Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Milí gratulanti,

děkuji za přáníčka, kéž by se mohla alespoň částečně zrealizovat.

Nejsem vegetarián

a proto se dívám na svět zvířat tak, jak bývalo odedávna zvykem, od chvíle, kdy člověk začal zvířata lovit. Bylo to vždy bez zbytečného trápení a s úctou, stejně tak lidi kdysi chovali zvířata na maso. Což bohužel dnes často není, některé velkochovy, jatka, zbytečné převážení zvířat na velké dálky nebo chov kožešinových zvířat, to všechno může být označeno jako týrání zvířat. A to bychom se měli snažit změnit - rozumným způsobem, ne třeba stříkat na norky barvu a tím je zabít.

Zvířata určitě mají schopnost prožívat trápení a bolesti, stejně jako my - jak píše níže Xerxová, není dobře je ponižovat, ani povyšovat nad lidi.

Během života asi každý nějakým nepoučeným či nedomyšleným způsobem ublíží jak zvířatům, tak lidem. Jedněm i druhým se učíme rozumět celý život.

Je to tak...

a zkušeností s tím mám nepočítaně. Člověk někdy dovede ublížit, aniž by chtěl a někdy to může opravdu skončit špatně. Zrovna já jsem si takhle naběhla nedávno s Lemurkem Lokim: Odmítla jsem o dovolené šplhat po skalách se lemurem v baťůžku, takže v dobré víře, že to bude pro všechny super, jsem ho na týden odeslala k jeho budoucímu majiteli, aby si to spolu zkusili nanečisto. Přestože zprávy přicházely pozitivní, vrátil se mi psychicky naprosto zhroucený tvoreček bez chuti do života. Jen spal, zhoršila se mu koordinace pohybu, moc nejedl. Po dvou dnech vymýšlení nejrůznější léčby mi tak nějak došlo, co se děje a nastala léčba šokem: Posadila jsem ho uprostřed pokoje a oznámila mu, že tam bude sedět, dokud nepřijde sám. Hodinu seděl jak pecka, pak mě začal volat a když jsem sice odpověděla, ale nepřišla, něco se v té chlupaté kebulce srovnalo zpátky a najednou jsem opět měla doma chlupaté tornádo, co za mnou lítalo po bytě, šplhalo po nábytku a občas mi přišlo dát pusu. Ale moc dobře si uvědomuji, že to bylo o fous.... Proto k nám přišel Thor, aby se ten proužkovaný ocáskoid upnul na někoho jiného.Zatím to funguje, tak držte palce :-)

Re: Je to tak...

Držím,Tvoje zkušenosti jsou jedinečné a musíme všichni respektovat, co zvířata chtějí a co potřebují, někdy se hned netrefíme ale jsme již poučeni a to je dobře. Lucko, díky za VŠE !!!

Óóh, tuhle...

...bolest moc dobře znám, a to nejen kvůli neblahé zkušenosti, kdy se mi nepodařilo zachránit kocourka Filipa, ale i já mám zkušenost z mého dětství s pejskem, který sice nebyl můj, ale když jednoho dne zmizel, nedopátrala jsem se, co se s ním stalo, jak se ho majitel zbavil, jestli by se bývalo ještě dalo něco pro něj udělat... byl to můj dětský kamarád... bolí to i po letech, člověk to má v sobě.

Re: Óóh, tuhle...

když někdy nemohu spát, myslím na svá zvířátka, která jsem musela doprovodit za Duhu, Gastonka, kterému jsme museli najít novou rodinu. Zda jsem udělala vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí

Milá Evo,

díky za dnešní psaní,pravdivé a nepřikrášlené. Lidé by se měli pořád učit a nepovažovat za dogma dnešní poznatky, jsou věci, které ještě stále nechápeme anebo nechceme věřit instinktům, které jsme dávno ztratili. A jak píše níže Dalmi, každý si neseme svůj vlastní kříž a myšlenky, co by bylo bývalo, kdyby jsme postupovali a činili jinak, to se však jíž vrátit nedá a týrat se tím nemá žádný smysl, stačí když ta myšlenka čas od času vyskočí sama a je nám poučením pro budoucí časy.

achjo... + AVÍZO

dnes musím k doktorce, tak si článek přečtu až odpoledne - ale už jen z názvu mě bolí u srdce :-(((((

ale protože je čtvrtek, vyšla taky Vaví 105-ka, o jedné zvláštní hře, ale také o úplně jiných věcech

http://www.vave.biz/index.php/105-x148/-2015/405-k...

Ach jo,

každý máme v duši nějakou bolest, pocit viny. Ať je jich co nejméně

POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!

Dnes má narozeniny Nelina, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku.

http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_25_2015/#Nelin...

Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!

Všechno nejlepší, Nelino!

Zvířata svoje city

dávají najevo přímočařeji než člověk. Bohužel jsou zranitelnější i v tom, že se jim nedá leccos vysvětlit, nedohlédnou "za roh".

Tyhlety bolavé příběhy jsou trpké, člověku se stále připomínají. A dělají ho lepším.

Re: Zvířata svoje city

je dobře tohle připomínat a děláš to  Evo tak, aby v nás Tvoje psaní zanechalo stopy......abychom se poučili a "polepšili" ...díky, i když to není veselé čtení...díky, protože to je život....

Člověk je bohužel všežravec

a tak je nucen - a není v přírodě sám - si potřebné maso vypěstovat. Druhá věc je způsob, jakým to uděláme a úcta, kterou bychom k takto získaným potravinám měli mít.

Začínala jsem jako reprodukční technik v kravíně o 1200 hlavách a trávila svůj pracovní den kontaktem s dvěma třetinama jeho obyvatel. Krávy mi učarovaly a o to hůře jsem snášela hrubé a necitelné zacházení s nimi. A co zvíře, to jiná osobnost, měla jsem kravičky, které procházely se mnou při kontrole jejich sekce, jiné chodily na zavolání, všechny mne poznávaly podle pískání. A inteligence skotu se podcěňuje a to už vůbec nemluvím o inteligenci prasat. A city, city mají jako lidé, jen jim musíme porozumět. Bylo by pochopitelně lepší mít tele u matky, protože v určité době by se od sebe odpoutali, ale to jde doma či ve faremním chovu.

O citech psů a koček se v této společnosti netřeba rozepisovat, těch zážitků máme každý nepřeberně. A je těžké vysvětlit ostatním, že opravdu nemohu nechat Majdu samotnou přes noc, protože by ji to traumatizovalo. Už takhle po dvoutýdenní dovolené jsem měla problém s odchodem do práce.

Re: Člověk je bohužel všežravec

Milá Inko, sdílím Tvoje pocity a co se týká jatečních zvířat, vůbec mně ty velkochovy netěší, vždyť musí být takové přebytky masa, je otázkou , co se s tím vším děje dále a je to vůbec potřeba?!

A dovolenou bez zvířete znám taky dobře, kočka Čita chodí ke dveřím a pláča. I když mají doma přednostu, ty pohledy všech zvířat, jakmile vytáhnu kufr nebo tašku,pořád ještě zvažuji, jestli mám vůbec odjet.