Z. Jjana 3.6.2014 9:22

Re: použití pazourku

P.S. Tohle povídání je taky od Vás?

http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-pazourek-nejen-jako-praveka-nastrojova-surovina-pdh-/p_veda.aspx?c=A110525_000021_p_veda_wag

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tosca 3.6.2014 9:20

:)))

Pane Aleši, děkuji za zajímavý tip na další výlet. Ač z Hlučína, o muzeu pazourků v Bolaticích jsem nevěděla. V Bolaticích jsem byla poprvné asi před měsícem, a ta obec má velmi příjemnou atmosféru, takže se tam ráda vrátím, třeba právě do muzea. Vzhledem ke vzdálenosti je to pro nás skvělý tip na odpolední výlet :)

Pazourky mě fascinovaly a fascinují už od dětství. A dcerka se na ně začala vyptávat před pár dny a měla dotazy, na které jsme neznala odpovědi. Takže nastal čas si doplnit vzdělání. Třeba v muzeu pazourků :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jjana 3.6.2014 9:20

Re: použití pazourku

Milý pane Aleši, musím říci, že píšete krásně a zajímavě. O pazourku jsem toho tolik nevěděla, třeba to, že se používá do křemičitých skel. Jak jste psal o možném výzkumu, ta představa mne nadchla. Asi začínám mít tajnou vášeň pro geologii.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Sedláková 3.6.2014 8:33

Zajímavé povídání o pazourku

Jako děti jsme zkoušeli škrtat kamenem o kámen. Oheň jsme sice nevykřesali, ale byla cítit síra a oheň.

Knihy pana Štorcha s obrázky pana Buriana jsem jako malá hltala. Nejvíc mě dostalo, jak tlupa hodila malé děvčátko do křoví, protože plakalo, aby je neprozradilo. Sice ho druhá tlupa vytáhla. Ale stejně mi to hlava nebrala.

Míša z Plzně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Štětinka 3.6.2014 8:25

včera

jsem se teprve vracela z chatičky, haciendy a pak rovnou mastila na tu sociálku, tak mě dnes moc mrzí, že jsem přišla o Petry článeček v přímém přenosu. Byl opravdu psanej s láskou, což čpí z každého slovíčka... Velmi obdivuju její pozitivní výcvik a výchovu, to já neumím...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Štětinka 3.6.2014 8:23

Re: Jako malá

a čím to, že ten smrad? Pušilo to jako síra...v křemeni je síra? (omlouvám se, chemie je dávno zapomenuta)

Aleši, díky za nakouknutí do neznáma :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 3.6.2014 8:21

Křesadlo

z ocílky a pazourku doma máme a chlapi s tím umí zapálit oheň (je dobré mít troud, tedy např. zuhelnatělou látku ze stanu, který omylem chytil při jedné bitvě)a taky s tím občas zapalují doutnák na mušketě (i když pohotovostní zapalovač mají v kapse taky). Diváci obvykle nevěří, že s tím jde zapálit oheň, ale jo, jde to :)

Pazourky jsme sbírali v jednom městečku v Německu, kde jich byly plné cesty, které nebyly vyasfaltované, ale vysypané štěrkem. A tak máme doma slušný paklík pazourků :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jarka_F. 3.6.2014 8:20

ještě k tématu

Návštěvníkům Brrrna bych doporučila Moravské zemské muzeum - pavilon Anthropos v Pisárkách. http://www.mzm.cz/pavilonanthropos/stale-expozice/ , a "Galerie obrazů Zdeňka Buriana" .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Uhlíř 3.6.2014 8:13

Re: použití pazourku

O použití pazourku k drcení materiálů jsem dosud neslyšel, ale svou tvrdostí se pazourek pro drcení v rotujících bubnech hodí. Odpovídá to také tomu, že prášek vzniklý roztlučením pazourků se používá pro výrobu speciálních brusných papírů. K čemu konkrétně takové brusné papíry slouží, nevím, ale existují. Pazourek se také používá (místo obyčejného křemene) při výrobě optických skel, třeba optiky pro astronomické přístroje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jarka_F. 3.6.2014 8:05

Velmi zajímavé,

pan Aleš umí!

Ech, z Lovců mamutů mi utkvělo jen že Kopčem proto, že kopnut srnčetem...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 3.6.2014 7:54

Re: vznik pazourku

Aha, ano, děkuji za vysvětlení.

Ale jak se zmiňujete o existenci živočišných hub... no, asi teď na sebe prozrazuju katastrofální nedostatky v biologickém vzdělání, ale houba coby živočich mi připadá jako ze sci-fi :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Louk 3.6.2014 7:47

Re: No teda

Ano, roztroušeny v lesích, tocích, lukách. Chich, chudák případný geolog, hloubající nad spletitými cestičkami ledovcových souvek.

A hele, netvrď, že si ještě sem tam někdy nekřísneš :- ). Jaj, dva křemenité šutérky a kolik přinesly radosti, krom jiskérek a specifického čmuchu tedy.

Ňo, kdysi v ozdravovně, mnoho nás, zvídavých a podnikavých pacholat na pokoji, třískalo křemínky po večerce v peřinách i pod nimi. Hezké to bylo. Dokud nás nevyhmátli :- ).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Rpuťová 3.6.2014 7:31

To jsou mi věci!

Týbrďo, člověk se pořád dozvídá něco nového! Že je pazourek živočišného původu jsem fakt netušila! Díky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Uhlíř 3.6.2014 7:25

Re: vznik pazourku

Zdravím všechny! V tvrdém pazourku by skutečně žádný brouk chodbičky nevyryl. Různé díry a dutiny uvnitř pazourku vznikly při jeho utváření. Pazourek je sice složením křemen (kysličník křemičitý), vznikl ale z živočišných tkání, obsahujících křemík. Především z křemitých živočišných hub, rozsivek, mřížovců, ale i z různých vápenných částí těl, které v mořské vodě zkřemeněly. Zkameněliny jsou tak v každém pazourku, ovšem většinou velmi deformované tlakem při jeho utváření.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 3.6.2014 6:48

Ano, ano,

pan Štorch, pan Burian a jejich svět - kolik asi generací jím bylo odkojeno?

Kameny mě fascinují odedávna , ale o tomto muzeu jsem nevěděla. Děkuju Vám za další rozšíření obzorů, Aleši. Doufám, že váš volný seriál o zajímavostech (nejen) Ostravska bude ještě dlouho pokračovat.

Přeju všem krásný den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 3.6.2014 6:48

Jako malá

jsem hrozně ráda třískala křemeny (a nebyla jsem sama), až jiskry lítaly a smrdělo to velice mocně a zvláštně.

Ale přímo pazourek jsem asi nikdy neviděla. Zaujalo mě, kolik ho tu stále je, nějak jsem žila v domnění, že ho zasuly vrstvy hornin stejně jako lovce mamutů.

Musím se lépe podívat na ty stopy prahorních tvorů v pazourku, přijde mi divné, že by se v tak tvrdém materiálu chtěl nějaký brouk rýt...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 3.6.2014 6:43

Re: No teda

Píšeš "vzdát"... kam přišly? Vráceny do přírody?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Louk 3.6.2014 6:39

No teda

při vzpomínce na Štorcha a jeho barvitý popis výroby pazourkových nástrojů obdivuju nadšence, kteří se o repliky pokoušejí.

Aleši, díky za další velmi čtivé a zajímavé psaní!

Stěhování mě přinutilo se hromady nasyslených pazourků vzdát. Kdysi je někdo přinesl z porcelánky, kde se snad užívaly k rozmělňování materiálů v bubnech (jestli nemotám). Jsou určitým způsobem fascinující a snadno se s nimi v ruce propadne ve fantazii o tisíciletí nazpět k Havranpírkovi :- ).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 3.6.2014 6:15

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Dík za další expedici do míst, která vůbec neznám. Začíná mě to Ostravsko docela lákat...

• reagovat
• nahlásit příspěvek