E. Zvolánková 24.10.2019 8:45

Jsem vážně moc ráda, že se tu sešla kníračí parta. Jak jim člověk přijde na chuť, tak je prostě bude milovat už furt. Já si na svého vlastního dlouho netroufala, protože ten náš první, se kterým jsem vyrostla, byl opravdu osobnost na entou a říkala jsem si, že nejdřív musím zvládnout sama vychovat nějakého méně "komplikovaného", takže jsem šla nejprve do choďáka, k němuž pak přibyl týraný kříženec NO s HW z útulku. Ten mě taky dost vyškolil. Takže když mě opustili 2 roky po sobě choďáček Aki i "voříšek" Griffinek, řekla jsem si, že snad už kníra zvládnu. Musím přiznat, že puberta teda byla doslova očistec, ale teď je Eda takový ňuňánek vyzmazlený (je opravdu extrémní mazel). Ne, že bych jako měla 100%ně poslušné fousisko za všech okolností. (Do míst s velkým výskytem zvěře chodíme se šňůrou. Prostě Eda je lovec, od srnek a zajochů fakt přivolání nemám a nevím, zda někdy mít budu.) Můj sen byl vždycky velký pepřák. Ale jak už tu někdo zmínil, taky mám zásadu mít doma jen to, co ještě unesu. 20 kg střeďáka je naprosto v pohodě (pokud to teda nemáte nést kilometr). 40 kg velkého už bych nedala ani omylem...

Kámoška má teď hned 2 velké pepřáky - sourozence - psa a fenku. Ona chtěla jen fenku, ale jejímu muži se líbil pes, a protože u nich doma velí on, tak si přivezli domů oba "prcky". Teď jim bude skoro 5 měsíců a začíná to u nich být mazec. Pejsek prý je obří "ňouma", čubinka menší, ale o to ostřejší drsňačka a zlobilka. Tak se za kámošku modlím, ať to přežije bez ztráty duševního zdraví. Já bych dvě fousatá štěnda najednou teda nezvládla a vůbec bych to ani nechtěla zkoušet

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Asteris 23.10.2019 21:58

Taky přeju vše nejlepší!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Asteris 23.10.2019 21:56

Díky za krásné povídání o kníračích. Fakt je, že je to jedno z mála plemen, které poznám. Asi proto, že jich je (bylo) dost mezi zvířetníky. Tedy při popisu povahy mi poněkud připomínají strakáče , alespoň některé, že. Hlavně popis agility - Arinka jednou na takových víceméně sranda závodech získala cenu za nejzábavnější výkon. To byla ostuda! A určitě jsou knírači úžasní psi, ale strakáč je prostě strakáč .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Dalmi 23.10.2019 21:48

Děkuji moc za blahopřání. Zrovna přemýšlím, jak dlouho se tady setkáváme. Díky

Knírače měl Rony jako úhlavního nepřítele. Co ti dva si dokázali dělat za naschvály! Normálně to byly pečlivě promyšlené akce

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Enatae 23.10.2019 21:10

Všechno nej, milá Dalmi!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 23.10.2019 20:15

Všechno nejlepší, milá Dalmi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 23.10.2019 20:05

Milá Dalmi, hodně zdraví a pořádnou dávku štěstí !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 23.10.2019 19:52

A.Rgova, blahopřeji k přihlášení - jen připomínám, že přihlašovací údaje platí jen pro Psa (nikoli např. pro idnes - i když jsou na jednom serveru, na idnesu by chtěli další údaje).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 23.10.2019 19:46

Dalmi, všechno nejlepší

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Minka 23.10.2019 19:08

Je pravda, že tady je kníračkařů hafo a všichni knirači nezapomenutelní...pravda, že kdybych mohla, měla bych velkého černého, ale tohle byl kompromis- doma jasně řekli, jestli chceš psa, tak abys ho unesla, my ti s ním pomáhat nebudeme. Takže se slzou v oku vzpomínám na Yumminku s jejím apartním šátečkem ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jajka 23.10.2019 19:00

Přidávám se ke gratulantům a děkuji za bezvadný článek i diskusi. I když jsem kočičí , moc ráda si o pejscích počtu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 23.10.2019 18:52

DALMI MÁ NAROZENINY! Milá Puntíkatá, přeju Ti všechno nejlepší, hlavně kopec zdraví pro Tebe a Tvé blízké.

