Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
R. Enatae 17.1.2017 22:55S texty to mám stejně Mám vypnuté všechny automatické opravy a nápovědy, protože mi lezou na nervy. Většinu chyb vychytám rovnou při psaní, ale veledůležité věci si musím vytisknout. Před koncem roku jsem takhle s jedním právníkem spolupracovala na nových stanovách našeho SVJ. On dodal nějaký prefabrikát a pak jsme upravovali přímo pro naše potřeby. Spotřebovala jsem na ty kontrolní tisky půl balíku papíru a dva týdny práce, ale k výsledku nikdo nemohl říct ani popel :) A jak píše Beda - jízda popaměti je nebezpečná. Předloni nám na Hanspaulce změnili pár předností v jízdě. U jedné křižovatky je upozornění na změnu. U druhé v tichosti otočili jednosměrku bez upozornění, takže náhle musím dávat přednost zprava. Dítko mě pak upozornilo, že tam dali i zrcadlo - jenomže ho v podstatě zastrčili do vzrostlé hrušně, takže ho doteď musím hledat :) |
|
H. Williamson 17.1.2017 20:45Ono taky zalezi za jakym ucelem clovek cte. V praci jsem hodne psala. Tak kdyz uz jsem to pravni dilko dokoncila, tak jsem si ho vytiskla a velmi pozorne cetla. Jako jestli to cele dava smysl, jestli se neopakuju, jestli ma spravne cislovane odstavce, atd. Tak kdyz jsem to shledala uspokojivym a hodila na Xerox, tak okamzite mne bilo do oci treba spatne datum na pruvodnim dopise, preklep, atd. Obsah versus fom - jine cteni. |
|
|
H. Williamson 17.1.2017 20:46Re: Ono taky zalezi Krucis - obsah versus FORMA. |
|
T. Zana 17.1.2017 21:28Re: Ono taky zalezi Máš pravdu, když se člověk soustředí na formální úpravu textu, tak už smysl moc nevnímá... jo, není to jednoduché :-) |
|
Z. Vave 17.1.2017 18:00Děkuju vám za milé a zajímavé komentáře. :o) Taky po sobě nevidím chyby v počítači, musím si to vytisknout ... a pak stejně všechny nevychytám. Nejhorší je, když něco upravím a "neodleží se to", pak nevidím ani chyby, ani nesmysly. Když už tu padla zmínka o tom, že Lika dělá dnes a denně pro nás Zvířetník a že je neviditelná práce, tak se musím přidat k poděkování. Nemá to s některými nejmenovanými autory jednoduché, nejenže musí vždycky špitnout "pane profesore, už je čas" :o), ale někdy je s nimi domluva jak s kozou. Viz korespondenční dialog níže. (Liko, doufám, že mě nezabiješ. :) ) |
|
|
Z. Vave 17.1.2017 18:01Re: Děkuju vám LIKA: Vave, nemám následující větu opravit? Abych upoutávku odlišila od ostatních příspěvků, ještě nad nadpis vkládám do závorky větu „148x148=drobné čtvrteční psaní o věcech všedních i nevšedních“. no, máš, prosím. :) To je z toho, že jsem přepisovala a přepisovala. VAVE: Ano, máš, prosím. :) To je z toho, že jsem přepisovala a přepisovala.Abych upoutávku odlišila od ostatních příspěvků, ještě nad název stopětky vkládám do závorky větu „148x148=drobné čtvrteční psaní o věcech všedních i nevšedních“. Dává to smysl? :) LIKA: Vave, mateš mě! Je tam to 148x148 schválně? VAVE: Šiškote, není! jasně, že není! 105x148 ..... nojo, však píšu o slepotě. Prosím Tě, oprav tu větu tak, jak jsem psala minule, a v ní číslice na 105x148. :o) (pokračování níže) |
|
|
Z. Vave 17.1.2017 18:02Re: Děkuju vám LIKA: Tuhle naši korespondenci by skoro stálo dát jako dodatek :DDDD Opravím to. LIKA: "... stálo za to..." Jedna lepší než druhá :DDDD *** Liko, jsi bezvadná šéfredaktorka a místo v nebi máš jisté. Čestné místo! :) |
|
|
Z. Vave 17.1.2017 18:03Re: Děkuju vám pardon, nějak se mi to zkopírovalo zamotaně ... to snad není pravda :) |
|
Z. Lika 17.1.2017 18:07Re: Děkuju vám Vave, je to stylové :DDD A díky, bez autorů to tu prostě nejde, o tom žádná. |
|
|
T. Zana 17.1.2017 18:39Re: Děkuju vám Moc hezký :DDD Nic tak člověka nepotěší, jako když vidí, že v tom není sám! |
|
A. Lex 17.1.2017 17:09Malé O Téčko Byly jsme se s Ajvi projít po vymrzlých, zasněžených pláních v okolí. Děsnáááá zimáááá, protože foukalo! http://dig.rajce.net/Snezne_plane |
|
Z. Jenny 17.1.2017 14:11Provozní slepota, to znám dobře. Píšu, čtu, čtu a chybu nevidím. My jsme si s kolegou z práce navzájem četli vydaná rozhodnutí, jinak jsme vlastní chyby málokdy našli. Mnohokrát jsem si vzpomněla na chybu v textu až v noci, v jakémsi mátožném snu, pak jsem ráno v práci opravila, vždy to byla skutečnost. Mozek si prostě dělá to, co chce on. |
|
|
A. Lex 17.1.2017 17:01Re: Provozní Ano, ano, dříve jsme si v práci také navzájem kontrolovali, protože jsme si říkali, že pro oči nevidíme. V posledních letech se to u mladých spolupracovníků nedělalo. |
|
|
H. Williamson 17.1.2017 20:51Re: Provozní Jo,my si taky navzajem kontrolovali sve psani s mym sefem, ale oba jme se, jak uz jsem se zminila nahore, soustrdili na obsah a obcas nam ujela ta formalita. |
|
|
O. Joklová 17.1.2017 11:44provozní slepota je hrozná věc a je strašně moc silná, vlastně k ní patří i tzv. "jízda naslepo" tam, kde to člověk s autem "bezpečně" zná - a oni nedej pánbůh změní přednost v jízdě hodně špatná slepota je ta, která vidí jen špatné věci a ty dobré považuje za samozřejmost - týká se mimo jiné už prospěchu dětí ve škole ale nejvíc se mi líbí tato věta- "dnes a denně dělat něco, co toho druhého potěší, nebo co mu pomůže. Troufám si říct, že je to mnohem obtížnější, než jednou za život přenést skálu nebo snést kus modrého z nebe." a dovolím si připomenout, že dnes a denně něco dělat je např. i práce naší kapitánky zde - abychom my měli co číst.. ono se to nezdá, ale je s tím práce dost a hlavně je to FURT !!!!!!!! |
|
|
Z. Lika 17.1.2017 11:50Re: provozní slepota Díky, Bedo, za poslední větu. ALE dovolím si připomenout, že jen zásluhou přispěvatelů tu máme o čem číst. Zvířetník je orientovaný na autory zvenčí, takže poděkování patří jim, já sedím až v druhé řadě na balkoně. A rovnou si přihřeju polívčičku svou oblíbenou mantrou (zmatené metafory jsou mým koníčkem): POSÍLEJTE MI ČLÁNKY, kontakt je zviretnik.lika@gmail.com |
|
|
T. Zana 17.1.2017 12:20Re: provozní slepota Ale stejně to děláš :-) |
|
|
Z. Lika 17.1.2017 12:23Re: provozní slepota Jo, dělám, ale mám dost přesnou představu, kdo je tu slepice a kdo vejce :-) |
|
L. Blaza 17.1.2017 11:23Uvědomila jsem si to právě ve chvíli, kdy jsem dostala berle. S berlema si člověk ani kafe nepodá. Jaká je obrovská svoboda moci chodit po svých! A jak samozřejmá pro mě byla, než jsem si to s těma berlema uvědomila! Teď už jsem berle doma odložila a svoboda pohybu se vrací! A takových samozřejmostí máme, jen si jich všimnout :) |
|
Z. Dalmi 17.1.2017 12:23Re: Uvědomila jsem si to Copak berle! Ale francouzské hole když se nesmíš na jednu nohu ani postavit. Dali mi je v nemocnici asi naschvál, když jsem podepsala revers. A já si to uvědomila až ve chvíli, kdy se mě kamarádka ptala, jestli mám bolavé a otlačené podpaží. Do té doby mi bylo divné, že mi to nejde do schodů, když jsem to předtím vždycky uměla. |
|
|
O. Joklová 17.1.2017 13:25Re: Uvědomila jsem si to situaci, když stojíš u linky s uvařeným kafem a v obou rukách máš berle, taky znám - nic moc |
|
|
