zasahovat střely letící ze všech směrů, k pokrytí bráněného uzemí tedy stačí postavit méně základen (což je také levnější). Nemusíte drobit síly a obrana takové základny je jednodušší. Nejste navíc závislí na veřejném mínění obyvatelstva cizího státu. Američané zvolili logicky variantu první, základny na uzemí USA jsou tak umístěny na Aljašce a v Kalifornii. Další základna kdekoliv na světě není pro obranu vlastního uzemí USA nutná. Z výše uvedeného a po zhlédnutí mapy je nepochybné, že základna umístěná v Polsku nebo ČR má ochránit stávající americké vojenské základny v západní Evropě a nejbližší americké spojence, tedy především Velkou Británii a Polsko (a také ČR) před úderem z Blízkého východu.

Staneme se cílem ruských raket. Cílem ruských raket jsme vždy byli a bezpochyby i nadále budeme. Na tom nic nezmění ani přítomnost amerického radaru. V dobách Varšavské smlouvy jsme byli ideální nárazník, kdy se předpokládalo, že právě na našem území budou probíhat největší boje s NATO. Dnes, jako členský stát aliance, na jehož území jsou (budou) navíc umístěny dva páteřní radary integrovaného systému protivzdušné obrany NATO (NATINADS), jsme primárním cílem již dávno!

Systém je ve skutečnosti namířen proti Rusku a může zvrátit strategickou rovnováhu ve prospěch USA. Podle dostupných informací má Rusko kolem 8000 aktivních jaderných hlavic. Jediná raketa SS-24, SS-18 nebo SS-N-20 jich nese 10. Při účinnosti 50% nedokážou interceptory z evropské základny zastavit útok ani jediné ruské rakety! V současnosti disponuje Ruská federace zhruba 200 střelami uvedených typů, více než 350 raketami SS-25 (Topol) jejichž manévrující hlavice dokáže pravděpodobně již dnes systém překonat, dále kolem 350 dalších typů mezikontinentálních řízených raket s vícenásobnými hlavicemi, odpalovanými z pozemních základen nebo ponorek, a téměř stovkou strategických bombardérů s řízenými střelami s plochou dráhou letu a jadernou hlavicí, které tento systém také neumí zasáhnout.

Systém s 10 interceptory umístěný v Evropě nemůže žádným způsobem zastavit ruské rakety vystřelené na USA také proto, že tyto střely nepoletí do Ameriky nad západní Evropou, ale přes Grónsko, severní pól a Tichý oceán. Toho by ale byly schopny antirakety umístěné na Aljašce. Jak je tedy možné, že tato základna Rusku tolik nevadí? Všechny silácké výroky prezidenta Putina a ruských generálů jsou tedy jednak směřovány na domácí politickou scénu a sbírání bodíků u voličů, jednak je to ideální příležitost, jak obhájit navýšení ruského vojenského rozpočtu, jednak snahou o vyvolání politické nestability ve střední Evropě a v neposlední řadě jde o test, co všechno si dnes mohou vůči nám a Polsku dovolit a jak budeme reagovat. Bylo by dobré vhodnou formou připomenout, že doba, kdy se rozhodovalo v Moskvě, co bude a nebude Česko dělat, již dávno pominula. Ač nejsem přílišným zastáncem obsazení postu ministra zahraničí panem Schwarzenbergem, musím přiznat, že jeho vystupování v této věci mě zatím příjemně překvapilo.

Radar umožní “špehování” území Ruska. Výrok, vyřčený jedním z ruských generálů, spoléhající na neznalost většiny lidí v dané problematice. Radar systému BMD má skutečně úctyhodný výkon a dálkovy dosah několik tisíc kilometrů. Nesmíme ale zapomínat, že Země není placka, a to, co je skryto za horizontem (díky zakřivení Země), neumí tento radar detekovat a není to ani jeho posláním. K tomuto účelu slouží radary jiného typu (tzv. beyond horizon radar) využívající odraz radarového paprsku od atmosféry, družice, špionážní letouny, letouny se systémem AWACS atd.

