Že je u Cvikova obnovena výjimečná kalvárie, jsme věděli. Jen jsme čekali na příležitost, kdy se ten jeden kopeček dá přidat k nějakému delšímu výletění.

A najednou se objevilo v mapách rozsáhlé místní značení po znovunalezených trasách starých turistických spolků. Ano, i Cvikov je sudetské město se „zapomenutou minulostí“, která se až nyní začíná pomalu probouzet.

První pokus o celý okruh nevyšel (dědu odvezla rychlá a my se poklusem vraceli k autu), na Silvestra ráno už jsme zvládli obejít okruh celý. Na oba „pokusy“ byla úžasná předpověď počasí – mráz a jasno... Fotodokumentace prozrazuje, jak to nakonec bylo. Poprvé byla hustá mlha, podruhé námraza a sluníčko se zase neukázalo. Fotky jsou z obou akcí promíchané...

Parkovali jsme na novém miniparkovišti (pro tři auta) poblíž motelu Dutý kámen. Přešli jsme státovku a vydali se na první zastavení naší trasy – k památné lípě srdčité v Drnovci. Byla ozdobena námrazou a tak byla snad ještě krásnější, než v zeleném letním šatu.

Památná lípa v Drnovci

A začali jsme stoupat k vyhlídkovému altánu – takzvané Švýcarské vyhlídce neboli Švajcárně. Kdysi tu stál hostinec Sweizerhaus, ale po válce chátral a chátral... až z něj zbyly jen základy. Na nich Lesy České republiky nyní postavily zastřešenou vyhlídku, ze které je překrásný výhled na jih. Bezděz, Vlhošť, všechny kopečky Českolipska... my viděli stěží první domky Drnovce.

Vlevo v mlze je Švýcarská vyhlídka

Okruh nás dále vedl ke skalnímu divadlu. Lesní divadla patřila k oblíbeným kulturním místům předválečné doby. Podobné divadlo s pískovcovými skalními „kulisami“ v nedalekém Sloupu je obnovené a celé léto využívané. Tohle cvikovské, kdysi vybudované v opuštěném lomu, je již jen vzpomínkou. Pomalované, zarostlé, smutné...

Skalní divadlo

Kus za divadlem jsme opustili značený okruh a cestičkou přes louku zamířili k nejpůsobivějšímu kusu celého výletu. Na Křížovém vrchu (zvaném často Kalvárie) byly první tři kříže vztyčeny v roce 1729, kaple Božího hrobu byla vysvěcena o šest let později. Během let byla křížová cesta několikrát zničena a znovu obnovena. Naposledy před pár lety...

Blížíme se ke kapli božího hrobu

Na vrcholku Křížového vrchu stál velký kříž a několik pískovcových soch z první poloviny devatenáctého století. Kovový kříž zmizel, sv. Jan Evangelista byl ukraden (v říjnu 2000!), Máří Magdalena ztratila hlavu. Přesto stojí tohle místo rozhodně za návštěvu. Je to jedna z nejhezčích kalvárií, kterou jsem viděla. A slušela jí mlha i námraza.

Chudák Máří Magdalena

Širokou lesní cestou jsme se dostali na další kdysi hojně navštěvované místo s dalekým výhledem – na Schillerovu vyhlídku. Své jméno dostala při příležitosti stého výročí úmrtí slavného básníka. Poblíž stál dřevěný výletní hostinec (dnes neexistující). To, že Luž, Hvozd či Jezevčí vrch rozhodně vidět nebyly, asi nemusím dodávat.

Schillerova vyhlídka mlžná

Od vyhlídky jsme po neznačené cestě seběhli na místní silničku spojující Drnovec s Mařeničkami a po chvíli se z ní odpojili na další část okruhu směr jeskyně Waltro. Je pojmenována po názvu odbojové skupiny, která se v jeskyni starala o uprchlé ruské zajatce z cvikovských pracovních táborů.

Jeskyně Waltro

Jeskyně je to poměrně malá, Night do ní nešel ani za piškot, kterému jinak neodolá. Prostě mu ta temná díra nebyla vůbec sympatická. Kousek od jeskyně byla další znovuobnovená památka – Karlův odpočinek. Dřevěná lavička, krásný výhled do pískovcových skal, upravené okolí. Do skály vytesanou lavici zhotovili z vděčnosti svému předsedovi Karlu Beckertovi členové kunratického Horského spolku.

Karlův odpočinek

A ještě jedna zajímavost byla jen o pár kroků dál. Skalní kaple. Na začátku malebného údolí ji nechal v roce 1834 vytesat do pískovcové skály kunratický sedlák Franz Hülle. A to už jsme byli na dohled prvních domků Drnovce. Přešli jsme zpátky přes státovku a čekal nás již jen samotný Dutý kámen.

Skalní kaple

Z dálky vypadá jak malý lesík. Ale uvnitř lesíku se ukrývá asi půl kilometru dlouhý geologicky nesmírně zajímavý pískovcový hřbet. Sloupkový rozpad pískovce není moc známý – a opravdu malé varhánky na první pohled vypadají úplně čedičově :o)

To je opravdu pískovec a ne čedič

V Dutém kameni je hodně jeskyněk a dutin a skalních zajímavostí. Nejhlubší Ševcovská jeskyně má prý dvacet metrů hlubokou chodbu. Celé malé skalní městečko je plné starých turistických památek.

Dutý kámen je plný jeskyní a dutin

Schody, vyhlídky, kamenná Karolínina lavička a hlavně zajímavá vyhlídka Široký kámen – s úzkým schodištěm, kamenným stolem se zbytky slunečních hodin, a vytesaným reliéfem znázorňujícím básníka Theodora Körnera.

Night byl při obou návštěvách vyhlídky uvázán dole a teskným tichým pláčem dával najevo, co si o našem pobytu ve výšce myslí. Auto jsme měli od Dutého kamene na dohled a tak se trasa chýlila k závěru.

Tento polodenní výlet byl plný zajímavostí. Klidný, mimo sezónu zcela zapomenutý kout na okraji Lužických hor. Hodně prochozené máme kopce kolem Mařenic, Jablonného. U Cvikova jsme byli poprvé. A stálo to za to.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!