K. Holubová 17.1.2017 18:59Re: Uvědomila jsem si to Tak o berlích přes půl roku bych něco věděla. Levá noha bez možnosti dotyku s podlahou - čouhaly z ní dráty, na pravé + berlích jsem poskakovala od června ještě přes vánoce 2006/7. Ale jak mi to bystřilo mozek. Vymyslet jak dostat z kuchyně kafe nebo hrnek polévky na stůl do jídelny byl sice chvíli rébus, ale zvládla jsem to. A ta radost, když jsem se naučila i další vychytávky - vyhodit berle nahoru do patra, vylézt po schodech, stoupnout si na ně zpátky, pořešit co bylo nahoře potřeba a shodit je dolů a za nimi jako rak slézt ty schody. Joj to byla následná radost. Jen jsem nesměla ty berle shodit kus dál, to jsem pak lezla po čtyřech, abych se k nim dostala a dost jsem si nadávala. |
|
|
Z. Lika 17.1.2017 20:35Re: Uvědomila jsem si to Tak to jste byla mistryně v hodu berlemi. To je úžasné, co člověk dokáže, zejména když musí. Paní Holubová, doufám, že jste si nějaké zlomeniny vybrala už nafurt! |
|
O. Bernsteinová 17.1.2017 10:19Milá Zano, když jsem kdysi překládala, naučila jsem se si přeloženou část textu vytisknout. Ejhle, na papíře chyby vidím, v mašině jaksi nikoli. Takže i později při kontrole cizích textů jsem je vždy chtěla v papírové formě. Čím to je, nevím. |
|
|
Z. Lika 17.1.2017 15:34Re: Milá Zano, Je to tak, a je to tou změnou - mozek zbystří. |
|
|
T. Zana 17.1.2017 16:05Re: Milá Zano, No jo, děvčata, ale to bych zlikvidovala naše lesy :DDD |
|
|
T. Zana 17.1.2017 9:57No jo, zvyk je železná košile vedoucí k slepotě Jenom kolikrát se mi stalo, že z autobusu, kterým jezdím do práce, jsem chtěla z nějakého důvodu vystoupit dřív - a nepovedlo se :-) Na druhé straně to není tak špatné, protože třeba z domova odcházím ráno ještě napůl spící - nebýt automatiky, tak za sebou nejspíš ani nezavřu dveře. Ovšem běda, když Franta, který je chorobný kontrolovač, se mě zeptá třeba: "a zhasla jsi v šatně?" Nevím... touhle dobou většinou ani nevím, jestli nějakou šatnu máme. Ale )zatím) vždycky je tam zhasnuto :-) |
|
|
Z. Lika 17.1.2017 10:13Re: No jo, zvyk je železná košile vedoucí k slepotě Ach ano, kontrolní otázky jsou zdrojem stresu, také známe. Často nosím kontaktní čočky. A jelikož o sobě vím, že mám sklony k takové té nutkavé poruše, nevím jak se přesně jmenuje (jo, obsedantně-kompluzivní porucha), tak jsem se cíleně naučila hned od počátku čočky nasazovat i vyndavat nejdřív z levého oka (abych měla jistotu, že v případě nepohodlí je chyba jinde než v prohození). Jo a taky jsem si zvykla, když vypínám žehličku, říct si nahlas: Vypínám žehličku. Když zamykám, nahlas si řeknu: Zamykám. Atd. Poslední dobou už to není se mnou tak hrozné, ale jeden čas jsem si tím opravdu ušetřila dost stresu. Dnes se k tomu uchyluji, jenom když dělám spoustu věcí najednou a ve velkém fofru - např. na poslední chvíli se balíme na cestu, předávám domácnost kočičí chůvičce, sázím třicet článků do Zvířetníku a za dvě hodiny mi jede vlak :-) |
|
Z. Yga 17.1.2017 10:44Re: No jo, zvyk je železná košile vedoucí k slepotě Liko! Přesně - při vytáhnutí žehličky ze zásuvky si NAHLAS řeknu Vypínám žehličku (už se mi stalo, že jsme se vraceli z půl cesty na pohřeb - samosebou, žehlička vypnutá, ale my už museli stát v žebráčce, neb jsme přijeli pozdě a kostel byl plný). |
|
|
O. Joklová 17.1.2017 11:38Re: No jo, zvyk je železná košile vedoucí k slepotě ano, tohle je přesný!!! taky mám takovou větu - při zabouchnutí dveří od bytu s pohledem na klíče NAHLAS říkám "vidím fialovou kočku" kdyby tam někdo stál, asi mě rovnou nechá odvézt, ale já mám na klíčích od bytu jako přívěsek takovou tu fialovou whiskas kočku ano zano, mně nestačí říkat si že zamykám, mně nestačí říkat si že držím v ruce klíče - ještě to taky musejí být ty SPRÁVNÉ klíče (už se mi stalo že jsem osiřela na chodbě omu v papučích a v ruce jsem měla klíče od Kačky bytu) |
