Z. Iva 15.8.2023 21:12

Je zajímavé, že stejný pocit jsem měla, když jsem sletěla po hlavě ze schodů - čas se zpomalil a pak mě praštila země. Byl z toho těžký úraz a ten let se mi hodně dlouho v noci zdával. Brr.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 15.8.2023 12:05

Hezká vzpomínka - byl jsi moc šikovný kluk, takhle dobře vyřešit situaci, která se mohla nehezky vyvinout.

To kolo si umím velmi dobře představit. V nějakých dvanácti letech jsem dostala "historické" kolo značky Peugeot (myslím, že ho našim někdo věnoval s podobným komentářem, jako píšeš). Ale tohle bylo perfektně zachovalé, akorát že se na něm fakt brzdilo jen šlápnutím zpátky. Dost jsem si na to zvykla a naopak jsem se horko těžko přecvičovala na normální brzdu .

Měla jsem ho nejdřív na chatě, pak na chalupě u Liberce - a když ji naši prodali, tak bohužel i s ním. Dodnes toho lituju, mohla jsem s ním jezdit na srazy veteránů .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 15.8.2023 10:55

Omlouvám svou nepřítomnost, tak dlouhou dobu. Chodím na FB a i to mi zabírá dost času. Dokonce v současnosti si přečtu jenom nadpisy na Novinkách. Mohu konstatovat, že je to úleva, nebýt na netu a na sociálních sítích. Ona ta lenost za čas přejde.

Jirko, tak takhle s láskou vzpomínat na držkopád, to by mne nenapadlo. Já když takhle před pár lety padala přes řidítka z kola, tak jsem se bradou zastavila o mechem obrostlý kmínek jakéhosi stromku a v bradě pod kůží jsem měla rok zarostlý flek zelené barvy z mechu. Zmizel až příští rok při dalším opálení .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Lika 15.8.2023 9:41

Takto byl dobrý let, resp. přistání - do měkkého. Horší je to na štěrk, a ještě horší je prý následující procedura - vyrejžákování kamínků a špíny z loktů a kolen, případně všeho ostatního Mě tohle naštěstí nepostihlo, vybírala jsem si držkopády v lese

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 15.8.2023 9:08

Když nám,tedy mé rodině Němci zabavili auto, zůstalo nám po osvbození v roce 1945 aspoň americké kolo. Jestli bylo opravdu americké nevím dodnes ale tak se to v rodině tradovalo,ani nevím, kde jsme k němu přišli, asi restituce za to auto. Na tom kole jsem pak po dorostení do určité výšky jezdila mnoho a mnoho dalších budoucích let a záviděla kamarádce lépe socialisticky postavených rodičů, favorita,na kterém kamarádka hrdě provozovala dálkové jízdy a já za ní funěla na tom americkém kole. Leteckých dnů jsem zažila při jízdě kolmo nespočet,páč jsem téměř celý život měla kolo přirostlé k zadeli. Až po odsunu z města ven jsem se přesunula do auta a kolo tak nějak upadlo v zapomenutí. Díky za hezkou a milou vzpomínku na letecký den na jižní Moravě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 15.8.2023 8:34

Na kole jsem se také naučila, moc často ale nejezdila, a tak naposledy někdy před 40 ? roky. Prý se jízda na kole nezapomíná, jen nemám tu odvahu nasednout a šlápnout do pedálů...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 15.8.2023 8:25

Takový zážitek, co se zavrtal pořádně hluboko a jeden by si to i chtěl zopakovat - tedy jen ten let

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Mawe 15.8.2023 7:34

Já nechápu, jak může strašit vzpomínka na let, který se v tu chvíli zdál tak krátký:) ale naštěstí to dobře dopadlo.

Na takovém kole jsme jezdívaly se sestrou u babičky na znojemsku. Byly jsme malé, někde na 1. stupni ZŠ. Babička na kole jezdila do práce a na brigádu a v létě jsme si mohli kolo půjčovat. jedna jela, druhá běžela vedle ní a střídali jsme se. A když s náma babička chodila asi ke 3km vzdálenému koupání, tak jsme se střídaly všechny tři spravědlivě. Babičce taky už tenkrát bylo přes 70 let a jezdila jen po rovině a do kopce, z kopce jsme vždy jely my děti, protože to si pamatuju dodnes, jak to kolo vůbec nebrzdilo :)

myslím, že moje první vlastní kolo ze zastavárny jsem dostala, když mi bylo asi 13 a pak jsem dalších 10 let z kola neslezla:)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 15.8.2023 6:26

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

hezká letecká vzpomínka s dobrým koncem

• reagovat
• nahlásit příspěvek