A. Zemanová 27.8.2020 21:52

Děkuju Ti za informaci, Ivo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 20:09

Je hezké mít věci dotýkané. Někdy je není komu dát, nebo o ně děti nemají zájem. Ten se třeba dostaví až po letech, kdy je pozdě. A pak lidé shánějí to, na co se pamatují z dětství. Možná k někomu takovému doputují i Tvé vzácné dotýkané věci, Maričko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 20:07

Vnímám to tak, že wabi-sabi se dá praktikovat všude a vždycky, že nesouvisí s vytížeností v zaměstnání. A naopak, praktikování wabi-sabi by mohlo od toho velkého nasazení dopomoci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 19:58

Bez reklamy by to bylo určitě lepší, ale nepochybuju o tom, že i bez ní by byli lidé, kteří chtějí ty nejlesklejší, největší a nejnovější. Vždyť již staří Egypťané... :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 27.8.2020 18:21

Vave, hezké zamyšlení. Neměla jsem tušení, že způsobu života, kterým si tu žijeme a zcela nám vyhovuje se říká wabi-sabi . Ten název čtu poprvé. Mám ráda věci dotýkané , samozřejmě nejvíce ty po rodičích, ale Nerada vidím vyhozenou i něčí ruční práci. Představuji si, nebo primo vím, že kdysi byla ta věc ušitá, upletená, uháčkovaná, vyřezaná (mám kousky od všeho) s láskou. U mne spousta takových věcí už zůstane, nevyhodím je, mám je ráda, jsou dále mnou dotýkané. (skutečně či jen vzpomínkově). Ale co se s nimi stane pak nemám tušení, není to veselá představa. Podědit to tu nemá kdo, že věci mají třeba českou stopu - tradici, hodnotu, nikdo vědět nebude a vztak k nim neocení. Ale třeba pak bude wabi-sabi stále "in" a u někoho neznámého budou "žít dál"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 27.8.2020 17:29

To se dělá pořád, podívej se někdy v hobby marketech na takové ty lavice se stolem, říkají tomu pivní set. Je to z nějakého měkkého dřeva (smrk, borovice), ty suky tam jsou vyřízlé. Na té fošně je vidět, že tím vyspravili trhliny

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 27.8.2020 16:43

Ten wasabi přístup není špatný, jen se k němu málokdy asi dostanou lidi v produktivním věku žijící v trvalém fofru práce- domácnost- rodina. Jsme si myslela, že když děti vypadnou z domu, tak se přestanu starat. No, jen částečně...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Jakovljevičová 27.8.2020 15:39

Najít krásu v tom nedokonalém, starém a odcházejícím a nechat vše přirozeně sloužit... Ne všechno staré je nedokonalé Synek si koupil tu konvičku na vaření kávy a k tomu krásný porcelánový mlýnek na kafe. Leč mlýnek má kruhový půdorys a šuplíček na kafe má půdorys obdélníkový. Takže polovina umletého kafe padá vedle! A tak vyhrabal starý oválný mlýnek po mojí mamince (možná i babičce) a ten funguje dokonale. A nic nepadá vedle

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:34

Hezky řečeno. Ostatně, ke všemu si musí člověk dojít sám. Ta rychlost často souvisí s tím, že býváme ukotveni v mnoha "musíš" a "nesmíš", a není tak úplně snadné si uvědomit, že to skoro vždycky je jen něco, co máme ve své hlavě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:30

JJ, vídala jsem to ve skanzenech, většinou se ale jednalo o větší dírky. Tohle bylo tak pěkné, navýsost estetické (bylo toho tam všude plno), že to možná byl i záměr.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:29

Tak dej židli protézu!

Ano, ty dírky budou nejspíš umělé, ale jsou úchvatné (mám mnoho fotek, protože jich tam byla spousta na víc lavičkách) a je to pro všechny, kdo to neznají, hezká ukázka toho, jak se dají věci opravovat a uchovávat.

Jinak ten smích je v pořádku. Myslím, že odjakživa lidé s věkem docházeli ke zjednodušenému způsobu života, k návratu ke kořenům - a často najednou zjišťují, co všechno bylo zbytečné. I já, i já. A je to k smíchu. Co mě naopak těší, že mnoho mladých lidí přeskakuje "období rozmařilosti" a jde na zjednodušení rovnou. To je skvělá věc a naděje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:23

Ano, pochází to z Japonska, už z 15. století. Původně šlo o to nalézt krásu v nedokonalém čajovém nádobí z místních zdrojů, posléze se ta estetika rozšířila na další předměty a nakonec na celý přístup k životu. Dnes se pojmu chopila komerce a jako wabi-sabi často nabízí nové, uměle ostařené věci, které jsou pochopitelně mnohem dražší, než ty nové, které jako nové vypadají.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:20

Jednoduché malé zázraky obyčejného života jsou nejvíc! Jsem vděčná za to, že můžu žít po svém a postupně všechno zjednodušovat a zklidňovat. Nebylo a není to po tolika letech ve stresu úplně jednoduché, ale jde to a je mi čím dál lépe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:17

Teprve při čtení diskuse jsem si uvědomila, že jsem wabi-sabi vlastně nijak nepřiblížila. Ale jelikož sami Japonci mají problém s definicí toho, co wabi-sabi vlastně je, tak se můžu tvářit, že je to proto, že to vlastně nikdo neví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:14

Tohle je hodně starý směr či styl či co to vlastně je, už z 15. století a sami Japonci vlastně nedokážou říct, co to je. :) Ale teď bohužel Jakože wabi-sabi frčí, komerčně se to naroubovalo na styl vintage, a je to celé pokroucené.

