Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Austrálie

je  po  přečtení  tohoto  příspěvku , milého  pana  Švehly, kontinentem  značně  nebezpečným  z pohledu  potencionálního  setkání   s   jeho  některými  hmyzími  obyvateli.  Ale  přesto  všechno  chovám  k  tomuto  kontinentu  určitou  slabost   vozíčkáře

Jůůůů, to je nádhera

sice jedovatá, ale kráááásnáááá. Jirko, díky, moc se mi to líbilo. To mám krásné úterý!

No,

nadšení nad krásou těchto tvorů nesdílím.   Ale zajímavé je to velmi, díky.

Neřeknu tady nic nového,

ale tahle žvíížáátka fakt nemusím. Ale můžu Jiřího, protože ten je chodící encyklopedie.

Re: Neřeknu tady nic nového,

Jiří, díky! Bezva!

Že to v Austrálii bodá, štípe a pálí,

to už jsem si díky povídání George Švehly zvykl. Nerad, ale zvykl. Ale že ten Orchogaster contraria nemá ani české jméno, to už je vyslovená drzost Housenky, štíři a jiné potvory mi nevadí, dokonce se mi líbí, hlavně štíři (a to jsem kozoroh) - jen mám obavy, že jako správný Středoevropan (nezvyklý hlídat si, kde co leze, jak tu psala tuším LA) bych byl, jda bušem, neustále pobodán, popálen a v krajním případě sežrán... Člověk prostě nemá ty správné reflexy. Díky, pane Jiří, jako obvykle tisknu a zakládám, a přeju do Klokánie všechno dobré

Re: Že to v Austrálii bodá, štípe a pálí,

No, štíři se ti líbit klidně můžou, ale co řekne terra - san na to, že se ti líbí ŠTÍRKY? Nedej bože ještě štyrky. Já raději raky.

Jinak kozorohů je nás tady povícero.

Ááá - australské úterý

Milý Jiří - vy víte všecko. Já měla nejprve strach, jestli se nebude jednat o pavouky, ale oddechla jsem si - housenky mi nevadí.  Však to jsem byla já, kdo si - coby batole - dávala žížaly za krk tvrdíce, že jsem krotitelka hadů. A nejoblíbenější hračka na bramborovém poli (kam jsem ke své neradosti chodila s rodiči - nenávidím polní práce od kojeneckého věku ) byly vydolované ponravy (larvy chrousta) a divila jsem se, že se jich někdo může štítit .

Re: Ááá - australské úterý

Vidím tě s těma žížalama na krku fakt jasně  plasticky!

Úžasné povídání a obrázky!

Já se preventivně všeho jen trochu jedovatého obávám. Na poslední návštěvě u dcérenky v Ostravě jsem byla nucena setrvávat v obýváku spolu s plným terárkem takovýchto tvorů - mladí mají hlavně sklípkany, různé mnohonožky a samozřejmě štíry - celé černé. Skorozeť byl štěstím bez sebe, podařilo se mu odchovat malé štírky. Bylo zajímavé (tak jak píše Jiří), že se narodili celí bílí - skoroprůsvitní a 14 dní se vozili mámě na zádech. Pak svlékli první krunýřky a začali být samostatní. Je legrační, jak je máma učí používat nejdříve klepýtka - malý štírek sedí pod máminým bříškem a sleduje, jak máma pracuje klepýtky (chytá cvrčka). Následně si sám vyzkouší a je-li šikovný, loví si samostatně. Následuje výcvik používání bodce na ocásku. Chudák máma se nadře, má dvanáct malých lumpíků. Naštěstí si hlídá jenom je, musí být zvlášť, protože by jí ostatní dospělci mláďátka schroustali. Je to celé moc zajímavé, ale doma bych tahle zvířátka mít nemohla. Navíc mladým soustavně při krmení utíkají cvrčci - ještě, že mají Nykinku (číča), ta je pečlivě loví dřív, než stačí někam zalézt a tam urputně cvrkat.

Re: Úžasné povídání a obrázky!

Cvrčci se taky stali nedílnou součástí naší domácnosti. Ale co by člověk pro ty bestijky neudělal...

Jeden krasavec vedle druhého:-)))

Fakt úžasní tvorové, takhle na obrázku. Naživo díky, nemusím mít všechno Ale vím, že v Klokánii žije i spousta sympaťáků, jako třeba agamy vousaté, co si pořídili naši mladí. Docela by mě zajímalo, jak žijí ve své rodné vlasti... 

Re: Jeden krasavec vedle druhého:-)))

Souhlas, takhle na obrázcích s popiskama - moc pěkný

HU - tohle fakt nemusím

Jak výše psáno - fotky jsou krásné. Naživo bych to vidět nechtěla, cítíla bych se ohrožena, i kdyby to pochodovalo deset metrů ode mne! Já se havěti bojím, s tím nic nenadělám. Tak máte, pane Švehlo, můj obdiv!!

To jsou potvory

I když ty housenky jsou některé hezky vybarvené, raději si je budu prohlížet na obrázku. Austrálie není vhodnou zemí pro Středoevropana nezvyklého hlídat si, co kde je.