Š. Matyášová 5.1.2017 6:47

jen ať padá, bude peřina a na jaře se země pořádně napije

a bude spodní voda a vláhy v rezervě snad dostatek....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 4.1.2017 18:42

a padá a padá...

solidní kalamitka, poctivě 30 (spíš víc) cenťáčků docela hutného sněhu a stále padá a fučí... jak je jinde po vlastech českých a moravských ??

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lída 4.1.2017 17:15

Tak to já

jsem se k té vesnici propracovávala pomalu. Narodila jsem se v Praze, žila jsem tam do svých dvaceti let. Užila jsem si Prahu, jak vypadala tenkrát. Pravda, poněkud šedě a oprýskaně, ale bez množství aut(na ulici se hrála i vybíjená - a to prosím téměř U Fleků :-) )a bez turistů. Zato s premiérovým kinem Alfa, kde jsem shlédla takové skvosty jako Starci na chmelu, Kdyby tisíc klarinetů a pod. Prostě kultury spousta! Pak jsem byla umístěnkou (víte někdo ještě, co to bylo??) přesídlena na Kladno - tehdy taková větší vesnice. Vdala jsem se, narodili se oba kluci a časem jsme si pořídili chajdaloupku na vesnici. S tím, že je kam jezdit a na důchod bude na trvalé bydlení už hotová. V devadesátém roce jsme i se sedmi spolumajiteli dostali v restituci zpátky statek. Manžel, čerstvý důchodce, se sem hned nastěhoval, já o dva roky později tady rozjela a nějaký čas provozovala kemp. No a tak jsme tu zůstali. A teď už devět let jsem tu bez manžela, jen se synem. Auto nemám, řídit neumím, do krámu je to 2 km, takže je to občas těžké. Ale nestěžuju si, jsem tu spokojená. Dokud jsem zdravá, je to fajn. Hůř bude, když bych potřebovala trvalou pomoc. Ale snad mi ta pohoda ještě nějakou dobu vydrží.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 4.1.2017 16:44

To je dobře,

když je člověk spokojen s tím, jak to má uspořádané.

U nás taky spokojenost - bydlíme sice ve městě, ale v domku na jeho samém okraji, ujdeme pár kroků a jsme v lese. Od té doby, co jsme psí rodina, je tohle jedna z největších výhod. Do centra to, pravda, je rychlou chůzí tak půl hodiny, ale zase aspoň velké nákupy (v podstatě vůbec žádné nákupy) nemusím dělat já, na to mám osobního šoféra. :-)) Ta pospolitost jako na vesnici tu teda není, jako seznamovací prvek tu existuje právě ten pes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 4.1.2017 14:52

Díky Matyldo

za krásné vyznání k bydlení na venkově.

Když jsme před 40-ti lety začali vlastníma rukama stavět domek ve vesnici, kam ČSAD autobus měl v jízdním řádu odjezdy "jak noty na buben", tak si naši známí ťukali na čelo, jak to, že my Brňáci odkojení městem jsme se "zakopali" v takové díře. Já to neřešila, mě lákala do této vesnice souvislá pásma lesů, táhnoucí se až na Vysočinu, nebo Drahanskou vysočinu. Moravský kras s krásnou přírodou (kromě prázdnin), je na dosah. Také možnost mít bezbolestně psa, kočku (dokonce i na slípky došlo). Teprve po tom jsem přišla na chuť i zahradničení.

Dnes se z naší vísky stal jakýsi moloch pro bydlení zbohatlíků. Sady, políčka, dokonce i lesy byly starousedlíky (mladou generací) rozprodány developerům, ti postavili neskonale obrovské baráky, které se svou urbanistikou hodí spíše do města a ne pod zalesněné kopce. Nu, taková je už doba, kdy úředníci na stavebním odboru v nedalekém městečku, schválí každou stavební zhovadilost.

Ale to jak popisuješ slasti od jara do podzimu s venkovním vysedáváním, toho se ani za těch čtyřicet let nemohu nabažit. Dobře jste s Mšketýrem udělali!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 4.1.2017 13:44

tak já

jsem celoživotně typické panelákové dítě, dokonce dalo se říct panelákem zhýčkané, neboť co si budeme povídat, v mnoha ohledech to v paneláku pohodlné JE... jenom asi sedm let jsem bydlela ve starém cihláku a už jsem z toho byla na palici, kdyby nic, tak jsme za plyn platily fakt majlant - a stejně mi s těma wavkama byla skoro furt zima :-((((((((((

baráček k déledobějšímu přebývání prostě vůbec neznám a co jsem byla návštěvou, mám pocit že bych se tam cítila tak trochu jako "nahá", sama bez ničeho - a to nepočítám ten fakt, že kolem baráku (na baráku) je tak nějak pořád něco, nějaká údržba, možná v novostavbě nikoli, ale pak později - tu je blbá fasáda, tam zase plot, onde nějaké vedení, uffffff prostě bych si do toho netroufla

a taky jsem celý život v městě, když nepočítám prázdniny jako malá u babičky - vlastně je to taky "pohodlné", všechno je tu na dosah, vždycky jsem žila skoro ve "velkoměstě" (nejmenší něco přes 100 tis.), no a jako bezautová bych byla asi na vesnici, řekněme si to zcela otevřeně, úplně v zadeli

jojo, jsem už stará pohodlná bába :-DDDDDDDD

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Nelina 4.1.2017 13:44

Záleží na tom

v jaké části města se bydlí. Když příroda začíná na konci ulice a v centru je jeden za 15 min., je to docela vyhovující.

