29.3.2024 | Svátek má Taťána


ČLOVĚČINY: Rodinné stříbro (11)

28.11.2022

Předchozí díl najdete zde.

Naše Mánička sice moc nevyrostla – pořád se může dívat kačeně do očí –, ale docela brzo na ní bylo vidět, že je to děvče. Ve třinácti letech jsem vypadala jako sirotek ála Oliver Twist a naše Danuška s ošmikanými vlasy a s vystouplýma kolenama jako jednodenní hříbě, ale Mánička se už nosila jako dáma – vlasy do půl zad, na prvních šteklách, s minisukní jako širší opasek a s viditelným poprsím. Však se za ní kluci otáčeli...

Já a Maruška

Poprvé to bylo tenkrát, když se vracely (Maruš a Danuš) od kmucháčků z Podivína. Dojely vlakem do Kobylí a pak na Vrbicu pěškobusem. V půli kopce je dojel nějaký chasník na pincku a začal kolem kroužit. Mánička s očima zabodnutýma za obzor mladíka neuznala ani hodna svého pohledu, tak se dal hoch do řeči s tou druhou – malým vrabčákem, co poskakoval kolem pávice.

„Jak se jmenuje ta starší?“ zeptal se. „A podle čeho si poznal, která je z nás starší?! My jsme dvojčata,“ dala si ruce v bok a vypjala neexistují hruď Danuška. Nápadník znejistěl, dvakrát polkl a začal znovu. „Zeptej se jí, jestli by nechtěla svézt.“ „No to by teda nechtěla!“ utla ho Danka. „Ale možeš svézt mě!“ Až takovou dobročinost kluk v plánu neměl, tak zamrmlal něco ve smyslu, že on vlastně jede úplně jinam a že už nemá čas, nakopl prskolet a zmizel v dál. Tak první potencionální švagr byl odražen.

Maruška

Běžel čas a takhle na podzim se u nás začalo dít něco divného. K večeru se ozval zvonek, a když jsme šli někdo otevřít, sklapla klapka na škvíře pro dopisy a po otevření vrat už zněl jenom dusot nohou kdesi na konci ulice.

Mamka usoudila, že si z nás dělá srandu Vašek Maincl, jďa z ministrování večerní mše, a tak si na něj počíhala. „Vašku!“ přísně ho oslovila. „Proč na nás zvoníš, když ideš z kostela, a pak utečeš? Jak včerá!“ „Teti, já? To já nedělám, dyť včerá večer ani mša nebyla!“ dušoval se Vašek. No tak když né Vaša, tak kdo? Dumali jsme, dumali, a zvonek furt zvonil a kroky doznívaly za garážema, až konečně fantoma zahlídla Danuška a podle charakteristického pohybu při běhu i poznala. „Dyť je to Zdeňa M. z Kobylí. Dívejte se, jak šúpe nohama, úplně jak ve škole, když chodí v pantoflách,“ a názorně předváděla. Chudák, vždycky když zvonil, tak doufal, že půjde otevřít Maruška, ale nikdy se jí nedočkal.

Maruška

Přešla zima, začalo jaro a tetičky se daly do jarního úklidu – některé to vzaly z gruntu i s vymalováním. To si tahle jeden den počíhala jedna z nich na mamku. „Máňo, proč tá vaša Mánička nechce teho kluka malířskýho, teho Fanu Soukupa?!“ pravila. „Prosím tě, jakýho malířa!“ zůstala mamka v úžasu. „No, má nam vymalovat barák a už týden sedí na žebři a bečí, že ho Máňa nechce! Tož ať s tím tá vaša neco udělá, nebo nebudeme mět vymalovaný ani do hodů,“ spínala ruce tetka. „Neblázni, co by s ním měla dělat, dyť je jí teprve čtrnáct roků!“ A doma hned na Marušku: „Maru, co ten Soukup?“ „Jakej, kde bych já znala nejakýho malířa!“ nedala se Maruška. Nakonec dedukcí došly na to, že vloni byl u nás malíř, který měl s sebou jeden den nějakého učně, kterého si nikdo z nás neprohlídl, natož aby si zapamatoval... Tak jsme došli o malíře v rodině (:o)).

Maruška

Není divu, že po těchhle příhodách nechtěl taťka Marii pustit z dohledu. Po ukončení základky všichni spolužáci šli do Kobylí na čaj. Maruška taťku skoro kolenačky prosila, aby ju pustil, ale nechtěl. Až když došly pro ni holky a též seply ruce (:o)), dal se obměkčit. „Dobrá, ale v půl desáté doma!“ No – když si představím, že vyšly v osm, minimálně půlhodina cesta tam, tři čtvrtě hodiny cesta zpět (neboť do krpálu), tak vlastně ušetřila pět korun za vstupné, protože na tu čtvrthodinu to nestálo ani za to (:o))).

Pámbuzaplať, že u nás to už taťka nepraktikoval – pravda, já ani Danuška jsme nezaujaly mladistvého motocyklistu, ani budoucího číšníka, o malíři nemluvě, i když jsme se časem obě dobraly ňader dmoucích.

Přeji vám krásný advent – vaše YGA

Foto: Archiv Yga

Yga Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !