Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

YGo, jako ostatní, též miluji tvoje rodinné stříbro, vašim rodičům se povedly opravdu krásné dcery (však i oni byli moc hezký pár). V tvém podaní je čtení fakt lahůdka.

Třeba ta věta "s minisukní jako širší opasek a s viditelným poprsím". Také jsem takový nosila a moje poprsí v té době už bylo pár let víc než viditelné . Na začátku let 70. kdy jsem byla už pár let vdaná, byl můj "opasek" tmavě modrá, sémišová mini sukně. Která ovšem nepérovala, takže při ohýbání měla tendenci šinou se ještě výš. Manžel mě musel párkrát upozornit, že mi sukně sice sluší, ale ať se v ní raději příliš "nelámu v pase".

Holkám mamka ušila úžasné mini z černé matné koženky - no borky jak sfiňa, jak se u nás říká , to nikdo na Vrbici neměl. Bohužel, než jsem do nich dorostla (jak už jsem se zmiňovala, do patnácti roků jsem všechno dědila), tak už mini neletěly

Milá Ygo, to jsou úžasné vzpomínky a v tvém podání prostě nemají chybu! U vás to bylo jak v pohádkách , kde král měl 3 dcery.

Samozřejmě se mi vybavily vlastní vzpomínky, jo, taky jsem dostávala psaníčka do špičky boty - většinou to bylo odpoledne, když jsme chodili na nepovinnou němčinu a byli jsme rozdělení na 2 poloviny. A buď aby to bylo stylové nebo protože se dotyčný ostýchal vyjádřit v rodném jazyce, vždy jsem si přečetla "Ich liebe dich".

Tak to je kouzelné! To je taky krásný příběh

Jinak bych chtěla zde opravit jednu tiskovou chybu - jak mne zrovna Maruš upozornila, plačící malíř nebyl Laďa, ale Fana Tak se omlouvám

To ovšem mění situaci! Hned to jdu napravit!

To je tak báječný vzpomínání! Ach božíčku, kluci... já byla v těchhle letech už velká jako dospělá ženská, akorát že některý znaly dospělý ženský byly poněkud opožděný . Což mi zase až tak zoufale nevadilo, protože i duševní vývoj byl trošku pomalejší a kluci mě ještě nějakej čas hrubě nezajímali .

No já taky byla opožděná v tomto směru a taky se kolem mne nerojili nápadníci, a taky mi to nevadilo... No ale časem by se taky něco našlo, to zas nemůžu říct.

Teda to jsou historky Ygo, umíš to navíc skvěle podat

Hmm - mnohem lépe vyzní v Maruščině přednesu, to je rozená dramatická umělkyně.

Achich áach, proč jsem jen ten Zvířetník neotevřela hned ráno,mohla jsem mít krásný den hned a nééé až mne MLP vytočil! Tak mám aspoň teď vylepšenou náladu. Ygo, krása! Ty chvíle beznaděje a naděje v 15 letech,puberta v rozpuku, sebevědomí na nule,to byly časy! Pokud šlo o mne ,tak jsem se vyvinula poměrně dobře,skoro víc než dobře, od té chvíle jsem chodila shrbená a strašně jsem se styděla. Když dnes čtu ty kraviny o různých výstřizích,tak si myslím, že bych byla na úrovni lecjaké celebrity bez zásahu.Tři ženský v chalupě, chudáček Tvůj tatínek,věčně asi brousil nože a těch intrik ryze ženských. Zavzpomínala jsem taky na bráchovy intriky,jak se zbavit otravného děcka, když jsem se mu vyšklebovala. Díky Tobě se mi hodně vylepšil den a už mne má ranní nas/ ranost přešla.

To si člověk furt říká - nenechám se vytočit, vždyť už mně to nestojí za to. Ale nakonec se stejně neposlechne . Tak jsem ráda, že jsem ti zlepšila náladu .

Ege, púohladil ajsi mne po duši,té pod ňadrama schované....

Děkuju

Ygo, krásně se tvé povídání čte a člověk si i zavzpomíná na své mládí. O mě žádný velký zájem nebyl. Vypadala jsem jako tramvaj v té době. Dlouhá, v předu plošina vzadu plošina. Vyvinula jsem se do trojek až o hodně později.

No já se taky nemohla pyšnit kdovíkolika nápadníky - většinou jsem podědila po kamarádce, ale ti se mnou už jenom kamarádili a plakali mi na rameni, že je kámoška nechce - ta vrba mi zůstala do hluboké dospělosti.

Zdravim zviretniky - ja vas vsechny poctive ctu, poctive, ale v rychlosti. Neb konec roku se blizi a kostlivci s poznamkami o nedodelcich v praci i doma vylezaji ze vsech koutu.

I ja se hlasim k natvrdlonum, co nedokazali rozkodovat nabidky k seznameni ci chozeni, na druhou stranu si moc dobre pamatuju, jak bylo tezke zaujmout me objekty zajmu.

Ygo - tvuj vrabci uces mi pripomnel muj vlastni katrolovity hraboces. Vlasy, na rozdil od prsou, po letech narostly. Krasne se ty tve vzpominky na stesti v rodine ctou.

@lika sel mail + posilam slunce do duse

Hele - na té fotce mi už bylo patnáct pryč - takhle mne stříhala kamarádka na intru - manikúrovými nůžtičkami . Mně zase vlasy, narozdíl od prsou, nenarostly

Ještě k tomu zvonění u dveří. Nevím už, jestli to bylo v devítce nebo v prváku na gymplu, ale zvoníval u nás jeden nesmělý básník a vždycky mi strčil do ruky svou báseň a utekl. Vzhledem k mlhám, ve kterých se tato vzpomínka skrývá, je pravděpodobné, že mně libé nebyly ani verše, ani mladý básník. Tenkrát jsem měla hlavu plnou jednoho s vlnitými vlasy a modrýma očima, který mě učil líbání za velkou břízou za domem. Někdy bývá osud básníků krušný.

A tak svět přichází o básníky! Jak tě chápu.