D. Ruščáková 1.9.2017 11:02

Eh, Liko, to je téma!:))

Chdila jsem na obědy a přestože jsem bývala dítě hladové, tedy ochotné sníst cokoliv, co nebylo úplně špatné, tak byla návštěva školní jídelny (Praha) vždy s překvapením - bude to k jídlu nebo ne? No, někdy bylo a jindy ne:)) A to jsem byla ochotná pozřít i v jistý čas (myslím, můj gympl, tedy 1977-81) velmi populární remoplátek!

Pamatujete si na něj? U nás se říkalo "každý pátek remoplátek" a někteří jedinci naznačovali při této průpovídce zvracení :P

Mě přišel remoplátek ještě fajn proti strašlivým kouskům roztřeseného vepřového namočeným v neidentifikovatelné omáčce:))

Jinak jestli se někde jedlo ještě hůř než ve škole, tak to bývalo na chmelu - kolínka stokrát jinak - s omáčkou různé míry vybledlosti:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Holubová 1.9.2017 10:51

Školní jídenu

nepamatuju, protože rodiče neměli peníze na zaplacení obědů. Takže jsem ze školy došla domů - cca 300 m do kopečka a tam jsem měla něco připraveno. Z 90% to byla "zemlbába" - jablek jsme od příbuzných měli hafo, staré veky a rohlíky + trochu mléka jsem dostávala za výpomoc z obchůdku naproti. Ráno než jsem šla do školy jsem odvažovala máslo, tvrdý tvaroh, odlévala mléko z konví do bandasek, odpočítávala rohlíky do papírových sáčků - zákaznice si večer objednaly a ráno si jen přišly pro nákup. Paní mlékařka byla moc milá a věděla, jak na tom jsme, takže za pomoc mi dávala místo peněz jídlo. No a maminka z toho dělala žemlovku a já jí dodnes nemůžu ani vidět. Ale občas, když byla vajíčka, dělaly se řízečky z veky nebo chleba. Když tatínek donesl peníze, které si nějak přivydělal (díky jeho odporu k tehdejšímu režimu ho vyhodili z univerzity, kde učil a posléze i z té střední školy, kam ho přijali na zkoušku), tak bylo nějaké maso, ale jinak halt časy byly zlé. Kdo to nezažil, neví o čem mluvím. Dobře bylo, když u příbuzných byla zabíjačka. To jsme se najedli masa dopředu a maminka ho konzervovala do sklenic. A pak nastal zase čas žemlovky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 1.9.2017 10:30

Krásný námět Liko

já byla vděčnej strávník vždycky. Jen drožďovou pomazánku a znojemskou omáčku jsem tak do čtyřicítky nemohla, z vůně droždí i z kousků v omáčce převařené okurky me natahovalo.Teď už taky neva :o)).

Od poloviny první třídy do třídy třetí jsem chodívala do olešnický školy, kde v jedné budově byla místnost pro tříročníkovou jednotřídku, místnost pro mateřskou školku, školní jídelna a byt rodiny pana učitele.

Paní kuchařka byla maminkou myslím pěti dětí a milou tetou všech žáků a školčat. Vařila báječně. Její krupicovou kaši dodnes žádná nepřekonala. Mívali jsme i svačiny v jídelně. Dodnes to tam tak funguje, jen místo kuchařky převzala jiná místní paní. I dnešní uchařka je báječná a krom jiného dělá nepřekonatelné pomazánky.

Na minulou paní kuchařku moc ráda vzpomínám. Když jsem chodila do třetí třídy a bývala ve škole už od půl sedmé ( sourozenci do školky mohly dříve, tak jsme chodily nebo nás táta přivezl společně) bývala jsem u ní v kuchyni a trošinku připomáhala. Vrchol radosti bývala cesta do obchodu vzdáleného cca 250m přes park s dvoukolákem pro zásoby.

Později na základce v nejbližším městečku, v moderní škole s velkou prosklenou jídelnou ( škola měla i svůj bazén) bylo jídlo také docela dobré a na intru už jsem začala pociťovat hlad, tak jsem byla vděčná za cokoli. Ošklebky moc nepamatuju.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 1.9.2017 7:39

Byla jsem

družinové dítě a snědla jsem všechno, co bylo předložené na stůl. Kromě pajšlu a plíček na smetaně, tak to jsem nemohla ani vidět!

Přitom játrová omáčka s knedlíkem, ledvinky s rýží a jinak upravené vnitřnosti, ty mám ráda dodnes. Že by to bylo tou školní kuchyní ;-) . Myslím, že jsem na školních obědech prosperovala. Určitě lépe než dnešní děti ve stáncích rychlého občerstvení a podobných stravovacích "vymožeností" dneška.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 1.9.2017 7:28

já se musím přiznat

že si například vůbec nepamatuji jídlo ten jeden rok, co jsem byla ve školce, teda já si vůbec z té školky nic nepamatuji. Do čtvrté třídy mám ohromné vzpomínky na paní učitelku Wagenknechtovou, školy v přírodě, ale jídelna ani ťuk. Vůbec mi nenaskakuje, jak to tam vypadalo. Na devítce se vařilo celkem jedle a já asi sežrala, co mi dali. Na střední to bylo horší, na obědy jsme teda chodili, ale velká sláva to nebyla a večeře na intru už vůbec ne. Jo, dobře se vařilo na učňáku, to mi jen tak vypadlo z hlavy, ale zase mi nenaskakuje kde tam jídelna byla. Je to možné? Když si to tak shrnu, tak já asi nijak náročnej strávník nebyla....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 1.9.2017 7:04

Moc hezké téma

Tak já si v podstatě na školní jídla stěžovat nemůžu. Do školky jsem chodila tak málo, že si na jídlo vlastně ani nevzpomínám. Na prvním stupni základky jsem většinou chodila domů, neb mamka byla v domácnosti a tak byl denně čerstvý oběd. Na měšťance (vedlejší vesnice) jsme chodili do kolchozní jídelny - a tam se vařilo přepichově. Když krupice, tak sypaná čokoládou (například). Výběr ze tří jídel slaných + jedno sladké a vždy se dalo vybrat - jó tenkrát kolchozníci uměli žít (:o))). Na střední to bylo sice slabší, ale vcelku poživatelné (výběr ze dvou jídel) - dva roky jsem byla navíc na intru a snídaně a svačiny byly zlatými hřeby dne - kór když byla na sváču vajíčková pomazánka (dodnes nevím, jak ji kuchařky připravovaly, ale byla nepřekonatelná) nebo na snídani rozmixované sardinky (mňáááám - fakt to bylo moc dobré).

Ekonomka byla zajímavá také tím - že délka vyučování a přestávky byly přesně dané - všichni začínali v osm hodin, pondělí až středa končili v půl třetí a pět minut, čtvrtek ve třičtvrtě na dvě a pátek jedna deset. Obědová přestávka pro všechny dvanáct dvacet až jedna hodina - je pravda, že v hodině před obědem jsme se na dveře učebny vrhali už v petiminutovém předstinu (učitelé většinou tolerovali), abychom urvali místo u stolu. V patek mazáci neobědvali, protože obědová přestávka se rušila a na oběd se šlo až po vyučování - a to my jsme už seděli ve Slávce nebo Grandu (cheche).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 1.9.2017 6:45

hezký den

hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Měli jsme na základce vyhlášenou kuchyni. I babička (výborná kuchařka) byla první den mojí nemoci ochotna dojít pro jídlo "do kastrůlku" - aby nepropadlo. A to bylo co říct.

Mohla za to vedoucí kuchyně, která dokázala "ohnout" stravovací normy tak, aby jídlo bylo maximálně chutné a pro děti "jedlé". Říkávala - maso v polívce stejně nejíte, stačí mi koupit na pořádný vývarlevné kosti. A to, co ušetřím za maso do polívky, přidám na kvalitnější maso na hlavní jídlo - protoře děti jedí jen masa úplně libová a měkká. Radši o kousek míň pořádnéhoi masa, než všechno vrácené... A tak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 1.9.2017 6:42

školní jídelny a jejich pověst

tvoří kuchařky a vedoucí školní jídelny...výmluvy na normy jsou nesmysl, před Plyšákem byly normy dobrý a stejně ze surovin dokázaly mnohdy kuchařky (prošla jsem 4 školní jídelny a žádnej kuchař) uvařit něco absolutně nepoživatelného a nechutného. nejsem rozmazlená. UHO s rýží ,pokud v tom není halda mouky, sním ráda i nyní. Milovala jsem hrachovou kaši, fazolový lusky,drožďovou i špenátovou polívku, lepenici (brambory se zelim). Jídelně jsem se vyhnula,pokud se vařila hrůza zvaná Vratislavická omáčka a nebo Haše. nebo šla jen na polévku.

Měli jsme Stravovací komisi. jednou za měsíc se hodnotilo jídlo a připomínky. Byl to vopruz. Stejně nás žáky nikdo neposlouchal. Takže si pamatuju vzpouru,kdy žáci osmých a devátých tříd prostě na jídlo nešli. Odhlásili jsme si obědy a trucovali jsme nad vaječným řízkem nebo obloženou houskou z mlíčňáku . 2 tejdny to trvalo, když jsme ředitelce školy sdělili důvod,že na nás nezbejvá maso nebo ,že neodpovídá gramáž a že si kuchty nosej maso i zákusky domů,koukala na nás jak jojo, pak si to nějak ověřila a polovina soudružek kuchařek ze školy zmizela.

nejoblíbenějšími jídly pro mne byly:Kuře na paprice s knedlikem,Buchtičky s krémem,Čevabčiči, gulášovka se slanejma vdolkama

Co jsem nesnášela nejvíc: dojídání a plastový hrnky na pití

PS: výživný téma Liko...dneska je to jinak,děckám se vaří dobře, občas to v jídelnách vidím a i ochutnávám, když tam něco montujeme...a ona se nad tím děcka ofrńujou !!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek