A. Zemanová 2.11.2022 15:37

Milá Ygo, sice pozdě, ale s o to větší radostí a potěšením jsem si početla Tvé vzpomínání. My také vždycky bloudíme - máme na to už i hlášku (cca) "tak už máme odbloudíno a můžeme v klidu jet".

A hledání, to je taky naše oblíbená disciplína. Moc mě teď potěšilo, že Dalmi taky pořád něco hledá. Čék se hned cítí lépe, když v tom není sám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 1.11.2022 17:50

Děkuju za komentář a potěšení je na mé straně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Schlittermann 1.11.2022 9:07

S prispevkem po zaviracce, ale prece: bez map v telefonu nebo se starou navigaci v aute se nam obcas stalo, ze jsme jeli jinak nebo dokonce jinam, nez bylo zamysleno. V tech dobach pronasel manzel jeho temne "ani tady jsme jeste nikdy nebyli".

Na zajezdy organizovane zamestnavatelem rodicu nevzpominam moc rada. Vzdycky jsme k autobusu prisli pozde, kamaradu nebo decek v nasem veku bylo minimalne a vylet byl pro me nekonecny.

Pri hledani cehokoliv jsem drive vyskakovala a aktivne pomahala. Dnes pockam, nez pomine prvni vlna paniky, protoze vim, ze ono hledane je DWI - dort wie immer. Tam kde vzdycky.

Ygo, tvoje sepsane vzpominky pokazde potesi

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 1.11.2022 7:24

Od toho jsou hulákací navigace

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 23:16

Je dobré, když aspoň jeden z posádky se v mapách vyzná . Taky je dobré, když aspoň jeden z posádky má s sebou čtecí brýle, aby ty mapy mohl přečíst - to jsem si vzpomněla na výlet s Alex, kdy jsme sice měli kvalitní navigaci, ale ani jedna ji nepřečetla, protože skla doma. Ale neztratily jsme se...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 23:13

Na Bratislavu mi nasahejte . Tam jsem Jeníka oblíkla na svatbu od hlavy až k patě - nádherný dvouřadový oblek v barvě holubičí šedi a ve stejné barvě i botky. Holt to se pozná město!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 31.10.2022 22:57

YGo jako vždy další bezva článe

Také jsme s manželem párkrát v Evropě bloudil. bohužel problém byl ten, že já v Evropě nikdy neřídila a v mapádh se ztrácím, Moje "navigace" je "hledáme ten a ten hotel, supermarket, kostel, školu atd" Tedy opak manžela, který mapy miluje zato pro mne je to směs čar. Což manžel za našich cestách brzy zjistil a tak když jsem "byli ztracení", nejprve zastavil, vyndal mapu, rozložil ji před mne a úkolem "tady jsme, tam chceme jet, tak tu čáru sleduj ". No končilo to - naštěstí vždy na nějaké opuštěné cestě - tím, že mi mapu vzal, položil si ji na volant - takže já ze sedadla spolujezdce levou rukou na volantě udržovala auto v rovině a on studoval mapu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 31.10.2022 19:47

V Bratislavě jsem byla párkrát služebně za totáče - měli jsme tam sesterský koncernový podnik. Taky jsem na doporučení kolegy zásobáře zašla do obchoďáku a byla jsem jak v Jiříkově vidění - tady se na ledničku nebo pračku stály fronty přes noc - tam vyrovnané zboží v řadách, i baloňáček jsem si odtud přivezla.

Velkoměsta nemusím, jediné, které celkem oblibuju je Hradec Králové. Před měsícem se mi tam ovšem podařilo zabloudit, i když jsem si pečlivě předem prostudovala mapu. Byla jsem na kontrole ve FN a rozhodla jsem se navštívit kamarádku v domově pro seniory. Podle mapy to mělo být dvě zastávky busem - 900 metrů, takže jsem se rozhodla jít pěšky. Z hlavní silnice jsem odbočila dřív, než jsem měla a beznadějně jsem zabloudila. Naštěstí mi dobří lidé poradili a domov jsem našla. Na zpáteční cestu mi zařídili taxík, abych nebloudila znovu a stihla vlak, teď tam jezdí nějaké finančně únosné. Na další návštěvu mě slíbil dopravit syn.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 19:27

Vidím Maruško, že s blouděním máš taky moc hezké zážitky

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 18:35

Hančo, to bylo pro tebe zadostiučinění, když se drahý vracel tou samou cestou - teda já bych škodolibě mlčela a jen se usmívala .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 18:33

No zano, tak to byl adrenalin. Takhle vloni Danka ztratila jednoho vnoučka na Sardinii - s neteří tam byly obě babičky, po večeři každá vyfasovala jednoho chlapečka a šli na procházku po nábřeží. Ale zrovna v tu chvíli si vyrojili snad všichni domácí i návštěvníci taky na promenádu, Samík se samovolně odpojil a než se Danka rozhlídla, dítko v tahu. A hledej v prvomájovém průvodu čtyřletého špunta... naštěstí dítko mělo víc rozumu než babička a vydalo se samo k ubikaci, kdežto bábrle pobíhala bezhlavě po ulici.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Skálová 31.10.2022 17:12

Co ale pak když si vzpomněla průvodkyně, že zapomněla doklady... celý autobus se pak musel vrátit s ní někam ke Znojmu, tam nás nechali chvíli osudu. Někdo zašel do hospody /většina/ s Janou a několika lidmi jsme navštívili nějaký kostel kde byly převážně jeptišky. Asi byl poblíž klášter, nevíme už ani jedna jak se to tam jmenovalo. Byla to spíš vesnice. Pak jsme přenocovali v hrozné ubytovně v Hrušovanech (?) a ráno pokračovali do Vídně. Tam jsme navštívili kostel Sv.Štěpána a jedním vchodem jsme tam vlezly a jinudy vylezly. A tak říkám Janě : jsme v kelu, nevím kde jsme. Ale ona se zorientovala ihned a k autobusu jsme dorazili včas.

A to není jedna příhoda - jindy - v Budapešti se nám ztratila průvodkyně a tak se zájezdu ujal řidič a bylo to snad i lepší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 31.10.2022 17:03

Moc hezké a vděčné téma! My jsme zakufrovali včera, v řidičově rodném městě, chichi (omluvou mu budiž fakt, že v něm žil jen v předškolním věku). No ale navigaci neměl zapnutou, já jsem občas koukla do mapy na mobilu, jenže jsem byla osočena, že radím špatně, takže jsem se odmlčela a ozvala jsem se tehdy, kdy jsme evidentně směřovali tak maximálně do kravína. Nerad se MLP vrací, ale tady nezbylo nic jiného než projet si rodné město podruhé! Na mapy na mobilu jsem si zvykla a orientuje se mi podle nich dobře, daleko líp než podle klasické papírové.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2022 16:51

Ygo, parádní vzpomínání .Tohle je univerzální téma, neznám nikoho, kdo za sebou nějaké ztrácení nemá. Přijde mi, že spíš se ztratím ve městě než někde v přírodě. I když ani v přírodě nejsem neprůstřelná - často se ztrácíme třeba v Brdech, protože prostě nedáváme pozor - sem jezdíme každou chvíli, tady to přece známe . Ovšem ztratit se v Brdech není žádné neštěstí, tam se člověk za nějakou chvilku zase najde .

Pravda, ztrácení se v cizích městech je trochu něco jiného. Zejména bývalo - dnes už mapy.cz dosáhnou leckams. Upřímně je miluju.

Dodnes s mírným děsem vzpomínám, jak jsme byli na Gibraltaru s kamarádkou - my šli s Frantou a synkem, ona s dcerkou (dětem bylo tak deset), nějak jsme se rozpojili - a v daný čas se holky nevrátily. A průvodkyně to vyřešila tak, že nás poslala je hledat . Nakonec to dopadlo dobře, ale představa, jak v tom lidském mraveništi hledám dvě ztracené duše, o kterých jsem věděla, že velkým orientačním smyslem neoplývají...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 31.10.2022 13:27

a taky že jo! Ještě k těm zájezdům džízídýý, tak ty byly parádní. Když jsem začala dělat zájezdy obecní,tak byli všichni nadšení,akorát jedna místní členka vzpomínala,že už to není ono, páč dříve byly společný obědy a já jsem po nich chtěla aby šli každý zvlášť. Tento kritický požadavek mne fakt velmi zaujal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 13:19

Jenny, já to psala s vědomím, že právě tebe dnešní téma nadchne

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 31.10.2022 12:34

Ygo, jsi můj člověk , však to jistě víš! Mé cesty na srazy jsou všeobecně známé a cesty třeba za Pájou do Zlína, tak o těch by Pája mohla povídat! Když jsem asi po sedmé projížděla obcí Hvozdnou,tak kroutil hlavou i ten občan, co mne poslal zkratkou. Pak jsem si spletla obec Lípu s Pasekami, ovšem těch je na Zlínsku požehnaně a tak jsem postupně navštívila všechny a zmapovala město Zlín a okolí. Cestu do Podhajské jsem s kolegyni absolvovala 3x za sebou, vždy jinak. V Itálii jsem pak učinila dotaz k této kolegyni, zda má orientační smysl, po ujištění, že ano, jsme se ocitly na kraji města, sice přes vytoužený dochovaný římský most ale na periferii. No, nakonec jsem užila svoji školní angličtinu a nechala se poslat k nádraží a pak už jsme trefily. Drahuška žmoulala v ruce papírek s jídelním lístkem hotelu, ten by nám prý mohl pomoci, z toho jsem pak přeložila jen jahody a podle toho fakt dojít nešlo. Takže Ti za dnešek velký dík, vyvolané vzpomínky souzní s těmi Tvými a přeji nám oběma ještě dlouhé a dlouhé zajímavé cesty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 11:25

O tom, jak Jeník cestoval do Chorvatska na řidičák jsem už tady kdysi psala. Ale že se to může stát i mně, to jsem netušila - vraceje se domů na hranicích (Chorvatsko-Maďarsko) ukazujeme odklady - Jeník ukazuje doklady. A moji občanku ne a ne najít - tak dlouho se prohraboval v mých dokladech, až celníci mávli rukou a propustili nás (za náma povážlivě narůstala fronta). No - byla tam, akorát ji přehlížel jak lán.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 31.10.2022 11:13

U nás jsou zas oblíbeny historky, jak kdo kdy kam vyrazil s propadlými doklady. Takže nakupovat jsme byli v Bratislavě místo v Budapešti, a místo Vídně jsme si prohlédli Mikulov

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 10:31

Začínám si myslet, že bloudění je náš životní styl. Ale tenkrát ta Praha byla nad náš standard.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 31.10.2022 10:09

Chachá Ygo, to je prča! Než jsem dočetla celý článek, hned jsem si vzpomněla, jak jste bloudili Prahou na Dedivadlo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 9:55

Že tys jela s nám letos do Chorvatska?!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 9:53

Po hořce nabytých zkušenostech vím, že řidič se musí držet jen jednoho navigačního systému. Ve článku zmíněnou cesta na Slovensko si Jeník velice pečlivě nastudoval, vytiskl mapy důležitých průjezdných míst, sepsal seznam měst, navolil Miroslava (navigaci) a mně vrazil mapu - byl to totální dopravní kolaps . Míra nás vedl jinudy než byla vytištěná stanoviště a já to v mapě viděla též úplně jinak. No motali jsme se tím Slovenskem jak hýzl pod splavem...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 31.10.2022 9:12

Ještě k navigacím - zkušenosti mám jen jako svědek: řidička jede, občas mrkne na tu placku s mapou navigace, a její manžel na vedlejším sedadle, nepochybně v dobrém úmyslu, začne na tu dotykovou obrazovku šmatat, aby něco vylepšil. Jo a taky je "bezva", když řidič spoléhá na hlasové pokyny navigace, a cestující - pohříchu to dělají jen chlapi - hlasitě o čemsi diskutují po celém autě. A já ze zadního sedadla pištím: Doprava! Přejels to! Dívej se na ukazatele. A řidič běduje: Tak jsme zase v p...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 31.10.2022 9:05

Já při své nedůvěživosti si pro jistotu zkouknu předem mapu a pak jedeme i podle navigace. Jako navigátor jsem obvykle obstála, ale vždy s mapou. S tou elektronickou zas tak veký kamatŕád nejsem. Na tu je skvělý MLP a taky nám mockrát pomohla, hlavně v neznámých městech. Ale když jedem ne psí zkoušky, tak cíl jako : ̈"Myslivecká chta v Horní Dolní" v navigaci nenjdete a ani GPS údaje nemusí pomoci. Jednou nás zahnala navigace na bývalou! polní cestu. Víte, jak jsou polní cesty průjezdné normálně. (Naše auto je už offroad samouk, jinak je to VW Caddy.) Bývalá polňačka byla o nejméně třídu výživnější. No podvozek jsme neurvali, přes vzrostlou trávu jsme ještě viděli kam jedem a nakonec se do cíle zdárně dostali. Jen místní kroutili hlavou. Dojet se tam dalo pohodlně po silnici přes ves. Jenže nepomohla ani mapa a navigace usoudila, že ta polní cesta je ono

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 8:32

Obdivuju lidi, kteří se dokáží srovnat s mapou. Pro mne je navigace v mobilu vysvobozením - to je mi jasné, že mne vyvede ze všech mých úhybných manévru . Ovšem dokud jsme jezdili podle klasické navigace, tak to bývalo taky na nervy. Tenkrát, když jsme se vraceli od Mácháče a ten kráva (mluvil na nás tenkrát Miroslav) nás furt táhl z okruhu do středu Prahy, řval Jeník nepříčetně "Otevři okno a já toho hajzla vyhodím!"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 8:27

Díky Maruško za milá slova. Jo - jezeďácké zájezdy byly proslavené. Samosebou, že nejraději jezdili do družebních závodů, jako byly pivovary či výrobny masných výrobků, ale poznávali i jiné krásy naší vlasti. Kdykoli jsme zmínily (my holky) některé město, řeku či hory, tak se ozvalo "Nó tam jsme byli, vzpomínáš Pepo?" (popřípadě Maru - podle toho, kdo se ozval první). Ale na druhou stranu je nutno dodat, že to byly zájezdy pro otrlé a tvrdé hanácké slováky a barskdo by tu smršť nevydržel - byla jsem jednou místo mamky ve Slovenském středohoří a byl to nápor

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 8:21

Tak to máš naprostou pravdu s tím, že směr příchodu vypadá úplně jinak než směr odchodu! A to si kolikrát člověk říká, že tady to musí bezpečně poznat, protože... a pak přijde z druhé strany a je namydlený. Ten poznávací znak se náhle vytratil .

Tenkrát se jelo asi někam za kulturou - tady to vypadá jako návrat k autobusu z čurpauzy, kdy dámy vlevo, páni vpravo .

Maďarské dálnice jsou bezvadné - sice tam není žádné odpočívadlo, o benzince nemluvě, ale ani tam nikdo nejezdí - kór po té směrem k Chorvatským (a Slovinským) hranicím. To jsme někdy měli dojem, že snad ještě není ani otevřená.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2022 8:14

Jsou lidé, kteří mají vyvinutý smysl pro orientaci v terénu - já jsem v tomhle ohledu marná. A nápad s vyfocením místa parkování (teda cedule) je bezvadný. Akorát nesmíš vyfotit nápis Pozor, padá omítka v maďarštině, jak se to jednou podařilo jednomu kolegovi...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 31.10.2022 7:20

Děkuji za krásný start do nového týdne, Ty nikdy nezklameš.

Co se týče bloudění, tak já jsem vždycky používala mapu, protože jezdit podle navigace je sice fajn, ale při první objížďce - a že se jich vždycky v létě urodí - se navigace zasekne. Bimbo má na rozdíl ode mne orientační smysl, ale zase se odmítá ptát, takže mi občas brnká na nervy. To já se klidně zeptám na každé odbočce

• reagovat
• nahlásit příspěvek