Omlouvám se autorce za O.T. Na článek o kníračích se těším, protože naše Anka byla skorokníračka. Nebo, jak říkala laskavě Pitrýsek, byla to starokníračka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 23.10.2019 18:25

A ještě Anka blahé paměti od Vave

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 23.10.2019 17:53

Já věděla, že s Terry ozvete, chtěla jsem Tvou kníračku vzpomenout při výčtech zvířetnických kníračů a že jich je , ale nešlo mi přihlášení. Teď už mi pan správce na žádost meilem spravil přístup. Tvou kníračí holčičku si pamatuju dobře i Tvé stesky na typ osrstění. Zrovna tak jsou nezapomenutelný holky od Miky a Alex, i Toyu a korače Ernesta od Ygy. A prej málo zastoupený plemeno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Miki 23.10.2019 16:51

Jejda, to je krásný článek o mém nejoblíbenějším plemeni.

Prvního střeďáka, Zorra jsem měla od p. Procházky. A díky němu jim propadla celá naše rodina už na doživotí. A fakt, můžu podepsat krví - každe slovo v článku je pravda

Teď mám druhou velkou a řekla bych, že oproti střeďákům jsou (aspoň ty moje) klidnější a poddajnější. Obzvlášť moje zlatíčko, Yumminka, ta byla někdy ochotna cvičit i jen tak, aby mi udělala radost. Grace potřebuje ke cvičení "lepší" důvody

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Minka 23.10.2019 16:02

Jo, tak to znám jak přes kopírák...jsem majitelka už čtvrtého malého knírače, vždy černostříbřiťáka, a přesně se na ně hodí popis i střeďáka Edy - jenom tedy ta poslední knírajda nerada hrabe a žádný z mých kníračů nebyl extra milovník vody, teď naše Terry maximálně prolítne kaluží, ale jenom po kotníčky a musí vidět dno. A to jsme ji extra vzali dvakrát do Chorvatska, a já ji tam jak blbec učila plavat, že jako voda fakt nadnáší a že je to zábava, ale usoudila že to není pro ni a vždy to otočila ke břehu. Majitelé labíků a ostatních vodomilů se mohli umlátit smíchy, když nás pozorovali...S radostným lezením po výškách taky souhlasím, dodneška ji musím i v šesti letech hlídat, aby neprolezla jakýmkoliv zábradlím a nechtěla zblízka pozorovat, co je třeba dvacet metrů pod ní. To samé cvičák a aporty, chodily jsme od 4 měsíců do školky pro štěňata až po klasickou ovladatelnost, i stalo se mi že si ji vzala cvičitelka na povel sama, že to není možné, že nám to ten den tak nejde - třeba proti NO - a konstatovala, že prostě dneska stávkuje, a ani za pamlsek s ní nehneme. Prostě se rozhodla, že ví, že to umí, tak proč nám to dokazovat...a agility jsme taky zkoušely, překážky milovala, ale tak nějak po svém -prostě knírači jsou dost sví, první tři jsem měla ze stejné chovky a byly příbuzní, a oproti Terry ten typ uštěkaní a ostří hlídači, ale typově a kvalitou srsti dokonalí, kontrastní černobílí a opravdu hrubosrstí. Vy třeba u střeďáků s tím takový problém nemáte, a i malí pepřáci mi přijdou ještě docela drsní, ale u černostříbřiťáků šel ten vzhled z pracovních psů do společenských dost razantně, za posledních dvacet let, co se tam přimíchaly americké linie s líbivým vzhledem a bohatým ( a měkkým) osrstěním, je ta práce se srstí podstatně náročnější. Já jsem osobně vystřídala několik chlupodravkyň, než jsem našla tu pravou...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maw 23.10.2019 15:44

jee, mas skvelej clanek:) moje kamaradka ma uz druhou stredni a ma i malou bikou a tak kniraxe znam a u hodne veci musim rict - jo, mas je vazne v oku, ty co znma proste odpovidaji.

je super, ze ti fousisko tak prirost a ze sis spravne vybrala partaka a super fotky:)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 23.10.2019 15:34

Na tuhle Vaši reakci mi to nedá a musím reagovat taky. Ta srst je u kňourů někdy vážně lahůdka. Já mám kliku, že Eda je opravdu "dráťák", takže se z toho nečistoty dostávají docela dobře, ale z fousů je to horší. Mám vyloženě pro psa upozorňovací povel "fousy" a on ví, že teď prostě musí držet. Bez toho povelu by mi "sežral" kartáč, nebo s ním aspoň utekl Česání fousů fakt rád nemá, ale to asi málokterý...Prostě to přetrpí, dostane nakonec fakt dobrou ňamku nebo si zahrajeme jeho oblíbenou "bojovou" hru (prostě se navzájem "okusujeme" a honíme). Zrovna včera jsem svoje fousisko dávala asi hodinu kartáčovala poté, co vylezl z hromady listí a roští, kde "noroval" buď ježka či potkana...nevím, nepřinesl nic No a neprojet psisko aspoň jedenkrát za 14 dní trimovacíma hrabičkama, netrvalo by dlouho a knírač by přestal být kníračem Na úpravy u odbornice stejně chodíme, tak hezky si to sama ještě udělat neumím jako profíci...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 23.10.2019 15:17

Príma, už docela dlouho tu nebyl psí článek - pěkně jsem si početla a fotky jsou taky parádní.

