29.1.2023 | Svátek má Zdislava


ČLOVĚČINY: Rodinné stříbro (12)

28.12.2022

Předchozí díl najdete zde.

Naše mamka byla žena pracovitá a navíc velmi, velmi rychlá. Své heslo: „Tumlujme se!“ naplňovala beze zbytku. Stačit jí při práci bylo nad lidské možnosti – když jsme spolu kopaly ve vinohradu, tak já byla za polovinou greftu a ona mi už šla naproti. Jeník si vždycky stěžoval: „Při sbírání (myšleno vinobraní) to vždycky dopadlo tak, že jsem byl přidělen do protivky k babičce – a nebylo roku, aby mne nestřihla! Ta byla tak rychlá, že než jsem stačil vytáhnout ruku, tak mne cvakla nůžkama!“ Ale v kapse byla náplast, prstík se přelepil a jelo se dál – však dalších devět bylo zdravých.

Mamka coby dítko, tady s neteří

Byla veselé nátury: „Já se tak ráda směju.“ A tak se vždycky těšila, když náhodou večer dávali v televizi nějakou veselohru. Pohříchu však málokdy ji viděla – jen zalehla na gauč, přivřela oči a usnula. Kladla nám na srdce: „Dnes večer bude film s Luisem de Funesem, tak mne vzbuďte!“ Když začaly běžet úvodní titulky, třásly jsme matičkou: „Mami, mami, vzbuď se, už to začíná!“ Přestože byla k magickému oku otočena zády, pronesla památnou větu: „Hahahá, však já se dívám, je tam Lujzíček!“

Mamka coby krásná dorostenka

„Já teho Horníčka nemožu ani čut!“ pravívala. Ale proč? No protože jednou byla v divadle – brněnská Reduta – na nějakém představení právě s Miroslavem Horníčkem. Ale byla nějaká unavená, v divadle bylo teplo, přítmí, měkké posezení a to ševelení z jeviště maminku ukolébalo. Ale co čert nechtěl – pan Horníček měl v tom představení zrcadlo, kterým posílal do obecenstva prasátka a komentoval, co vidí. „A koukám, že tady paní ve třetí řadě se do představení tak zabrala, až z toho usnula“, setrval odrazem světla na mamince (:o)). „Mami, a víš, že o tobě Horníček psal do knížky?“ jednou jsem se jí zeptala. „Prosím tě, co by o mně psal, dyť mě nezná!“ vyjevila se maminka. „Ano, podívej, tady je psáno o tom, jak v Redutě prasátkem budil jednu divačku!“ ... „Nó, to nemusí být zrovna o mně, kdo ví, kolik nás tam tenkrát spalo!“ zapýřila se matička.

Mamka - MDŽ u maléreček

Když jsme u toho spaní – taťka míval někdy divoké spaní. Jednou v noci zavyl jak šakal a mamka hned: „Pepo, co se ti stalo?“ Taťka odvětil: „Chytila mne křeč!“ Mamka hned nápomocná s rozmasírováním: „A kde, kde tě chytla?“... „Přece do horního šůflete!“ pronesl taťka, otočil se na druhý bok a pokračoval ve spaní. Samosebou že ráno nevěděl ani o křeči, ani o šuplíku, ale od té doby pořekadlo „do horního šůflete“ se u nás vžilo.

Mamka - nikdy nezahálela, ani u vody

Jinak mamka byla přímo klenotnicí prostonárodních říkadel, která s vehemencí sobě vlastní učila svá dítka i vnoučata, a docela je mi líto, že pravnoučata o ně přišla. Pravda, říkanky typu: „Stojí stařec na střeše, kouří, ale nekřeše – co je to? ... Komín! Podruhé ti hovno povím“ dětičky na školních besídkách neuplatní, ale znát by je měly. (:o))

Mamka a taťka

Jinak byla mistryní zkratky popisu osob. Když o někom prohlásila: „Ten má Drdu!“, hned bylo jasné, že byl tak ožralý, že ho museli sbírat ze škarpy (Drdou nebyl myšlen český spisovatel, ale místní opilec). A když řekla: „Takový kaďura“, hned nám před očima vytanul připosražený chlapík bez špetky elegance a vtipu. (:o)))

Došli jsme ke konci roku 2022 a já ke konci pokladů v naší rodinné pokladnici. Šmátrajíc po koutech, vytáhla jsem poslední střípky našeho rodinného stříbra – ráda jsem se podělila. Doufám, že jsem některé z vás inspirovala a že jste též zašátrali v zákoutích svého srdce a duše a vzpomněli si na své rodinné klenoty.

Přeji všem dobrý rok 2023. Vaše YGA

Foto: Archiv Yga

Yga Neviditelný pes







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !