YGA 15.7.2008 8:24

Milý Jiří

já se pochlapila a přečetla! Sice ještě teď se mi svírají útroby, ale vydržela jsem - jsem hrdina. A tímto povídáním jste definitivně zpečetil svůj osud - ne, v Austrálii se nepotkáme, už by mě tam nedostal ani slib, že si domů odvezu koalu, ptakopyska, klokana a vakovlčí rodinu. Austrálie je pro mě už na věky tabu . Jo, fotky jsem dnes prohlédla opravdu jen zběžně  - přesto vám přeji hezký klokanský den.

Jinak - na rozdíl od Rputiné babičky při pohledu na pavouka ztuhnu jak sloup, jenom srdce  si buší svých stopade tepů za minutu a z úst mi vychází mumlání "prosím prosím, odnes toho pavouku" - ovšem, pokud někdo rychle nepřiskočí, tak se mumlání přemění v nesrozumitelný vřískot - nemůžu za to, já se snažím to překonat, ale nejde mi to. Je to zvláštní, jiní vícenožci mi nevadí, nevadí mi ani malí pavouči co jsou na kytkách (takoví ti zelenobílí), ani johana (sekáč) mě nevyvede z míry, ale z takových  těch macoňů jsem na infarkt a pepku naráz

• reagovat
• nahlásit příspěvek

EvaŽ 15.7.2008 8:18

Já snesu ještě 6 nožiček,

více už je na mě moc. Byť srdcem milovník přírody, od hloupých románů jsem chytla v dětství arachnofobii jak hrom. Neječím, neřvu, to nemám v povaze. Jen urychleně prchnu a volám tenkým hláskem MLP a ten se může jako správný chlap vyzbrojit a jít ubohou slabou ženušku zachránit. Má výjimečnou šanci být tím mužem, ke kterému slabá žena vzhlíží s obdivem, že zahubil obludu.

Jinak se mu to moc nestává. Když utekly z ohrady krávy a pobíhaly kolem chaty, byla jsem první, kdo se ozbrojil směšným klacíkem a šel je vyhánět. Protože krávy mají 4 nohy, tak z nich velký strach nemám (no nejsem sebevrah a krávu od dospělého býka poznám a na svátek sv. Fermína bych nešla). Hadi mi nevadí (samozřejmě z jedovatých mám respekt), ropuchy klidně beru do ruky. Ale v případě pavouků (zhruba od 2 cm v průměru) jsem zcela iracionální uzlíček nervů. Zajímavé je, že pavouka v přírodě (na vegetaci) mohu pozorovat bez problémů. V terárku ho pozoruji se zájmem a trochou mrazení, když se přesvědřím, že je bezpečně zavřené. Jakmile mám ale pocit, že na mě může vlézt i poměrně malý pavouk, zcela panikařím. Přitom štír mi zdaleka tak nevadí, klíště je díky psům běžná záležitost a vím, že jsou příbuzní. Je to čistě psychický blok.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena b.p. 15.7.2008 8:05

Vybalím pravdu.

Jiří, ještě jsem nečetla a obávám se, že tentokrát budu muset najít odvahu. Mám pocity jako v čekárně u očního. Podotýkám, že pro mne je to ta nejblbější ordinace, jakou znám. Je horší, než zubní + gnk. Dokonce překoná i plicní na Bulovce. A to je nějaký kalibr .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

alimo 15.7.2008 7:25

Nebijte mě

ale pavouci jsou tak příšerní, že jsou krásní. Už jsem se zmiňovala, že jsme měli sklípkany a já je opravdu chodila obdivovat- přiznám se, že jen přes sklo terárka. Ono to ani jinak nejde, protože jsou to vesměs potvůrky nespolečenský a agresivní a já alergik, ale hezcí jsou, to zas jo. No...že bych toužila po tom, aby na mě štěkal v lese pavouk, tak to teda snad ani ne, jak se bojím výšky, tak bych  byla asi obratem na stromě. Ale moc ráda bych si je prohlédla pěkně zblízka, v klídku, aby se nebáli a neútočili...jsou fakt krásní

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 15.7.2008 7:20

Má to moc nožiček!!!! A ještě to štěká ....

To takhle jednou naše babička chystala se ke spánku, když najednou uviděla pavouka. "Jééééé", zařvala hlasem velikým a nadskočila, až jí župan zavlál kolem hlavy. Pavouk zvětřil nebezpečí, zastavil se a čekal, co bude dál. "Juííííííí" vřeštěla babička jak požání siréna a snažila se vylézt na almaru. Pavouk učinil několik opatrných krůčků. "Aaaaaaaaa" zařvala babička hrůzou a pelášila ke dveřím. Zmatený pavouk se rozběhl proti ní. "Nééééééééé" vyděsila se babička a vyskočila metr dvacet. Vykasala si župan, aby jí snad, nedej bože po něm nevylezl, pochlapila se, zadupala a chtěla pabouka rafinovaně oběhnout. Pozdě zjistila, že oba běží stejným směrem. "Uáááááá", vyvřískla babička a pavouka přeskočila. Úplně zblblý pavouk se otočil a spěchal za ní. "Nééééé"  ječela babička jak pavián a skákala při tom jak hopík. Nebohé pavoučisko muselo mít dojem, že je zemětřesení. Marně se ale snažilo uniknout, splašená stařenka ho nedopatřením honila po celé místnosti. Nevydržel chudák - nožky podklesly a pavouka sklátil infarkt. Ani se mu nedivím....

Chechtám se ještě dneska, když si vzpomenu na ten babičin vlající župan a její splašené hopíkování .....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LA 15.7.2008 7:12

No, já nevím

Roztomilé zviřátko si představuji trochu jinak. Uznávám sice, že mají nárok na život, ale jsem radši, když žijí někde jinde. V Austrálii aby se člověk bál někam šlápnout.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alex 15.7.2008 7:04

Hezké pozdravení do Austrálie!

Díky za hezký a zajímavý článek. Pavouci mi nevadí, tak jako jiná žoužel, neb již v dětství jsem usoudila, že všechno živé co je na Zemi sem patří a basta. Jenom bych měla obavy chodit tou roztodivnou přírodou a nepřijít k úrazu, ale i to se člověk zřejmě naučí, když s takovými žvížátky musí žít. Ale měla bych strach o Klérku. Onehdy v nádherném lese plném rozkvetlých náprstníků, po nějakých Megalomorphs ani památky, čuchla a jenom jednou hrábla do nějaké dírky v zemi a začaly se dít věci. Vyletěly vosy nebo snad divoké včely , protože ty žluté proužky mi připadaly trochu tmavší na vosy (víc už jsem neměla čas problém studovat ). Klér dostala jedno žihadlo rovnou do čenichu i přes vousy a už jsme všichni v čele s pánečkem upalovali pryč. Podařilo se nám zmizet. Kdyby se na nás vyřítila smečka štěkajících spiderů, tak to bych také neustála.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 15.7.2008 6:58

No toto!

Jiří, od soboty do zítřka tady mám tři počerňátka s maminkou. A Fanýsek si dycky, jak vidí ppohromadě mě a počítač, vyprosí nějaké povídání ze Zvířetníku a prohlížení (+ komentování) fotek. To mu dneska zase něco předhodím, pane! (Je to docela úleva. Chodit povenku s třema čilýma běhavýma dětičkama jaksi není delší dobu legrace, dyby si člověk namlouval co chtěl... i když teda Zuzu je většinou na svém sedacím pojízdném trůně. Stejně. Holt člověk o těch 20-30 let později nějak, já nevím - jako by byl jaksi slabší či starší či nervóznější nebo co... a po hloupých čtrnácti hodinách s pouhýma třema dětičkama už by nějak radši... to je divné, že?!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Karolína 15.7.2008 6:56

Dobré ráno do pavoukova

Nemusím pavouky, ať už jsou velcí jakkoliv, jedovatí, nejedovatí, chlupatí, nahatí, nohatí, neee, bez této "žoužele" bych se klidně obešla! Neječím, když se potkáme a nezabíjím je, na chalupě bydlí oni, my jsme tam jen tak na úklid, aby měli co dělat, ale nemusím je! Zvláště takové ty velké potvory, raději jim pomůžu někam zalézt, ale opravdu pavouky nemám rád!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 15.7.2008 6:45

hezký den

hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům - a to i pavoukům a jiným potvorám

• reagovat
• nahlásit příspěvek