28.10.2020 | Den vzniku samostatného československého státu


Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Zemanová 25.9.2020 21:07

Jezdívali jsme na dovolenou do pronajatých chalup a chat. Ten krásný klid a dlouhé tiché nedělní ráno. Pak přišlo pracovní pondělí a hned jsme věděli, kde je truhlárna, autoservis a školka. :-) Přesto mě po přestěhování na venkov zaskočila ta hlučnost, v Praze jsme totiž bydleli na výjimečně tichém a klidném místě. Ale já mám ten hluk ráda, ptáky, štěkot psů, naproti jsou kozy a ovce, kombajny o žních jezdí do tmy, řeže se tu dřevo a sekají zahrady. Žije se tady.

Příroda je pro mě především moje zahrada. Stále ji dodělávám, dotahuju, ladím dohromady. Ale už je plná života a já v ní ráda sedávám ráno s kafem a večer také, vlastně kdykoli ve dne. Jen tak, nebo si beru ruční šití. Nejčastěji ale jen pozoruju cvrkot nebo se úplně propadnu někam za realitu. A taky jsem čím dál pokornější před vším, co na mé zahradě našlo svůj domov.

Blážo, příští rok Tě budu muset přepadnout, jsem na Tvou zahradu opravdu zvědavá.

L. Blaza 26.9.2020 14:21

No jasně že jo, přijeď! A já taky jen tak ráda na zahradě "jsem" :)

M. Crossette 25.9.2020 17:43

Blážo, moc hezké fotky a věřím, že sedět a dívat se na takový přírodní obraz má léčivé účinky. Také ráda a často sedím venku a koukám na zeleň, modrou oblohu a ticho kolem sebe. Protože zde na Jihu vše děsně rychle roste, na zvuky různých el. pomocníků jsem si musela brzy zvyknout (však je také používáme), ale nejsou slyšet denně. Ovšem i příroda umí být pěkně hlučná. Ve středu jsme s manželem pracovali na zahradě. "Umělý hluk" žádný, ani auta nejezdila, ale nahradili ho ptáci. Seděli na špicích stromů a občas měnili místa na větvích, takže nevarovali třeba před hadem. Možná si vytyčovali svá teritoria, nebo se jen tak haštěřili, nevím Ale ze stromů nad našimi hlavami byl slyšet křik modrých sojek (blue jays), drozdů (mockingbirds) a vran. Tři, čtyři od každého druhu a jakoby se vzájemně snažili překřičet. Mockingbird sice umí hezky zpívat, ale když jen křicí (a k tomu jakoby mlaská), rozhodně to lahodně nezní. Sojky a vrány také necvrlikají a dohormady to byl pořádný rachot. Při práci se to dalo snést, ale sedět jen tak venku na židli bych asi dlouho nevydržela.:-)

Škoda jistě krásných dýní, drzost nad drzost je ukrást ;-€. Zloděj by se asi dal vypátrat podle toho, kdo věděl, že je na zahradě máte (pokud tedy nebyly na očích všech kolemjdoucích)

L. Blaza 25.9.2020 18:19

Maričko, tady ve městě tak strašně řvou kavky, že kolikrát už musím zavřít okno. Jsou schopné tě vzbudit už v půl páté ráno. Zajímavé, že se shlukují spíš ve městě, ale venku u nás v Polabí naštěstí (zatím) nejsou. Navíc ničí fasády domů, stavějí si v nich hnízda, dělají díry do zateplení, ale jsou prý chráněné, tak se nic moc dělat nedá.

Z. Jenny 25.9.2020 17:13

Blážo,taky si tak užívám neb v mém hanáckém městě už dobře není,bohužel pro slušné občany. Dřív a za mlada tam bylo nádherně! Teď k tomu ještě přidali někteří od Valmezu,zničení celé té krásné a pohodové řeky Bečvy. je mi z toho šoufl. Tvých dýní je mi líto ale musely být tedy exklusivní.

L. Blaza 25.9.2020 18:20

Příští rok vybudujeme nové zeleninové záhony. ;-)

J. Hlavsová 25.9.2020 14:28

Protože město, kde bydlím je v údolí, ze všech svých bytů jsem měla tu lepší, tu horší výhled na okolní kopce - pohled uklidňující. A jinak pro léčení duše jsou Orlické hory ideální. Jak jsem psala v nedávném příspěvku o prázdninách, mám kromě Sobkovic řadu míst, kde je klid a rozhled, a kde mohu ten stres rozchodit i "vyřvat".

Z. Matylda 25.9.2020 12:46

Bydlím na venkově, takže sekačky na trávu, štípání dřeva, míchačky a pod. jsou mou běžnou realitou. Jenže jsou realitou, kterou můžu vnímat na terase nebo na zahradě a ne jenom z okna obýváku. Takže za mě mnohem lepší než město, i když dneska v tom dešti je to asi jedno :)

L. Blaza 25.9.2020 13:10

Přesně! Otevřu dveře a jsem na své zahradě. To je ono! :)

A. Zemanová 25.9.2020 21:08

Tohle mi bohužel dopřáno není, ale jsem vděčná za to, že vůbec nějakou zahradu mám.

