E. Zvolánková 22.6.2021 14:50

Fajn, takže kašlu na droždí, páč afrikány tam už mám, každoročně je dávám jako ochranu rajčat před chorobami, někde jsem to vyčetla, že to funguje a je fakt, že plíseň mi nechytají. Ovšem vždycky mi nějaké afrikány slimejši sežerou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 22.6.2021 7:23

Já taky děkuji. Nádhera. Smoky byla moc šikovná. Kdesi na netu jsem viděla, jak někdo s kočičkou skáče agility. Kočky taky umí, když chtějí A když fakt chtějí, tak to je pak radost koukat

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 22.6.2021 7:20

Ale teda, abych knírům nekřivdila....Spíš je to tak, že u tohoto plemene je nejvíc vidět, jak moc je to všechno o lidech. U kníra je obzvlášť důležité mít s ním opravdu dobře navázaný vztah vzájemné důvěry. Knír řeší rád věci sám a pokud je má řešit tak, jak chceme my, musíme ho přesvědčit a pozitivka je v jejich případě jediným přijatelným řešením, protože "cukr a bič" příliš nefunguje a "bič" už vůbec ne...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 22.6.2021 7:10

Ivi přesně tak. Na choďácké výlety vzpomínám strašně ráda. Byla fajn atmosféra, lidi v pohodě, psi v pohodě, velmi málokdy se někdo serval a pokud jo, bylo to spíš nedorozumění. Choďani si většinou jdou z cesty ti, co se navzájem nemusí. I když taky jsem znala pár výjimek. A Akí měl taky jednoho "nekámoše", že jsme si vždy musely s jeho paničkou hlídat, abychom nešly blízko sebe, protože jinak by se ti dva do sebe pustili (většinou v tom byla čuba).A máš naprostou pravdu, že s knírači takto nikdo nechodí. Tam by se to totiž servalo všechno. Je zajímavé, že na těch výstavách se vesměs všichni chovají vzorně, jiných si nevšímají, ale vypusť je na jednu louku a bude z toho rázem zamotaný chumel. Kňouři jsou úžasní, ale jsou často tzv. "samonasí*ací", takže zatímco choďák je kámoš s většinou anebo aspoň toleruje, knír si velmi dobře vybírá, s kým kámoš být chce a s kým nechce, tomu to dá důrazně najevo. Pokud ten druhý nechápe, je z toho rvačka....Mně nevadí, že mám vybíravého psa, jen je prostě potřeba být ve střehu. A mám radost z každého "v pohodě očuchaného psa", kterého potkáme či mineme bez povšimnutí. Ta telecí léta už má Eda za sebou, hodně se zklidnil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Skálová 21.6.2021 22:45

já už afrikány ani nesázím, sežerou je docela docela.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 21.6.2021 21:35

Páni . Kouzelné fotky. I ty s globusem, to se hned tak nevidí. Děkuju, Maričko .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 21.6.2021 21:34

Alex, ty neznáš ten kontex. Eva vzpomíná na procházky s choďáky, to se sešla/sejde parta lidí, psů bývá zpravidla víc než lidí. Pojme se to buď jako procházka nebo delší výlet. S knírači asi nechodí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 21.6.2021 19:50

Zano, ono je to už přeci jen dávno, ale tenkrát jsem o tom napsala článek do bývalé Dumky, kde jsou alespoň fotky. Kdybych jen věděla, kde fotky k článku jsou, asi by u nich bylo i to video (točil a fotil manžel). Jenže to bych musela dlouho a možná marně štrachat. Tak si představ ty 4 fotky v článku v plynulém pohybu

http://web.quick.cz/dumka04/0429dum.htm

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 21.6.2021 19:21

Neboj, pár let a trocha demence a budeš slintat taky I když asi přece jen ne tolik. To já se elegancí našim holkám nepřiblížím. My musíme mít to souznění spíš duševní

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 21.6.2021 19:05

Maričko, tohle video pokud někde najdeš, tak to bych fakt ráda viděla .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 21.6.2021 18:54

Evo moc hezké vzpomínky, tak jako vždy, jsou hezké, když jde o zvířata. Dávají nám sílu a energii. Ten povzdech, že se dříve chodilo s velkými partami lidí a pejsky na výlety, tak ten chápu. Bohužel, dnešní generace mladších lidí si většinou na partičky nehrají. Na cvičák a potom fofr domů. Když dojde na výletění, tak nikdo nemá čas .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 21.6.2021 18:37

Evo, moc hezký článek a vzpomínkové povídání na tvoje pejsky. A fotky jsou také krásné

Trixie bohužel byla "jedináček", takže neměla koho kopírovat (nebo někdo od ní). Sice žila rok na vedlejší zahradě s fenkou Sadie, ale ani tam jsem si nevšimla, že se jedna po druhé v něčem opičila

Ale když jsme měli kočičky Dixie a Smoky, tak tam se Smoky naučila od Dixie otvírat dveře. Tedy ne do nich strčit a rozrazit, ale naopak je packou odsunout směren k sobě. Tenkrát často obě za mnou chodily do koupelny, kde se dvěře otevírají směrem dovnitř, takže vejít nebyl problem. Ale já za nimi někdy dveře přivřela, když tam bylo v zimě tepleji, než na chodbě. Když Dixie chtěla ven, musel mezerou prostrčit packu a táhnout směrem k sobě. To Smoky ze začátku neuměla, ta naopak ještě víc dveře přibouchla. Ale dost brzy se ten správný pohyb od Dixie také naučila. Teď za mnou do koupelny chodí vlastně jen Woody a tu se tohle "táhnutí" marně snažím naučit a tak raději nechávám dveře víc pootevřené. Smoky byla také jediná kočka, kterou jsem naučila dávat pac. Milovala dětskou masovou kašičku (milují všechny kočky) Tak jsem jí naučila na "sedni a dej pac", než jsem jí dala líznout namočený prst v kašičce (ale pak dostala i do misky) Mám to i někde natočené .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 21.6.2021 17:31

Z povídání o psech se vždycky dojmu, pár jsem jich za život taky už měla a už mít nebudu. Ale zůstávají s námi pořád.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.6.2021 17:13

Krásné a dojemné psaní o soužití se psy, celoživotní. Tak to mám ráda a moc jsem se bavila,páč mi myšlénky lítaly na ty mé, co už nejsou a na ty ,co jsou teď. Je to zábava i starost, porozumnění i někdy bolest,takový je život se zvířaty a já jim za to děkuji a Tobě taky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 21.6.2021 17:13

Jj, kupujeme pro ně basu piva navíc. Naštěstí nevyžadují určitou značku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 21.6.2021 17:09

Nojo, křehká a výživná zeleninka! Mně sežrali i se stonkama afrikány dva roky po sobě úplně do mrtě. Ale vlastně, jediné co je nezajímá, je levandule a šalvěj.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.6.2021 17:08

Sleduji zda se mi mění podoba z boxerky na kerrýka či bolonku, no a ono nic,pořád stejnýý!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.6.2021 17:05

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 21.6.2021 17:02

Abyt má prostě fajnšmekry!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 21.6.2021 15:14

Afrikány nežerou, ale sežrali všechnu rukolu vedle nich.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 21.6.2021 14:41

Pokud si někdo mermomocí chce nasadit na zahradu slimoše, nejúčinější způsob jak je nalákat, je na afrikány. Jest to jejich největší a nejvoňavější libůstka. Jsem si jista, že pro ně přeplavou i tu droždí lázeň.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 21.6.2021 14:05

Tak to je potěšující zpráva. Mužský mi totiž včera sdělil, že se o své oblíbené pivo se slimákama dělit nebude Tak jim nasypu "drožďový koktejl a třeba se chytí. Už mi sežrali několik afrikánů, slizouni hnusní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 21.6.2021 13:34

OT slimáci: Koukla jsem na dětský "vědecký" pořad a mluvili o pasti na slimáky: do misky trochu vody a rozmíchat práškové droždí. Prý lepší než pivo. Slimejši pádí i z několika metrů!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 21.6.2021 12:03

Nerozbitný kámoš je v případě Edy nutnost. On když si opravdu hraje, tak si hraje naplno. Málokterý psék ale tu jeho drsnou hru vydrží. Krom Barbouše to je ještě jedna pitbulice a možná by to šlo i se sousedovic labíkem, ale s tím si Eda hrát pro změnu nechce. Nevadí mu, ale prostě na jeho hravé výzvy reaguje tím, že jde pryč. Jinak když potkáváme pejsky a fenky, s nimiž by Eda měl zájem si hrát, tak oni se obvykle té jeho drsné hry zaleknou a to pak on sám s tím přestane, komunikovat umí dobře, takže pak druhému dá po psím najevo "ok, chápu, tak čau" a jde dál. Prostě nechceš si hrát pořádně? Tak si nehraju vůbec...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 21.6.2021 11:54

Měli jsme kliku. Doma jsem tehdy dostala vynadáno, že jsem si na sebe ušila bič se zablešeným nemocným asociálem, ale považovala bych to za hroznou zradu té nevinné psí duše, když ke mně okamžitě cítil důvěru. Už v tom útulku jsem ho zbavila spousty mrtvé a zapařené srsti...Pracovník útulku tehdy řekl, že jsem odvážná, že jeho málem pokousal, když se snažil na něj jen šáhnout. Prostě někdy si dvě duše sednou hned napoprvé a nechat ho tam prostě nešlo. Byl zlatíčko. Dnes bych si psa z útulku vzala klidně znovu, ale vybírala bych úplně stejně jako tenkrát. Ten pes by ke mně prostě musel cítit nějaké sympatie, protože jinak bych věděla, že asi čeká na někoho jiného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 21.6.2021 11:37

Je parádní, že Eda má nerozbitného kamaráda (a ještě si ho může vychovat ). Zvlášť v dnešní době, kdy socializace - psí i lidská) není jen tak.

Máš moc pěkné fotky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 21.6.2021 11:21

Prohlížím se pečlivě... Ne, zatím ještě tolik neslintám

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 21.6.2021 11:05

U nás holky vypadalí ke stáru spíš jako já: tlusté, trochu neorabané, ale duševně čilé a praštěné

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 21.6.2021 10:59

Je to nádhera, když se to takhle povede. Jen si lidi dělají iluze, že jim útulkový pes bude "vděčný". Není to samozřejmé. Ale takovéhle případy jsou naprosto úžasné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 21.6.2021 10:30

No, u nás to zas tak moc neplatí. Náš golden je pořád krásnej, ale u mne se ta podobnost nějak pokazila!

• reagovat
• nahlásit příspěvek