Jsem ráda, že se Najtík smiřuje s rampou že je pořád chlapák.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:10

Nechat žít staré věci a najít krásu i v jejich nedokonalosti, to je ono. :) Bohužel sama žádné takové věci po předcích nemám a kupovat je se mi nechce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:09

To je pravda. I když wabi-sabi spíš nabádá "nech brouka žít" a dodává miluj ho, i když je škaredý a kouše. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 15:07

Wabi-sabi se dnes prezentuje jako nový estetický pojem či styl pocházející z Japonska, ve skutečnosti jde o v současnosti o komplexnější přístup k životu, a počátky wabi-sabi se datují do 15. století. Tehdy došlo k určité revoltě proti vyumělkovanosti pocházející z Číny a Koreje, týkající se přístupu k čajovému obřadu; nedá mi to nevzpomenout na bostonské pití čaje, aneb čaj není zdaleka žádné neviňátko .

Najít krásu v tom nedokonalém, starém a odcházejícím a nechat vše přirozeně sloužit, odejít i se zrodit, to je můj a jeden z mnoha a mnoha pokusů stručně vystihnout podstatu wabi-sabi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 14:53

Sama-babi je skvělé. A její wabi-sabi taky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 27.8.2020 14:52

Kdysi, bylo mi tak okolo čtrnácti, jsem u babičky na půdě objevila vyrudlou (doslova) prošívanou vatovanou bundičku. Ó, to byl poklad! V počínající éře "hašišákového" období naprosto jedinečný a vysoce záviděníhodný. Vlastně, jak mi teď došlo, wabi-sabi jsem byla odjakživa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 27.8.2020 12:47

Sama-babi se mi moc líbí . Sama bydlím, když nepočítám pejsky, babi ze mě synek zatím neudělal, i když věk na to mám. S moderní technikou si moc nerozumím, nejsem na žádné sociální síti a můj mobil není chytrý. Opatruju pár starých věcí po babičkách, některé jen pro ozdobu jako sklo, porcelán (kořenky, dózy na cukr a na mouku). Ve starém proutěném kufru uchovávám prádlo připravené na mandl, kolovrátek jsem věnovala do muzea ve Studené Loučce. V Letohradě stojí za shlédnutí muzeum řemesel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maya 27.8.2020 12:45

Pojem wabi-sabi teda slyším poprvé, ale podle všeho se zdá, že tak víceméně žiju celý život, takže jsem se mohla zas uklidnit a odškrtnout si další návod. Ale popravdě, to co vidím kolem sebe, tak by fakt spoustě lidí nestačilo trochu se uskrovnit, ale ono bohužel pro tyhle lidi je nějaký návod nebo knížka málo, ti se uskrovní možná až když přijde ještě nějaký větší mor.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Jakovljevičová 27.8.2020 12:27

Jenny Sama-babi je prostě super!! Asi taky napíšu knížku a budu konečně slavná

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 27.8.2020 12:10

Tak to jsem nevěděla, že se tomu říká wabi-sabi. Mně spíš osočují z toho, že jsem vetešník. Ale to nadšení, když vnučka našla ve skříni moji starou klasickou džínovou bundu... babičkobabičko jéé, můžu si ji zkusit? No, odešla v ní, v očích svit objevitele pokladu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 27.8.2020 12:07

Tak to mě dostalo - česká varianta je super

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 27.8.2020 11:56

Jo, po česku by to mohlo být "Sama-babi nebo Dvasami.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 27.8.2020 11:15

Je moc užitečné zastavit se a chvíli jen tak stát. Člověk zjistí, že spousta věcí je zbytečných. Pak samozřejmě přijde souboj, aby se jich dokázal zbavit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Jakovljevičová 27.8.2020 10:59

Nevím, co je Wabi-sabi. Žiju ve starém kamenném domě, topím dřevem v jedné místnosti (v ostatních je zima). Snažím se využívat dary, které mi Bůh/příroda (nehodící se škrtněte) dává. Vařím jednoduchá jídla, nekupuju moc oblečení, snažím se žít v souladu s přírodou. Takže je to Wabi-sabi a nebo jen obyčejný život jedné obyčejné ženské?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 27.8.2020 10:37

OTéčko – stále tady, na jihu Jižní Moravy, máme krásné léto s příjemnými rány (minulý týden jsem byla v Benešově u Terky, nevzala si s sebou mikinu, protože u nás netřeba , a ráno ve stájích mrzla!) – dneska například v sedm ráno 20 °C. Ale už i sem pomalu natahuje prstíčky podzim – sice první ocúny se mi nepodařilo vyfotit, ale červenající šípky jo https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Srpen_9_-_pondelni_rano/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 27.8.2020 10:33

Wabi-sabi jsem neznala, jako pojem už vůbec. Na první letmý pohled mě napadlo wasabi :-) Takže díky za seznámení. Mě hodně oslovuje kaizen. Občas banzai. A na jaře sakury :-) Pěkné počtení při čtvrtku, díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek