Fakta: Padesátihaléřovou minci tvoří 990 dílů hliníku a 10 dílů hořčíku. Razila se v Jablonci ve společnosti Bižuterie Česká Mincovna podle návrhu akademického sochaře Vladimíra Oppla. Náklady na výrobu jednoho padesátníku činily necelých třicet haléřů. Ke konci roku 2007 bylo v oběhu 422 milionů těchto mincí v hodnotě 211 milionů korun. Pro srovnání: korun je v oběhu asi 340 milionů kusů, kovových padesátikorun 28,5 milionu.

Proč jsme o ně přišli?

Jednoduchým matematickým úkonem zjistíte, že statisticky jste vlastnili asi 41 padesátníků. A proč jen statisticky? Padesátníky poslední dobou vlastně neobíhaly - leckdo se nad nimi ušklíbal, některé obchody je moc nechtěly přijímat a lidé je odkládali, ztráceli, mince této hodnoty začaly zůstávat na miskách pokladen v obchodech, inu inflace...

Oběživo (mince a bankovky) má obíhat - tedy být v pohybu mezi lidmi, obchody, bankami... Právě u padesátníků tohle fungovalo špatně - z oběhu se jich vracelo do bank průběžně jen asi 10 % a tak bylo třeba razit stále nové a nové.

Náklady

Nejčastěji se mluví o výrobní ceně mincí. Ukončení emise padesátihaléřů samozřejmě snížilo náklady na zajišťování výroby peněz. Ve skutečnosti jsou ale důležitější náklady na manipulaci a přepravu. S mincemi manipulují zaměstnanci mincovny, centrální banka, komerční banky a jimi pověřená zpracovatelská centra přepravních agentur a postupně pokladní dalších ekonomických subjektů.

Počítání mincí, ať již strojové nebo ruční, je časově náročné a drahé. Mince jsou mezi těmito místy permanentně přepravovány. Náklady za rok představují řádově desítky až stovky milionů korun (přepravní náklady jsou vysoké - hliníkové mince přes svou nízkou hmotnost představují značné prostorové objemy). Důležité jsou i budoucí výdaje na stažení drobných mincí při zavádění hotovostního eura. Pokud by existovaly až do doby přistoupení ke společné evropské měně, bylo by nutno i padesátníky v ČNB skladovat a zabíraly by - v této době už tak dost napjaté - skladové kapacity v trezorech, kam se budou muset uložit všechny stahované korunové bankovky a mince.

Jak to probíhalo?

Od 1. září 2008 padesátihaléřovou mincí není možné platit v obchodech. Většinu jich vrátili právě obchodníci v tržbách do bank, které jim vedou účet. V bankách obchodníci obvykle zaplatí při výměně mincí nebo při jejich vložení na účet jedno až dvě procenta z jejich hodnoty. Když je dopředu patřičně nenasáčkují, tak si připlatí více podle času, který tím stráví pracovníci banky.

Menší část přinesli do bank lidé, kteří třeba rozbili prasátko.

Banky mince odevzdaly do poboček České národní banky. Jejich nominální hodnotu (50 haléřů) jim ČNB uhradila výměnou za jiné nově vydané bankovky a mince nebo připsáním protihodnoty na účet.

Co bude dál?

Do 31. srpna 2009 bude možné padesátihaléře měnit v jakékoli bance (tedy i spořitelně) a až do konce srpna 2014 je bude zdarma přijímat a měnit ve svých pobočkách ČNB.

Návratnost desetníků a dvacetníků, které obíhaly do října 2003, byla 12 - 13%. Padesátník má větší hodnotu, takže se očekává, že se jich "vybere" o něco víc, 15 až 20 procent. Kdyby se naplnila optimističtější předpověď, shromáždí se až 76,8 tuny hliníkových mincí.

Padesátihaléře ČNB v první fázi ukládá do svých skladů a následně, podle množství, které se takto vrátí, vyhlašuje veřejné výběrové řízení na jejich prodej. Nakonec mince skončí ve slévárnách a bude z nich použit základní materiál, tedy hliník. Předběžný zájem o likvidaci padesátníků potvrdila firma Sunex, která má již zkušenosti s likvidací deseti a dvacetihaléřů.

Většinu zásluh za tento článek má Renata E., bez jejího soustavného popichování by nevznikl :-)

Další informace najdete zde a tady