Ovšem mít i sebemenší stavení, je starost a neutuchající práce na celý život. Ne každého to baví.

http://nelina36.rajce.idnes.cz/Zelen_okolo_nasi_ctvrti/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 4.1.2017 13:26

My jsme se odstěhovali z mého

rodného města, o kterém jsem tady už psala,až na stará kolena. Jsme tu ve vísce 16 let a je to tak, že nemáme dům ale vlastníme mezonetový byt.V patře jsou dva pokoje, každý máme svůj a dole je takový ten kuňoobyvák, zvaný living room. Přednosta by asi dům nevydýchal, nic řemeslného neumí a já bych trpěla. Odstěhovali jsme se hlavně k vůli zvířatům a taky devastaci města až na úroveň vybydlenosti. Stěhovalo se takto hodně lidí, z mého města ven. Když chceme do přírody, sejdu s patra a jsem na dědině venku, u potoka a za humny jsou pole a lesíky, kousek na hory, teda malé ale naše. Ale i tak starousedlí pořád řeší počet zvířat u nás, to nezastavíš. Že jejich psi lítají volně po dědině a upouští extrementy kde všude, to nevadí, celou noc blafou venku, přivázaní k něčemu, ven chodí jen šňůrách a když potkají jiné psi, tak by se oběsili a to dělám už dlouho osvětu. Už jsem si zvykla a jsem tu spokojená, ve městě bych už žít nechtěla a zvláště v mém městě i když se zdá, že to už konečně je na dobré cestě změnit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 4.1.2017 13:26

Eh, Matyldo, mluvíš mi z duše

(jako často:)) Já jsem vyrůstala v Praze a žila tam 38 let s tím, že někdy v patnácti jsem se rozhodla, že v Praze nikdy, ale nikdy nezůstanu! No, jenže potom jsem poznala svého nejdražšího. Po vesnicích moc reaktorů nenajdeš a vesnice hned u Prahy zase neoslovily mě.

Tak jsme postavili náš Dům až po x letech, daleko od Prahy v rodném kraji mé maminky s tím, že to je chalupa. No a pak se život tak nějak zamotal a na vsi jsme zůstali. Nejdřív přes týden jen já a jedenáctiletý Marek v domě, kde jsem měla dojem, že všechno funguje podle tajuplných zákonů, které mi nikdo neosvětlil, případně co chvíli něco nefungovalo - novostavba, nedokončená, co jsem chtěla. A to mám trénink z horské chalupy, tedy rodiště mého otce, takže umím používat všechno základní nářadí domácí i zahradní a trochu nepohodlí mě nepoloží. Ale milovala jsem to tu od začátku, protože tohle je "opravdová vesnice":))

Taková podhorská, s roztroušenými domy, ve třech osadách nikdy v novodobé historii nebylo ani 400 lidí. Hospoda, pošta, obchod tehdy, ale špatnej, teď už mnoho let žádnej. Auto je podmínkou - a tou druhou je schopnost projet čímkoliv, byť poslední roky nebyl výzvou sníh, ale spíš bahno. (Zato dnes je úžasně krásná kalamita!:))

Jsem tu šťastná, byť už oba kluci bydlí jinde a Martin dojíždí. V Praze jsem dostatečně často na to, aby mi nechyběla, dokonce v ní (byť pouze v širokém západovýchodním pásu) trefím i autem:)) Vím ale, že to není pro každého, ale když jste nejšťastnější v lesích a rádi si povídáte s lidmi, tak je dobrá vesnice (není každá dobrá) bezvadná. Tímto děkuju Vítkovi, který tu starostoval těch dvacet velmi důležitých let, že naše vesnice je pořád krásné místo, kde je slušné chování ještě normou:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 4.1.2017 12:17

Taky by se mi

líbilo bydlet v domečku na kraji města nebo na vsi. Hlavně kvůli zahrádce, ne kvůli pěstování něčeho, ale kvůli možnosti být venku, mít otevřená okna a dveře do zahrady. Ale je to spíš sen ... ani si úplně nejsem jistá, jestli bych to doopravdy v našich letech chtěla. Protože domeček je i velká práce a starost. A já bych měla ráda víc času na šití. ... I když šít v nějakém altánu venku, to by bylo úžasné. Arciže ne teď, když fičí, ale v létě. :o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek