Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Spěchej pomalu
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Z. Lika 6.12.2018 11:14Re: Není o co stát teda Aha, tak to tam dodám. |
Z. Lika 6.12.2018 11:18Re: Není o co stát teda Jo, tak už je to tam, proštudovala jsem si to a zřejmě jsi stále komplet :D |
Z. Yga 6.12.2018 9:24Milá Jitur Au au au! Jinak vím, jak bolí lítko při nerovnoměrné zátěži nohy - taky jsem si to letos užila, když jsem přešla z nechodící dlahy (a podpažáků, které jsem se nenaučila ovládat, jak jsem psala včera) na lehkou krátkou chodící sádru - za dva dny ta bolest lýtka byla k nevydržení a fakt jsem si říkala, jestli nemám zánět žil. Naštěstí pan doktor Kašpar mi řekl, že si mám dát brufen na víc, že ten otok je v normě - a měl pravdu, kašpar jeden (je to nejvtipnější doktor široko daleko), na další den jsem byla v pohodě. |
Z. Jenny 6.12.2018 9:19Milá Jitur, páni, to jsou prožitky, ovšem poněkud nechtěné, že jo?! Tak ať si pěkně v pořádku a obkládej se teplýma pytlíkama, jak říkala jedna paní, když se jí ptali, co bude dělat v lázních. :-) Mně osobně se všechny mé úrazy staly v tom spěchu, fakt to nemá smysl se za něčím honit, to už říkal i učitel národů J.A.Komenský, takže poslechněme velkého učitele a na veškeré to kvaltování se vykašleme. Jo a ještě dodatečně, všechno nejlepší k včerejším jmeninám,hlavně to zdraví. |
Z. Lika 6.12.2018 9:44Re: Milá Jitur, Ty obklady, Jenny...! :DD |
Z. Jitur 6.12.2018 10:13Re: Milá Jitur, Díky za přání! |
Z. Jitur 6.12.2018 10:14Re: Milá Jitur, P. S. Byla jsem za maminkou v Domově na Mikulášské - kdybych byla neviděla Mikuláše tam, nepotkala jsem cestou domů žádného... tak nevím, nějak vymírají, či co? |
Š. Matyášová 6.12.2018 11:53Re: Milá Jitur, viděl ajsem jich včera 5 a se slzou v oku vzpomínala na důstojného chlapíka s berlou...tihle byli strašný..... |
Z. Jitur 6.12.2018 13:06Re: Milá Jitur, strašný, ale aspoň díko Tobě vím, že ještě existujou :-) |
Z. Matylda 6.12.2018 19:31Re: Milá Jitur, Existují- včera stáli u nás před barákem a Mikuláš hledal něco v knize hříchů... nebyla jsem si jistá, jestli náhodou nejdou pro mě, protože když jsem ráno vztekle dorazila do práce, řekla jsem, že mě čerti mohli vzít, jak ten led nešel z auta dolů, a kolegyně suše podotkla, že musím počkat do večera... |
T. Zana 6.12.2018 19:55Re: Milá Jitur, Hezký :DDDD A šli? |
Z. Jitur 6.12.2018 21:03Re: Milá Jitur, tak, pěkná příhoda :-) |
A. Lex 6.12.2018 7:57Jitur tak to byl tedy zážitek! Děsím se každého "znehybnění", protože na nás, zvířetnících, jsou závislí naši zvířecí kamarádi. Ještě že máš tak hodnou dceru a kamarádku, které se postaraly. Bezvadný dokument, bezva péče v nemocnici, skoro jako v TV seriálu. Takže nyní jen to dohojení a spěchat pomalu. |
Z. Jitur 6.12.2018 9:07Re: Jitur No, ono (tedy alespoň tak to vnímám já) si ani neuvědomujeme, jak co funguje, dokud to funguje, ale když se pak člověk nepostaví na nohu, to teprv kouká. A k dohojení - je to ok, jen se musím přinutit nekašlat na cvičení :-) |
Ž. Petrs01 6.12.2018 6:57AU! No teda, to sis "užila". Doufám, že už je noha v pořádku a bez bolestí. Já se občas bavím tím, že když mi na Muzeu ujede tram před nosem, tak vyrazím a na Italské si ji doběhnu (čeká dlouho na světlech). Při tom nezakopnu, ani při běhání v lese potmě. Zakopla jsem, když jsme se zdrželi na bazénu a já pak vyrazila rychle nakrmit psy. Blízké setkání s asfaltem a štěrkem nebylo nic, co bych chtěla opakovat. Teď po dvou měsících už je skoro zahojeno... Takže běhejte, jen se u toho soustřeďte na běh a ne na psí večeři. |
Z. Jitur 6.12.2018 9:13Re: AU! Dobrá rada! Já vlastně ani neupadla, jen to byl takový cuk sem cuk tam - no a ty žabky byly nové, protože jsem na tu véču nechtěla jít v takových obyč sandálech... :-( |
Ž. Petrs01 6.12.2018 10:44Re: AU! Ehmm, ano a samozřejmě - běhejte, ale v odpovídající obuvi! Žabky (a nazouváky vůbec) mi nějak nesmí na nohu ani na krátkou chůzi, zkusit v nich dohonit tramvaj je šílenost. Hmm, to se mi povedlo vloni - úplně hloupě a zbytečně jsem si odřela patu. Hodně. A blbě. Boty, to nešlo. Jenže sandály taky ne, kráter byl přesně pod páskem. Jediné co bylo dostatečně nízko byly boty do vody. Urychleně jsem zakoupila nazouváky a pár dní do práce klopýtala v nich. Ale bezpečná chůze to teda není ani omylem. |
Z. Jitur 6.12.2018 11:14Re: AU! on to snad ani nebyl běh, tramvaj čekala v zastávce, ale i tak, jak je vidět, blbé boty, blbý nápad a hned je na průšvih zaděláno |
T. Zana 6.12.2018 10:10Re: AU! Viděla jsem výsledek tvého snažení docela zblízka :P :P Devět z deseti padajících nedoporučuje... |
Š. Matyášová 6.12.2018 6:56Spěchej pomalu..... to je základ...taky jsem dobíhávala "socku", nejvíc asi v praze,když jsme věděla,že mi z Florence jede bus domů a musím toho krtka prostě stihnout a nejlíp se narvat do toho,co právě zavíral dveře a já ještě byla v půlce schodů dolů.... tohle jsem provozovala do chvíle,než jsem si domluvila cestu domů s kamarádem, co byl o 4 roky starší , chodili jsme spolu na stejnou základku a následně se potkávali na pátečních diskotékách, on v Matičce stověžaté studoval,já pracovala. Oba s báglama jsme se sešli u metra a já jako obvykle nabrala tempo. Zastavilo mne trhnutí báglem, a on mi s kamenným výrazem položil otázku - Proč se ponižuješ? Zachovej si důstojnost a nepodléhej panice, že nic nestihneš. A kráčel jak vůdce karavany,rozvážně a vlastně ani ne pomalu, prostě kráčel. Vlak v metru nám ujel před nosem a on nehnul ani brvou. Za chvilku přijel další,nastoupili jsme, vylezli na Sokolovský a kráčeli na autobusák,na naši zastávku a světe div se, autobus tam byl a odjezd měl za 5 minut. Sednout si bylo kam. Jirka se na mě usmál,hodil mi bágl do zavazadlového prostoru nad námi, usedl vedle mne. Za chvíli se rozjel autobus,my si o sebe opřeli hlavy a usnuli. Byl pátek,večer byla diskotéka a my si potřebovali odpočinout. Ostatně, spánek v dopravních prostředcích,jsme měli namakanej, jezdili jsme spolu další 4 roky, v pondělí do Prahy a v pátek z ní, cesty jsme prospávali pravidelně. Vlastně jsem mu za tenhle přístup ani nepoděkovala, ale vždycky,když chci popoběhnout, aby mi neujel autobus nebo trolejbus, zazní mi v hlavě: Neponižuj se! a zní mi tam už 30 let.... Jitur, doufám, že máš koleno už v pořádku a žabky jsi odložila..podle mého ortopeda, je to nejhorší obuv,pro klouby.... |
Z. Jenny 6.12.2018 9:13Re: Spěchej pomalu..... .... a to je hezký! :-) |
Z. Jitur 6.12.2018 9:14Re: Spěchej pomalu..... krásné vyprávění! |
O. Joklová 6.12.2018 12:31Re: Spěchej pomalu..... sharko, to je moc hezký vyprávění, a asi poučný - věta "Proč se ponižuješ?" mě normálně dostala... hm, občas se ponižuju, i když vím že to odskáču téměř bezvědomím, vlastně mi neuroložka dobíhání MHD dokonce zakázala - zkusím mantru v podobě tvojí věty :-))))))))) |
Š. Matyášová 7.12.2018 12:29Re: Spěchej pomalu..... to je Jirkova věta, ne moje..a na mne funguje.... |
Z. Xerxová 6.12.2018 6:47hezký den hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ... Tak ještě že to dobře dopadlo a už je zase líp... Chválím velmi různorodou fotodokumentaci - včetně chlupatých (i nahatých)) ošetřovatelů |
Z. Jitur 6.12.2018 9:15Re: hezký den Je dobře, i díky těm chlupatým a nahatým... :-) |