Díky a těším se na pokračování!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 23.10.2019 14:43

chtěla jsem říci, že frčí jiná plemena...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 23.10.2019 14:42

Jsem ráda, že jsem se tu seznámila s dalšími podobně "postiženými" lidmi jako já. Dřív byli kníři oblíbenější. Dneska tzv. frčí plemena. Lidé si hodně pořizují psy, o nichž si myslí, že u nich netřeba tolik řešit výchovu, výcvik (protože jsou to přece "přirozeně hodní psi"), takže paradoxně pak potkáte na jednoho "vycepovaného" (míněno dobře vychovaného a socializovaného) kňourka X nevychovaných různých "přirozeně hodných plemen", kteří vás budou chtít na potkání "sežrat". Kdo si dneska pořizuje kníra, už nejspíš ví, do čeho jde, takže výchovu nepodcení....Jenže ono neexistuje nic jako přirozeně hodný či zlý pes...je prostě pes a co z něj nakonec je, za to můžeme jen a jen my...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 23.10.2019 14:29

Dokážu pochopit, kde se bere klišé o slepé poslušnosti NO (no... moje holky by k tomu tedy daly slovíčko:)), ale tohle o dogách mi přijde hodně neuvěřitelný! Jako jediné mě napadá, že třeba starší psi už mohli mít potíže třeba s klouby nebo páteří, takže mohli být nevrlí... ale jinak může člověk jen žasnout, jaké blbosti mají tendenci se mezi lidmi držet:)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 23.10.2019 13:37

No pokusím se něco sepsat aspoň se podívám hloubějc do svých mladých let , kdy jsem byla plná bojovného ducha.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 23.10.2019 13:35

Jo, jo, u pana docenta jsem se i já zapracovávala na výstavách jako vedoucí kruhu. O kníračích toho věděl moc a moc. Byl to takový guru černých střeďáků. Ale to už je vyloženě historie.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Jiřina 23.10.2019 13:29

Doc.Procházku znám,byl to majitel otce mé první střeďačky,dokonce ji i posuzoval na výstavě.On vlastně ty černé střeďáky u nás propagoval.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 23.10.2019 13:02

když se mě Fousisko ptala, jestli by bylo vhodné vydat na Zvířetníku článek o kníračích... že je moc lidí nezná... tak jsem se jí smála, že zrovna lid Zvířetnický měl a má těch kníračů a skorokníračů všech barev a velikostí hodně. A že se jistě tématem trefí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 23.10.2019 13:00

no jasně - doga je ve stáří děsně zlá a musí se zastřelit... Ještě že Betka byla výjimka nechala nás naživu A Aronka i Xerxes raději skonali před sedmým rokem, aby nás nemuseli sežrat... Uvidíme, co Night (je to děs - v zimě mu bude už šest)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Jiřina 23.10.2019 12:57

Faktem je,že knírači nejsou příliš trendy plemenem,ale kdo je zná,nedá na ně dopustit.Rita agility běhala ráda na treningu,to byly odměny,ale závody jsou bez odměn a to se nebude namáhat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 23.10.2019 12:50

To povídání o tom, jak došlo k zákazu kupírování uší a ocásků u knírů by mě opravdu moc zajímalo. Napište o tom, prosím Já osobně si už vůbec nedovedu představit kníra bez uší a ocásku. Náš první knír už uši kupírované neměl (r. 1991), ale ocásek už mu chovatel ufiknout nechal dříve, než jsme si pejska vzali. Jak velká škoda to byla vím až při soužití s Edou, protože ten kníří ocas, to je jedna velká emoce. Mí dva pejsci před Edou jím nekomunikovali až tolik jako on. Jeden z důvodu fyzické vady, druhý ho používal hodně, ale protože to byl velmi chlupatý ocas, nedaly se na něm postřehnout ty drobné detaily jako u knířího proutku. Někdy stačí vidět i jen ten ocas a už víte....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 23.10.2019 12:45

Chi, chi, Jiřino, tohle mne dostalo ..." nakonec se o tyčku opřela s výrazem,to jsem holka šikovná...".

Jsem nesmírně ráda, že se to tady hemží kníračími nadšenci!!! Samozřejmě je tady YGA, Pitrýsek, mám Evi s Waiki, i další kamarádky - chovatelky, ale v tom běžném životě jsem se začala cítit jaksi sama. Všude samý zlaťák, labrouš, poslední dobou přibývají australáci, o těch malinkatých pejscích ani nemluvím. Pořádnej knírač, jakéhokoliv velkostního rázu a barvy - aby člověk pohledal !

• reagovat
• nahlásit příspěvek