Hana W 31.12.2007 12:46

Multikulturni strasidla

Tak vam pri rannim kafi jeste napisu o mistnich strasidlech u cernochu. Oblast od Columbie smerem na jihovychod k Atlantiku je tzv Low Country (dolni, nizka zem). Baziny, cerne reky, ohromne celorocne zelene duby, ze stromu visi tzv spanelsky mech (coz neni mech, ale to neva), takove sachori, co vypada jak bile rozcuchane vlasy starenek vlajici ve vetru. Hodne cernochu emancipovanych po obcanske valce se tam usidlilo - dostali tam od federalni vlady pudu - stejne tam skoro nikdo nebydlel, malarie a neurodna puda. A tam zili dlouho sami mezi sebou, jeste s africkymi tradicemi. Cele te kulture se rika Gullah, i jazyk je jiny. Da se tomu rozumet, ale musi na to byt cvicene ucho. A tam jsou duchove a strasidla. Napr. budou mit venkovni okenni a dverni ramy natrene zelene nebo modre - odpuzuje to spatne duchy. Rada dennich veci ma svuj ritual, aby se duchove nenastvali nebo nevstoupili do domu. Na Novy rok prvni osoba, ktera jako navsteva vstoupi do domu, musi byt muzsky. Kdyz jdou starenky na navstevu k nekomu, tak i kdyby mely vytahnout souseda, tak holt to musi bejt. Kdyz nekdo umre doma, tak je dlouhy seznam veci, co se musi udelat, aby se duse nepromenila v ducha a netrpela a nestrasila v dome. Kdyz mi to moje kamaradka, ktera je odtamtud, lici, tak Erbenova Kytice je slaby caj. Mista v tunich, kde zdravy clovek utone, protoze se k duchum nezachoval, mista, kterym se vyhnout, kdyz dite ma zly sen, tak se pali sira. jednou si s ni musim sednout a nechat si to presne vylicit, abych si to mohla napsat. Zajimavy svet to je.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

dalmatin 31.12.2007 11:19

Supééér,

početla jsem si i nahlas, aby z toho MLP taky něco měl - když prý stále sedím u PC.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beda 31.12.2007 10:46

přeju všem Zvířetníčkům

jakož i dalším lidem dobré vůle šťastný a zdárný start do nového roku 2008

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 31.12.2007 10:43

Paní, nesu psaní

Vážení Zvířetníci, přeji Vám všem hodně zdraví a dobré pohody v roce 2008, ať se můžeme takto virtuálně scházet i nadále. Je to pohlazení po dušičce. Srdečně Vás všechny zdravím JiLe (poznámka listonoše: je mi líto, ale bez Hadopasových smajlíků je přenesený text chud a ploch)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

veram 31.12.2007 9:06

ohlédnutí za rokem

Kometáři si letos libovali!

Zvířetníci, mějte krásné rozloučení se starým a hezky přivítejte nový rok!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 31.12.2007 8:46

:o)

Ale to je milý, já horrory rád.

Starý zámek, dříve hrad. Známe se s kastelánem, nechá nás přespat i když nerad a trochu prostestuje. Hluboko v noci dunivé rány a tichý pláč malého dítěte. Třeštíme na sebe s kamarádem oči. Medvídek popadne baterku (takový ruční reflektor) a vyběhne z komnaty. Neví kde se rozvěcuje, tak se řítí chodbou poněkud nejistě, aby něco cenného nesrazil, veden jen úzkým kuželem světla. Ale dětský pláč je stále silnější a Medvídek zuří, protože pláč je zoufalý a plný strachu. Vykřikne "holčičko kde jsi !?" - protože nějak mu vytanulo že to dítě je holčička a nemůže zvuk lokalizovat. Nakonec se po hlase dostane až k malému sálu který sloužil za obývák jednomu slavnému panstvu a jako bůh pomsty rozrazí těžké dveře a šílený vzteky hotoví se reflektorem rozbít hlavu šmejdovi který tak trápí malé dítě. Pláč ale najednou utichá. Jako když utne. Dobíhá i kamarád a dlouhou chvíli jen oba stojí a vyjeveně na sebe hledí. Policii ? A co jim budeme vykládat ? Oba do rána nezamhouří oka. Ráno kastelán historku vyslechne a smutně pokývá hlavou, řka - jo tohle a jiné věci se tu občas dějí.

Už jsem to tu vyprávěl ale neprozradím kde to bylo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 31.12.2007 7:48

který strašidlo...

které strašidlo po tmě babče sežralo z pekáčku domácí sulc (s kyselou okurkou, mrkví...)?? A proč Betka nechala kus granulek od snídaně - proč najednou trpí nechutenstvím?? Asi je rozrušená setkáním s tím tajemným žroutem - neb se tam všude kolem vyskytují její stopy

Ale babička porušila zásadu číslo jedna - že se na venkovní stůl nic od jídla odkládat nemá... Jen nevím, jestli nám ta verze se strašidelným sulcožravým duchem projde...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 31.12.2007 7:11

No,za svůj život

si pamatuju tři sny,všechny se mi vyplnily,ale ten první mi nahání husí kůži dodnes.To mi bylo třináct a jeli jsme s rodiči na týden na dovolenou.Před odjezdem jsme byli za babičkou v nemocnici a lékař nás ujistil,že akorát za ten týden propustí babičku domů.Když jsme se ubytovali po příjezdu v hotelu,tak maminka mi večer řekla,ať se mi něco hezkého zdá.Samozřejmě se mi zdálo o babičce,stála u dveří a nemluvila,jen mi rukou mávala.Ráno v 10 hod.přišel telegram,že babička nečekaně zemřela...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 31.12.2007 6:19

Starej Bouchal byl ochlasta. Velkej!

A vždycky, když mu to někdo vyčítal, tvrdil, že pije na památku kamaráda Pepy, který skápnul na cirhózu v útlém věku 32 let. "Von dycky Pepa příde", vysvětloval Bouchal vždycky tak po desátém pivu, "a řekne: Fando, to mi nemůžeš udělat. Dyť já se tam nahóře ani napít nemůžu, ale když se na tebe "napojím", tak je to skoro jako kdybych pil já!" Patřilo to už k folklóru místního pohostinství a nikdo se už nad tím ani nepozastavoval. Pak se však jednoho dne s chlapama v hospodě pohádal tak ukrutně, že dostal zákaz vstupu, pod hrozbou, že prvních pár facek chytí hned za dveřma.

Vyřešil to tím, že nakoupil basu Budvaru a věnoval se domácímu alkoholismu u televize. Staré Bouchalce to šlo na nervy, plky o Pepovi už nemohla ani slyšet a vrčela, kudy chodila.

Až takhle jednou připravil si Bouchal lahev na stůl, odskočil si a když se vrátil, byla láhev prázdná. Zamrkal, zavrtěl hlavou, dokonce láhev obrátil, ale nebyla v ní ani kapka. Vzal si tedy jinou, po ní další, zase si musel odskočit a když se vrátil, byla v ní sotva polovina. Bouchalka šukala někde po domě a věděl, že pivo nepije, nikdo jiný doma nebyl, ale ať si lámal hlavu jak chtěl, na nic nemohl přijít.

Nejhorší bylo, že to takhle šlo den za dnem. Jak pustil flašku z ruky, už v ní ubylo. Nakonec si už načatou láhev bral sebou i na záchod, ale nebylo to nic platné. Krize nastala, když přinesl si novou basu a než si k ní stačil večer sednout, byla polovina lahví zase prázdná.

Bouchalka najednou uslyšela srdceryvný výkřik. Starej Bouchal seděl na base s s pivem, pevně ji svíral rukama a kvílel: "Pepo ne! Nedám! To seš kamarád! Dyť mi prochlastáš důchod!"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 31.12.2007 0:33

To je kouzelné, děkuju. A ten stařík co musel tesat v noci své jméno,

to ho teda lituju. A nikdo mu nepomohl. Tak co měl dělat, chudáček? Kameníci, nekomolte nikomu jméno! Přidáváte mu práci.

Na náhrobku rodiny mé žena na velké dědině na Slovácku je dole řádek: PAMÁTKA NA RODIČE ANTOŠOVI. A stejně na třiceti dalších. Dodnes nevím, jestli mí bodří nepříliš osvícení příbuzní v místě vůbec tuší, že to má být jinak... AJI DYŽ TO NEPOCHOPÍM.

• reagovat
• nahlásit příspěvek