A. Bytová 25.9.2020 12:40

Jojo, venkov je venkov. S dovolením přidám svůj pravidelný raní zvukový provoz. Autobus, jo to je čtvrt na šest. Spím dál. Upištěný, neutuchající štěkot ve vysoké tónině, ano, to jde paní Nováčková na první obhlídku vesnice s výkonným vetajem Maxem, kterej na trase zřejmě sprostě nadává všem ostatním psům, tak to bude tak osm hodin. Devět hodin, cirkulárka od dolního souseda. Holt dříví na zimu se dělat musí. Děsnej rachot od horního souseda, zavírá garáž. Atd., ani hodinky nepotřebuju. ;-D

Z. Jenny 25.9.2020 17:09

Jo, to je přesně ono. Ještě ve 23:15,divadelní autobus a je klid. :-)

Z. Lika 25.9.2020 11:21

Jo jo, ono se řekne život na venkově, ale má to svoje radostě. K největším patří sekačky na trávu a pily. A drony.

Zoo je opravdu dobrý zdroj, zejména když je den se slevou pro malé děti - a pozor, tím zdrojem perel jsou matky :-)

Ale ty krásné procházky kolem řeky přávidím, nádhera. Moc pěkné fotky, díky, Blážo.

L. Blaza 25.9.2020 11:50

Díky Liko! jasně že nikde to není ideální! Sekačky, cirkulárky, hlučná sousedka, nakonec i ten drtič pelet dělá neuvěřitelný kravál. Ale stejně pro mě převažují pozitiva. ;-)

Z. Lika 25.9.2020 15:09

Přesně jak píše Matylda - volný vzduch a zeleň na dosah, případně voda... to je bohatství.

L. Blaza 25.9.2020 10:57

Zano, to věřím, že i v ZOO jsou slyšet perličky. Tak pěkný den, i když upršený! :)

T. Zana 25.9.2020 10:23

Dobré perly člověk uslyší taky v ZOO, v menší míře (je tam míň lidí) v botanické ;-)

Blážo, moc hezké, projasnila jsi mi upršené ráno!

Z. Inka 25.9.2020 7:48

Netrávím tolik času v přírodě, kolik bych chtěla. Spíše - ne v takové přírodě, v jaké bych chtěla. Ta naše placka je příhodná pro chození, ale nějaké velké pohledy nenabízí. A tak člověk musí hledat jiné obzory, menší, skromnější.

OT protože by měl být dnes mlsotník, ptám se mlsných: Prosím, nepamatujete si, kde byla publikována hložinková marmeláda?

Z. Lika 25.9.2020 11:16

Hložinkovou marmeládu na Zvířu si nevybavuji, ale našla jsem na žena-in tento asi základní recept:

Hložinková marmeláda

Jeden kilogram hložinek rozmačkáme, zalijeme půl litrem vody a vaříme do změknutí. Poté pasírujeme přes síto a do čisté šťávy přisypeme půl kilogramu cukru. S tím opět vaříme do té doby, než se cukr rozpustí a marmeláda začne rosolovatět. Pak už jen stačí nalít do skleniček a zavařit jako kteroukoli jinou marmeládu.

A. Rgova 25.9.2020 7:41

Blážo skvělý, zrovna jsem malinko otrávena ranním telefonátem, díky za protijedový sarkastický kapky. Jojo lidi perlí. perličky jak kapičky rosy na náhrdelníku přírody. Nebo smyčce? Jsi mne rozesmála.

Xerxová potřebuju trochu "skřivaní krve" jak ty to děláš? Já před šestou nevstanu a nevstanu už asi půl roku. Rubín není nadšen.

L. Blaza 25.9.2020 10:58

Tak ti přeju, aby už byl ten dnešní den jen pohodový! :)

Z. Xerxová 25.9.2020 5:52

hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

V přírodě trávíme času dost - i díky té černé obludě. Dneska jsem koukla na hodinky (pět patnáct), zaposlouchala se do zvuků zahrady (vichr, ale žádné pleskání deště), koukla na nebe (sem tam hvězda, ale na půlce oblohy už mrak) a už jsem se strojila a vytáhla psisko ven. Počasí má být hodně mokré a tak každá procházka za sucha se počítá... Hezkou půlhodinku jsme měli - za zvuků budíků, otvírání oken, rychlých kroků spěchajících na autobus... Jinak ticho

L. Blaza 25.9.2020 10:59

Xerxová, vy jste naprostí vítězové pobytů v přírodě! :) A procházka za zvuků budíků a probouzejících se lidí, no to taky stojí za to! ;-D