Radar může rušit příjem televizního signálu nebo signálu mobilních telefonů. Radar bude skutečně mít ohromný výkon, který bude určitě o řády větší, než mají radary systému NATINADS. Tyto radary ovšem nelze mezi sebou jednoduše porovnávat tak, jak se o to některá média pokusila. Radary systému PVO pracují v jiném kmitočtovém pásmu, s jiným vyzařovaným výkonem, jejich anténní soustava se otáčí a navíc pracují v plném výkonu stále. Naváděcí radar systému BMD (půjde buď o typ FBX-T firmy Raytheon nebo GBR-P) má plochou fázovanou anténu, která se (v případě FBX-T) neotáčí a paprsek je tak vychylován elektronicky pouze v omezené výseči, s maximálním potlačením bočního vyzařování. Navíc je svazek poměrně úzký a nebude zamířen níže, než 2 – 10° nad horizont. Protože je účelem tohoto zařízení určovat přesnou dráhu letící nepřátelské střely a navádět na ni antiraketu, poběží radar na plný výkon zřejmě až poté, co bude nějaká střela odpálena. Zařízení tohoto typu není radarem včasné výstrahy, k detekci odpálení slouží jiné systémy, především družicový systém včasné výstrahy SBIRS nebo ALERT a radary EBW (ten evropský je umístěn ve Velké Británii). Když budeme mít štěstí, nemusí k tomu vlastně dojít nikdy (nepočítáme-li občasné cvičné spuštění). Ve studii vlivu na životní prostředí vypracované pro základny v USA (je volně na internetu) se navíc píše, že u prototypu tohoto radaru testovaného na malém atolu Kwajalein (porovnejte s velikostí ČR) v Tichém oceánu, nebyly zjištěny žádné negativní vlivy na zdraví člověka.

Pokud by se stalo a přece jenom došlo k jakýmkoliv negativním interferencím či vlivům, což je problém řešitelný a v zásadě technický, měl by stát dát dopředu občanům garance, že je řešit bude a poskytne veškeré případné náhrady vzniklých škod.

Neexistuje hrozba, proti které by byl systém namířen, státy jako Írán nemají rakety schopné doletět do ČR. Jedna z největších demagogií, které se objevují. Je šokující, že toto prohlašuje i pan Zaorálek, stínový to ministr zahraničí! Ať je současná vláda jakákoliv, tak skutečnost, že díky jejímu vzniku nesedí tento člověk dnes na ZAMINI, je, alespoň pro mě, obrovským plusem.

Stát jako Írán, usilovně se snažící získat jaderné technologie a zbraně, nespolupracující s kontrolory MAAE, vyvíjející a nakupující rakety dlouhého doletu, prokazatelně dodávající zbraně teroristickým skupinám, jehož prezident otevřeně hrozí jedinému demokratickému státu v oblasti vymazáním z mapy a jehož obyvatelstvo je indoktrinováno nám zjevně nepřátelskou ideologií a náboženstvím, není pro nás potenciálním nebezpečím?

A jak je to vlastně s íránskými raketami? Předně, Írán nepotřebuje získat raketu kategorie ICBM (tedy mezikontinentální balistickou řízenou střelu), aby zasáhl střední a západní Evropu. Jedna z již existujících variant rakety Šaháb-3 má dolet 2000 km. Při odpálení ze západniho cípu Íránu doletí na hranice Maďarska, při odpálení ze Sýrie na Slovensko. Podle zpráv tajných služeb nakoupil Írán v KLDR rakety s doletem 2500 km, tedy rakety schopné doletět až do Prahy. Vyvíjená střela Šaháb-4 pak má odhadovaný dolet kolem 3000 km a íránské raketové ambice zde rozhodně nekončí.

I kdyby měl Írán rakety schopné doletět do Evropy, nemá jadernou zbraň a nedokáže vyrobit dostatečně malou jadernou hlavici pro instalaci na ně. Zatím! Ale nepochybně dělá, co může, aby toho byl schopný co nejdříve. Zvládly to jiné státy, za čas to zvládne i Írán. Nemluvě o tom, že funkční jadernou zbraň lze získat i jinak. Také nesmíme zapomínat na to, že hlavice mohou nést chemickou nebo biologickou náplň. 900 kg anthraxových spor, botulotoxinu nebo sarinu asi připadá některým lidem jako zanedbatelná věc.

