Předchozí díl najdete zde.

Jeden a třicátého března by měla naše mamka narozeniny. Vždycky nám říkala: „Já se tak ráda směju! Jachachacha.“ A protože ne vždy je život k zasmání – i když často k smíchu –, vytvářela situace, které byly směšné. Pohříchu v tom daném okamžiku jenom pro ni, nám ta směšnost přišla až časem (:o))). Tak tady jsou ty „matčiny kanadské žertíky“.

Mamka na stromě

Každou neděli jsme my holky byly vyštvané do kostela a mamka zatím vytvářela sváteční oběd. „Mamí, a co bude k obědu!“ „Kuře,“ odbyla nás mamička. Po duchovní stravě jsme se celé natěšené hrnuly k obědu. Po polívce přinesla maminka talíř s kuřetem a smutně pravila: „Já nevím, co s tím obědem. Stala se totiž taková věc – jak jsem dala to kuře vařit do polívky, tak asi ta voda byla moc vřelá a kuře se srazilo.“ A nastavila talířek, na němž trůnilo... mini mini kuřátko, pět centimetrů do délky. Zůstaly jsme na to nevěřícně hledět – až si některá z nás všimnula, že se mamka s taťkou potutelně usmívají. „Mami, ty cigáníš, to néni kuře!“ A nebylo. Taťka zastřelil vzduchovkou vrabce, mamka ho oškubala, filigránsky vykuchala, uvařila zároveň s kuřetem a naservírovala – pro tu srandu ji ta práce za to stála! (:o))

V čase kvetoucích lilií si všimla, že jedné z nás při čichání ke květu zůstal žlutý nos. A hned ji napadlo, jak si vystřelit z taťky. Než došel z práce, barák zaryglovaný a ve škvírce vrat pět číňanů – teda pět žlutých ksichtů (ano, aj stařeček se nechali přemluvit). „Pepo, mosíš it spat k vašim, my máme celá rodina žlútenku! No podivej se na nás, jak vypadáme! Tady nemožeš byt, dostal bys to taky.“ Myslím, že taťkovi z ruky vypadla kabela a oči měl vyvalené jak slimák, když nás tam tak viděl. (:o))

Mamka s praneteří

Jako dítě jsem strašně řvala, když se mi něco stalo, nedej bože, že by mi tekla krev. Jednou jsem se tak nějak obšmítala kolem mamky, když zabíjela kačenu (ano, jako děcko jsem byla otrlá a nějaká mrtvá kačena mne nevyvedla z míry – včil mi vadí i pomyslet si na to). A ona mi nenápadně šmrcla krví po ruce: „Jé, Yvi, co se ti stalo, teče ti kríf!“ A to měla za to – když jsem viděla na ručičce tu krvavou šmouhu, začala jsem tak srceryvně řvat, že další půlhodinu měla co dělat, aby mne utišila. „Podivej, to néni tvoja, dyť se to dá umyt a už na ručičce nic nemáš!“ Nevěřila jsem (:o))

No ale nejen mamka měla v naší rodině monopol na srandičky. To zrovna byl čas, kdy zrály meruňky, a naša Mánička, včil Maruška, dorostla do slečny – vzhledem (;o). Myslím, že tenkrát měla zrovna nové boty, první štekle. Vykrucovala se před zrcadlem a jen tak náhodou si všimla, že taťka něco kutí před barákem.

Maruška

No počkej – oblékla si tu nejkratší minisukni, nejupnutější tričko, na nožky ty nové botky, na hlavu klobouk a na oči sluneční brýle, barák oběhla zadem a už si to od Knápkovýho (první dům v ulici) vykračovala náramná panička a rovnou k Pepovi. „Pane,“ oslovila změněným hlasem pantátu v montérkách. „Nevíte, kdo tady prodává meruňky?“ Taťka smekl rádiovku z hlavy, uctivě se uklonil a „Má úcta...“ pozvedl oči až k obličeji a naráz zjistil, že se na něj zubí nezdárná dcerunka. „...já ti jednu tak pleščim, okamžitě se utěkej přeslíct!“ (:o))

No ale aj naša Danka byla vtipálek. To bylo takhle – Maruška jela v prváku na hory a bylo třeba ji vybavit oteplovačkama. Byly vínové barvy a na každé nohavici měly zip, kterým se daly úplně rozepnout, takže vznikla jakási nepravidelná plocha. No nic, Maruš dojela z hor, začala si vybalovat batoh a vytahovat věci – nevšimla si, že Danka jí ty oteplováky trošku přerobila – zapnula je tak, že vznikly jakési oteplené kraťase s vysokým pasem.

„A čí to máš oteplovačky, šak tys měla s dlúhýma nohavicama!“ natřásala inkriminovaný kus oděvu. „No ale to néni možný, dyť nikdo tam takový krátký oteplováky neměl! No – akorát Kamila, ale ty byly snáď zelený!“ A hned se rozpravy vložila mamka: „No ale tož s nekým sis ich vyměnit musela, přece toto nejsú tvoje gatě! Kdo tam s vama eště byl?“ ... „Nikdo, to fakt musijú byt tej Kamile, akorát mně se pořád zdá, že ona červený fakt neměla!“ dumala pořád Maruška nad tím podivným kusem a převracela je zleva doprava a naopak.

Maruška a Danuška

„A jak se do nich vlastně leze, dyť ten pas je až nad prsa (to byly sepnuté nohavice do jednoho tunelu). To sú fakt divný gatě...“ „No,“ vložila se do toho opět Danuška. „Kdybys ty oteplovačky jinak sepla (a názorně předvedla), tak by to mohly byt ty tvoje, né?!“ „Teda, tys mě doběhla!“ uznale pokývala hlavou Maruška. (:o))

Nenechte se vyvést z míry láskyplným žertíkem a užívejte jara – vaše YGA

Foto: Archiv Yga