Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Spěchej pomalu
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Ž. Petrs01 6.12.2018 10:44Re: AU! Ehmm, ano a samozřejmě - běhejte, ale v odpovídající obuvi! Žabky (a nazouváky vůbec) mi nějak nesmí na nohu ani na krátkou chůzi, zkusit v nich dohonit tramvaj je šílenost. Hmm, to se mi povedlo vloni - úplně hloupě a zbytečně jsem si odřela patu. Hodně. A blbě. Boty, to nešlo. Jenže sandály taky ne, kráter byl přesně pod páskem. Jediné co bylo dostatečně nízko byly boty do vody. Urychleně jsem zakoupila nazouváky a pár dní do práce klopýtala v nich. Ale bezpečná chůze to teda není ani omylem. |
|
Z. Jitur 6.12.2018 10:26Re: No jo... Musím si uložit přísnější pravidla - ono je to znát - dokud jsem chodila na fyzioterapii, cvičil se mnou 2x týdne pořádně po půlhodině - teď to flákám a je to vidět... |
|
T. Zana 6.12.2018 10:20Re: Milá Jitur, No jo... ale u mne je to fakt fobie, místy se mi z toho dělá zle. Už jsem se zlepšila natolik, že když to fakt potřebuju, zajdu, ale tím pádem nemám "svoji" paní, protože kdo je zvědavej na ženskou, která dorazí jednou za osm měsíců... |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 10:18Re: Milá Jitur, běhám, už celou dobu, byť někdy je koleno stále zatuhlejší, či spíš mi dělá problém, nohu napnout, narovnat, než pohyblyvost kolene sama - ale to chce prostě dál cvičit |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 10:16Re: Milá Jitur, mohu jen souhlasit, stejné pocity, ale když si padnete do noty, je to příjemná návštěva a poklábosení, navíc jak si lebedí nožičky :-) |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 10:15Re: Není o co stát teda Já úplně přesně nevím, myslím, že "okrájí" to utržené a otřepané, ale mezi fotkami byl takový popisek z nemocnice, co přesně při té artroskopii provádějí |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 10:14Re: Milá Jitur, P. S. Byla jsem za maminkou v Domově na Mikulášské - kdybych byla neviděla Mikuláše tam, nepotkala jsem cestou domů žádného... tak nevím, nějak vymírají, či co? |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 10:13Re: Milá Jitur, Díky za přání! |
|
D. Ruščáková 6.12.2018 10:11Re: Milá Jitur, Po mnoho let jsem pedikúru prostě ignorovala - nelíbila se mi ta představa, že mi někdo jiný sahá na nohy :P Pak mě kamarádka nasměrovala k té své a já jsem zjistila, jak to může být příjemné, vůbec, když si se sympatickou paní pedikúrovou vždycky prima popovídáme:)) |
|
|
T. Zana 6.12.2018 10:10Re: AU! Viděla jsem výsledek tvého snažení docela zblízka :P :P Devět z deseti padajících nedoporučuje... |
|
|
T. Zana 6.12.2018 10:08Re: Milá Jitur, Strašně mě tehdy vyděsilo, jak ta noha vypadá (po 8 týdnech) z hlediska pedikury. Mám fobii, která mi brání nechat si ji dělat, ale tehdy jsem to vzdala a povolala maminčinu pedikérku :P |
|
|
T. Zana 6.12.2018 10:04No jo... Pamatuju doby, kdy jsem dobíhala autobus z Moskevské na náměstí Svatopluka Čecha, to bylo asi 300 metrů a poněkud do kopce. Pokud ten autobus stál na červené, dalo se to zvládnout. Kratší trasu jsem pak běhala tady v Bohnicích, kde autobus musí projet smyčkou... Jo, to jsem ještě byla nerozbitná :P Koleno jsem si pošpatnila na lyžích (to byla ta story, jak jsem chodila týden po Alpách se zlomeným kotníkem v naději, že to je výron a rozchodím ho). Doktoři tam nic neviděli a operovat to nechtěli, že už jsem na to stará, jak mi mile řekli (bylo mi lehce přes čtyřicet). Asi rok trvalo, než se to jakž takž dalo dohromady. Takže vím moc dobře, o čem mluvíš. Opatruj se a cvič - je to fakt nejlepší, co můžeš udělat :-) |
|
|
D. Ruščáková 6.12.2018 9:58Milá Jitur, to tedy bylo bolestné zakopnutí!!! Sama mám s kulháním až příliš bohaté zkušenosti, takže si to umím živě představit. Hlavně, že se to lepší. Mimochodem když mi kdysi sundali po šesti týdnech sádru z kolena a poslali mě tramvají domů, nemohla jsem přijít na to, jak má ta noha vlastně fungovat:))) (s nějakou rehabilitací si tehdy nikdo hlavu nelámal:)) Tak ať brzy běháš po svých! |
|
Z. Lika 6.12.2018 9:44Re: Milá Jitur, Ty obklady, Jenny...! :DD |
|
|
Z. Lika 6.12.2018 9:41Není o co stát teda I když ty výhledy z nemocničního okna byly docela pěkné. A jak to vlastně s meniskem dopadlo? On se v takových případech vydloubává a jsi teď bez "jabka"? |
|
Z. Yga 6.12.2018 9:24Milá Jitur Au au au! Jinak vím, jak bolí lítko při nerovnoměrné zátěži nohy - taky jsem si to letos užila, když jsem přešla z nechodící dlahy (a podpažáků, které jsem se nenaučila ovládat, jak jsem psala včera) na lehkou krátkou chodící sádru - za dva dny ta bolest lýtka byla k nevydržení a fakt jsem si říkala, jestli nemám zánět žil. Naštěstí pan doktor Kašpar mi řekl, že si mám dát brufen na víc, že ten otok je v normě - a měl pravdu, kašpar jeden (je to nejvtipnější doktor široko daleko), na další den jsem byla v pohodě. |
|
Z. Jenny 6.12.2018 9:19Milá Jitur, páni, to jsou prožitky, ovšem poněkud nechtěné, že jo?! Tak ať si pěkně v pořádku a obkládej se teplýma pytlíkama, jak říkala jedna paní, když se jí ptali, co bude dělat v lázních. :-) Mně osobně se všechny mé úrazy staly v tom spěchu, fakt to nemá smysl se za něčím honit, to už říkal i učitel národů J.A.Komenský, takže poslechněme velkého učitele a na veškeré to kvaltování se vykašleme. Jo a ještě dodatečně, všechno nejlepší k včerejším jmeninám,hlavně to zdraví. |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 9:15Re: hezký den Je dobře, i díky těm chlupatým a nahatým... :-) |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 9:14Re: Spěchej pomalu..... krásné vyprávění! |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 9:13Re: AU! Dobrá rada! Já vlastně ani neupadla, jen to byl takový cuk sem cuk tam - no a ty žabky byly nové, protože jsem na tu véču nechtěla jít v takových obyč sandálech... :-( |
|
|
Z. Jenny 6.12.2018 9:13Re: Spěchej pomalu..... .... a to je hezký! :-) |
|
|
Z. Jitur 6.12.2018 9:07Re: Jitur No, ono (tedy alespoň tak to vnímám já) si ani neuvědomujeme, jak co funguje, dokud to funguje, ale když se pak člověk nepostaví na nohu, to teprv kouká. A k dohojení - je to ok, jen se musím přinutit nekašlat na cvičení :-) |
|
A. Lex 6.12.2018 7:57Jitur tak to byl tedy zážitek! Děsím se každého "znehybnění", protože na nás, zvířetnících, jsou závislí naši zvířecí kamarádi. Ještě že máš tak hodnou dceru a kamarádku, které se postaraly. Bezvadný dokument, bezva péče v nemocnici, skoro jako v TV seriálu. Takže nyní jen to dohojení a spěchat pomalu. |
|
|
Ž. Petrs01 6.12.2018 6:57AU! No teda, to sis "užila". Doufám, že už je noha v pořádku a bez bolestí. Já se občas bavím tím, že když mi na Muzeu ujede tram před nosem, tak vyrazím a na Italské si ji doběhnu (čeká dlouho na světlech). Při tom nezakopnu, ani při běhání v lese potmě. Zakopla jsem, když jsme se zdrželi na bazénu a já pak vyrazila rychle nakrmit psy. Blízké setkání s asfaltem a štěrkem nebylo nic, co bych chtěla opakovat. Teď po dvou měsících už je skoro zahojeno... Takže běhejte, jen se u toho soustřeďte na běh a ne na psí večeři. |
|
Š. Matyášová 6.12.2018 6:56Spěchej pomalu..... to je základ...taky jsem dobíhávala "socku", nejvíc asi v praze,když jsme věděla,že mi z Florence jede bus domů a musím toho krtka prostě stihnout a nejlíp se narvat do toho,co právě zavíral dveře a já ještě byla v půlce schodů dolů.... tohle jsem provozovala do chvíle,než jsem si domluvila cestu domů s kamarádem, co byl o 4 roky starší , chodili jsme spolu na stejnou základku a následně se potkávali na pátečních diskotékách, on v Matičce stověžaté studoval,já pracovala. Oba s báglama jsme se sešli u metra a já jako obvykle nabrala tempo. Zastavilo mne trhnutí báglem, a on mi s kamenným výrazem položil otázku - Proč se ponižuješ? Zachovej si důstojnost a nepodléhej panice, že nic nestihneš. A kráčel jak vůdce karavany,rozvážně a vlastně ani ne pomalu, prostě kráčel. Vlak v metru nám ujel před nosem a on nehnul ani brvou. Za chvilku přijel další,nastoupili jsme, vylezli na Sokolovský a kráčeli na autobusák,na naši zastávku a světe div se, autobus tam byl a odjezd měl za 5 minut. Sednout si bylo kam. Jirka se na mě usmál,hodil mi bágl do zavazadlového prostoru nad námi, usedl vedle mne. Za chvíli se rozjel autobus,my si o sebe opřeli hlavy a usnuli. Byl pátek,večer byla diskotéka a my si potřebovali odpočinout. Ostatně, spánek v dopravních prostředcích,jsme měli namakanej, jezdili jsme spolu další 4 roky, v pondělí do Prahy a v pátek z ní, cesty jsme prospávali pravidelně. Vlastně jsem mu za tenhle přístup ani nepoděkovala, ale vždycky,když chci popoběhnout, aby mi neujel autobus nebo trolejbus, zazní mi v hlavě: Neponižuj se! a zní mi tam už 30 let.... Jitur, doufám, že máš koleno už v pořádku a žabky jsi odložila..podle mého ortopeda, je to nejhorší obuv,pro klouby.... |
|
Z. Xerxová 6.12.2018 6:47hezký den hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ... Tak ještě že to dobře dopadlo a už je zase líp... Chválím velmi různorodou fotodokumentaci - včetně chlupatých (i nahatých)) ošetřovatelů |
