M. Crossette 28.11.2022 20:01

YGo, jako ostatní, též miluji tvoje rodinné stříbro, vašim rodičům se povedly opravdu krásné dcery (však i oni byli moc hezký pár). V tvém podaní je čtení fakt lahůdka.

Třeba ta věta "s minisukní jako širší opasek a s viditelným poprsím". Také jsem takový nosila a moje poprsí v té době už bylo pár let víc než viditelné . Na začátku let 70. kdy jsem byla už pár let vdaná, byl můj "opasek" tmavě modrá, sémišová mini sukně. Která ovšem nepérovala, takže při ohýbání měla tendenci šinou se ještě výš. Manžel mě musel párkrát upozornit, že mi sukně sice sluší, ale ať se v ní raději příliš "nelámu v pase".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 28.11.2022 18:21

Milá Ygo, to jsou úžasné vzpomínky a v tvém podání prostě nemají chybu! U vás to bylo jak v pohádkách , kde král měl 3 dcery.

Samozřejmě se mi vybavily vlastní vzpomínky, jo, taky jsem dostávala psaníčka do špičky boty - většinou to bylo odpoledne, když jsme chodili na nepovinnou němčinu a byli jsme rozdělení na 2 poloviny. A buď aby to bylo stylové nebo protože se dotyčný ostýchal vyjádřit v rodném jazyce, vždy jsem si přečetla "Ich liebe dich".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 28.11.2022 16:35

Jinak bych chtěla zde opravit jednu tiskovou chybu - jak mne zrovna Maruš upozornila, plačící malíř nebyl Laďa, ale Fana Tak se omlouvám

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 28.11.2022 12:45

To je tak báječný vzpomínání! Ach božíčku, kluci... já byla v těchhle letech už velká jako dospělá ženská, akorát že některý znaly dospělý ženský byly poněkud opožděný . Což mi zase až tak zoufale nevadilo, protože i duševní vývoj byl trošku pomalejší a kluci mě ještě nějakej čas hrubě nezajímali .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 28.11.2022 12:32

Teda to jsou historky Ygo, umíš to navíc skvěle podat

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 28.11.2022 11:54

Achich áach, proč jsem jen ten Zvířetník neotevřela hned ráno,mohla jsem mít krásný den hned a nééé až mne MLP vytočil! Tak mám aspoň teď vylepšenou náladu. Ygo, krása! Ty chvíle beznaděje a naděje v 15 letech,puberta v rozpuku, sebevědomí na nule,to byly časy! Pokud šlo o mne ,tak jsem se vyvinula poměrně dobře,skoro víc než dobře, od té chvíle jsem chodila shrbená a strašně jsem se styděla. Když dnes čtu ty kraviny o různých výstřizích,tak si myslím, že bych byla na úrovni lecjaké celebrity bez zásahu.Tři ženský v chalupě, chudáček Tvůj tatínek,věčně asi brousil nože a těch intrik ryze ženských. Zavzpomínala jsem taky na bráchovy intriky,jak se zbavit otravného děcka, když jsem se mu vyšklebovala. Díky Tobě se mi hodně vylepšil den a už mne má ranní nas/ ranost přešla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 28.11.2022 11:18

Ege, púohladil ajsi mne po duši,té pod ňadrama schované....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Skálová 28.11.2022 11:01

Ygo, krásně se tvé povídání čte a člověk si i zavzpomíná na své mládí. O mě žádný velký zájem nebyl. Vypadala jsem jako tramvaj v té době. Dlouhá, v předu plošina vzadu plošina. Vyvinula jsem se do trojek až o hodně později.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Schlittermann 28.11.2022 10:07

Zdravim zviretniky - ja vas vsechny poctive ctu, poctive, ale v rychlosti. Neb konec roku se blizi a kostlivci s poznamkami o nedodelcich v praci i doma vylezaji ze vsech koutu.

I ja se hlasim k natvrdlonum, co nedokazali rozkodovat nabidky k seznameni ci chozeni, na druhou stranu si moc dobre pamatuju, jak bylo tezke zaujmout me objekty zajmu.

Ygo - tvuj vrabci uces mi pripomnel muj vlastni katrolovity hraboces. Vlasy, na rozdil od prsou, po letech narostly. Krasne se ty tve vzpominky na stesti v rodine ctou.

@lika sel mail + posilam slunce do duse

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 28.11.2022 8:57

Ještě k tomu zvonění u dveří. Nevím už, jestli to bylo v devítce nebo v prváku na gymplu, ale zvoníval u nás jeden nesmělý básník a vždycky mi strčil do ruky svou báseň a utekl. Vzhledem k mlhám, ve kterých se tato vzpomínka skrývá, je pravděpodobné, že mně libé nebyly ani verše, ani mladý básník. Tenkrát jsem měla hlavu plnou jednoho s vlnitými vlasy a modrýma očima, který mě učil líbání za velkou břízou za domem. Někdy bývá osud básníků krušný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 28.11.2022 8:50

Milá Ygo, během čtení Tvého vzpomínání se ve mně začne rozlévat úžasné teplo, něha, nostalgie, smích, někdy i střípek smutku, no prostě blaho.

Moc Ti děkuju, že pro nás vzpomínáš.

Tento týden vejdeme do prosince a to už bude opravdový advent. Alespoň mně připadá, že ten listopadový je takový..., no, něco jako generální zkouška třeba.

Přeji všem dobrý den.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 28.11.2022 7:57

Ygo, krásný advent i Tobě a díky za krásné vzpomínání! Trochu mě to vrátilo do mých mladých let! ♥

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 28.11.2022 7:26

No já mám dneska krásný den - spí u nás vnouček s tatínkem, choroba se pomaličku vzdává a ještě mé nejmilejší povídání. Tak ještě si honem koupit los, třeba se to štěstí neunavilo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 28.11.2022 6:45

Tak to je opravdu dobré ráno Ygo, parádní vzpomínky - ten "sirotek"! Kdo vás fotil? Vašim se povedly opravdu krásné dcery - v Irsku se takové považují za poklad, doufám, že i na Moravě

Připomnělo mi to nedávnou příhodu - mladá už žena se mě smutně ptala, jak pozná, že má o ni muž zájem, že by s ní chtěl chodit. Uvědomila jsem si, že za mého mládí to bylo opravdu jasnější: kluk prostě musel sebrat odvahu a zeptat se: Chceš se mnou chodit? A když ano, pak se vědělo, že ti dva spolu chodí.

Moc děkuju za povzbuzení, dnes to fakt potřebuju

• reagovat
• nahlásit příspěvek