Teroristé se nemohou dostat k balistickým raketám. Podobnou větu vyslovil pan Zaorálek v debatě na TV Prima. Za prvé se sluší dodat, že takové rakety již dávno mají a používají je. Všechny rakety, které se pohybují po balistické křivce, včetně střel Kaťuša a podomácku vyrobených Kásám odpálených Hizbaláhem na Izrael, lze tedy označit jako balistické. Pan poslanec měl asi na mysli mezikontinentální balistické rakety (ICBM). Jak jsem již jednou uvedl a jak prozradí jednoduchý pohled na mapu, není potřeba vlastnit střelu této kategorie, abych zasáhl ČR třeba z území Libanonu. Velmi varující je skutečnost, že v posledním konfliktu odpálil Hizbaláh na Izrael nejen několik tisíc neřízených raket, ale také střelu s doletem přes 100 km (patrně syrského původu) a v neposlední řadě i dva poměrně sofistikované bezpilotní prostředky, ktere získal od…..ano, správně, od Íránu. Navíc v tak politicky nestabilním prostředí, jaké na Blízkém vychodě je, kdy i mnohé nám relativně nakloněné režimy jsou drženy fakticky jenom penězi z ropy a vojenskou pomocí USA (jako např. Saúdská Arábie), se k takovým zbraním, v případě převratu nebo revoluce, může dostat leckdo.

I když bude mít Írán atomové zbraně, nedovolí si je použít. Chtělo by se říct: “A jak to víte?” Strategie vzájemného sebezničení nebo drtivé odplaty tak, jak fungovala během studené války, může v některých případech selhat. Bude fungovat u států předvídatelných, uznávajících víceméně stejné hodnoty a u států, které si nepřejí vyhlazení vlastního obyvatelstva (Rusko, Čína) a bude fungovat u diktátorských režimů, kde sice jejich vládcům nezáleží na životě svých lidí, ale velmi se bojí o své vlastní (KLDR, Kuba). Sebevražedné útoky na Izrael, USA a Anglii vyvolávají přinejmenším pochybnosti o úspěšnosti podobné taktiky v tomto případě.

Po sestřelení letící hlavice budou trosky dopadat na území ČR. Pamatujete případy z války v Perském zálivu, kdy byly irácké rakety Scud, odpálené na Izrael, sestřelovány americkými systémy Patriot, ale někdy došlo k tomu, že části zničené rakety nebo i vlastní hlavice pokračovaly dál v letu a dopadly na cíl? Rakety systému Patriot starších verzí totiž nesou výbušnou hlavici (a bezkontaktní zapalovač), která sice roztrhla útočící raketu, ale její poměrně velké kusy (někdy i včetně stále funkční hlavice) mohly pokračovat dál. Podobná situace u tohoto systému prakticky nemůže nastat. Kinetickým nárazem hlavice a interceptoru při rychlostech v desítkách tisíc km/h vznikne maximálně prach a úlomky nepatrných rozměrů, navíc ve velkých výškách (interceptor zasahuje hlavici v její střední fázi letu, Patrioty až na sestupné dráze). Navíc je přece jenom velký rozdíl mezi dopadem funkční hlavice nebo pouze jejích trosek.

Učinnost (pravděpodobnost sestřelu) je malá, pouze kolem 50%. To ještě není důvod pro odmítnutí systému. Znamená to pouze fakt, že místo 10 hlavic sestřelí jen 5 (na 1 letící hlavici bude třeba vypustit 2 antirakety). Každá hlavice, která nedopadne, může znamenat život několika set tisíc až milionů lidí, a to snad za to stojí. Navíc systém bude průběžně modernizován a vylepšován.

Instalace tohoto systému ohrozí odzbrojování a mír ve světě. Za prvé, tento systém je tak jako tak v USA instalován. Za druhé, o jakém odzbrojovaní je tady řeč? Státy jako USA, Rusko, Čína a Indie pravidelně poslední dobou navyšují své vojenské rozpočty. Mohutně zbrojí Írán, Saúdská Arábie, Pákistán, Taiwan a samozřejmě obě Koreje. Velké investice (především do protiraketové obrany) oznámilo Japonsko, masivní akvizice oznámila i Venezuela. Graf na obr. 3 jasně ukazuje, jak po poklesu začátkem 90. let způsobeném koncem studené války dochází zhruba od roku 2000 k opětovnému růstu výdajů na zbrojení, které již téměř dosahují původních hodnot z let 1988/89. Dokonce i evropské členské státy NATO začaly navyšovat (ač neochotně a poměrně málo) své vojenské rozpočty.

Obr. 3

Pomineme-li argumenty typu “nebudu si moci dojít ani do lesa na houby” a jistě relevantní debatu (která proběhnout určitě musí, ale do tohoto článku se nehodí a ani nevejde) o tom, jestli povolit přítomnost vojáku cizí armády na našem území a za jakých podmínek, pak mě již nic zásadního nenapadá. V další části článku bych se pokusil rozebrat různé varianty obrany proti balistickým raketám, které se pro ČR nabízí.

Varianta 1: odmítnout základnu, nebudovat ani se nepodílet na BMD, ponechat si armádu, spoléhat se na případný odvetný úder “jaderných” členů NATO, tedy zachovat status quo. Balistické rakety dlouhého doletu s jadernými hlavicemi jsou nejničivější zbraní, jakou člověk dokázal vyrobit. Šokuje mě, že místo debaty, jak se proti nim bránit, debatujeme o tom, jestli se vůbec bránit.

Ve Washingtonské smlouvě je sice klauzule (článek 5), že ozbrojený útok proti kterékoliv smluvní straně nebo stranám je považován za útok proti všem, s tím, že: “dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti”, což ale neznamená automaticky jadernou odvetu. I pro USA může být, mírně řečeno, ošemetné udeřit jadernými zbraněmi na státy přímo sousedící s Ruskem nebo Čínou. Dále je třeba si uvědomit, že tato varianta neochrání životy obyvatel ČR, pokud dojde k odpálení střely na naše území a bude, v případě odvetného úderu NATO, znamenat zmasakrování civilních obyvatel nepřítele. Finanční výdaje na tuto variantu jsou samozřejmě stejné jako dosavadní výdaje na armádu.

Varianta 2: odmítnout základnu, nebudovat, ani se nepodílet na BMD, ponechat si armádu, vystoupit z NATO a vyhlásit nezávislost. Jako neutrální stát bychom se museli postarat o svoji bezpečnost sami. Tato varianta je extrémně drahá (viz zbrojní výdaje Švýcarska a Švédska) a neochrání životy obyvatel ČR při odpálení rakety. Neexistuje zde také jistota, že naše neutralita bude všemi státy (natož teroristy) uznána.

Varianta 3: odmítnout základnu, nebudovat, ani se nepodílet na BMD, vystoupit z NATO, zrušit armádu a ponechat si pouze policii na udržování pořádku. Kupodivu najde se nenulový počet lidí (Lenin měl pro ně trefné pojmenování…), kteří to považují za dobrý nápad. Bezpečnost vlastních občanů je patrně nejdůležitější funkcí státu i příčinou, proč vlastně kdysi státní útvary vznikly. To, že situace v Evropě je v této chvíli poměrně klidná a okolo nás jsou jen naši spojenci, neznamená, že v blízké či vzdálené budoucnosti tomu tak i nadále bude. Budovat pak armádu z ničeho by bylo velmi nákladné a mohlo by být i pozdě. Tato varianta neochrání životy občanů ČR v případě útoku balistickou střelou.

Varianta 4: ČR vyvine vlastní systém BMD. Nereálné. Nehledě na astronomické finanční náklady, které prostě nemáme, chybí nám také vhodné raketové nosiče a nejsem si jist ani úrovní kosmických a elektronických technologií, které máme k dispozici. Doba realizce by se pohybovala určitě v desítkách let. Tato varianta (pokud by se úspěšně realizovala) by v daleké budoucnosti ochránila životy občanů ČR.

Varianta 5: ČR se zapojí do plánovaného společného systému NATO. Reálná varianta. Pokud takový systém začne vůbec vznikat (zatím je pouze ve stádiu studie proveditelnosti), není vůbec jisté, jak dlouho vývoj potrvá a kdy bude zaveden do operačního použití. Musíme počítat také s finanční spoluúčastí ČR. Každopádně se budou vývojáři potýkat s mnoha problémy. Předně evropské státy NATO, vyjma Francie a Velké Británie, nemají ve výzbroji rakety ICBM, které by se daly použít jako nosiče interceptoru. Francouzské střely D-4 a D-5 i britské Trident (které jsou navíc amerického původu) jsou určeny pro odpalování z ponorek a nemusí se k tomuto účelu hodit. V úvahu mohou sice připadat upravené francouzské nosné rakety Ariane, to by ale asi byla dost drahá varianta. Nákup raket ICBM z Ruska nebo Číny může být velmi problematický, vývoj nějakého nového vlastního nosiče příliš dlouhý a nákladný, takže nakonec by se pravděpodobně opět vše řešilo s americkou pomocí. Úroveň kosmických technologií USA a Evropy je také patrně rozdílná. Tato varianta (pokud by se úspěšně realizovala) by v budoucnosti ochránila životy občanů ČR.

Varianta 6: odmítnout základnu, nebudovat, ani se nepodílet na BMD, vyvinout vlastní odstrašující potenciál. Poměrně realizovatelná varianta. ČR má nepochybně vědecké, technické i materiální kapacity na výrobu jaderné zbraně. Problém je ovšem opět s nosičem. Gripeny by teoreticky mohly být použity, musely by však tankovat buď za letu nebo na letištích spřátelených států. Problém může nastat se získáním povolení průletu a tankování pro letadla s jadernými bombami, nehledě na to, že v cestě mohou být jiné nepřátelské státy. Lze uvažovat o nákupu strategických bombardérů s velkým doletem, ale na tuto variantu USA ani Rusko nepřistoupí, stejně jako na nákup raket dlouhého doletu nebo dokonce ICBM. Co by vlastnictví jaderných zbraní Českou republikou způsobilo u našich sousedů, je snad také jasné. Tato varianta by neochránila životy občanů ČR při odpálení střely.

Varianta 7: přijmout nabídku USA a umožnit výstavbu radaru systému BMD. Tato varianta, realizovatelná v řádu několika let, s minimální finanční spoluúčastí ČR a při nepatrném zvýšení rizika, ochrání životy občanů ČR před útokem balistickou střelou dlouhého doletu. Pokud bude na našem území americká základna, je zřejmé, že jakýkoliv útok na nás by v takovém případě byl vnímán i jako přímý útok proti USA a jejich zájmům. Od konce 2. světové války nedošlo nikde na světě k jedinému útoku na americkou vojenskou základnu (pokud samozřejmě nepočítáme přímé válečné konflikty – Korea, Vietnam, Libanon, Afghánistán). Přitomnost takového systému může odradit potenciálního útočníka od jeho záměru, nebo pro jeho překonání bude muset vyvíjet systémy, které budou nad jeho technické nebo finanční možnosti.

Obávám se, že více reálných variant obrany před balistickými střelami zatím neexistuje. Pro mě osobně je nejpřijatelnější přijmout americkou nabídku a instalovat v ČR alespoň radar systému BMD. Svůj vlastní názor by si měl ale každý udělat sám a k tomu musí mít pravdivé a nezkreslené informace. A přesně takové informace požadujme od svých politiků.

Kamil Hercik


Diskuse


Laďka
11:28
5.6.2007

Pavel
12:39
6.3.2007

M. J. Langer
19:34
5.3.2007

pepa
13:19
1.3.2007

FRANTA
18:09
28.2.2007

Franta
20:12
6.3.2007

Johnny
23:17
27.2.2007

Sid
15:24
27.2.2007

Franta
20:21
6.3.2007

Neanderthal
23:40
26.2.2007

Aaron
0:32
27.2.2007

vuk
23:37
26.2.2007

Aaron
0:34
27.2.2007

sasa
22:44
26.2.2007

Václav
23:01
26.2.2007

jirka
21:17
26.2.2007

jirka
21:08
26.2.2007

Dan
21:03
26.2.2007

68
21:06
26.2.2007

JJ
22:30
26.2.2007

Pavel z Pardubic
10:20
27.2.2007

Mirek
19:24
26.2.2007

autor
16:42
27.2.2007

Anonym
18:52
26.2.2007

Ela
18:28
26.2.2007

Starý J.
18:30
26.2.2007

68
21:10
26.2.2007

Prak
21:10
28.2.2007

Milda
18:25
26.2.2007

Magor Radek
19:14
26.2.2007

68
20:56
26.2.2007

Milda
22:12
26.2.2007

Alfons
17:33
26.2.2007

jirka.s.
17:45
26.2.2007

Vocílka
19:58
26.2.2007

kerim
17:15
26.2.2007

Americká raketa
17:29
26.2.2007

dezo
17:14
26.2.2007

Jéňa
16:24
26.2.2007

autor
16:45
26.2.2007

JJ
16:51
26.2.2007

TK
16:55
26.2.2007

milan007
17:00
26.2.2007

Charlie
17:22
26.2.2007

Ela
18:32
26.2.2007

Charlie
19:58
26.2.2007

Vocílka
20:02
26.2.2007

janoryna
16:11
26.2.2007

Americká raketa
16:59
26.2.2007

Hledajíci
15:23
26.2.2007

honzak
18:56
26.2.2007

Hledajíci
14:50
26.2.2007

Alfons
13:36
26.2.2007

zlý kukuč
14:53
26.2.2007

oakman
13:22
26.2.2007

Martin
12:59
26.2.2007

Americká raketa
17:14
26.2.2007

Roy Boehm
12:50
26.2.2007

ucitelas
13:22
26.2.2007

počet příspěvků: 335, poslední 5.6.2007 11:28









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.