Snad nejpočetnější je všelijaký hmyz a nohaté potvůrky jako škorpióni a stonožky. Aby to snad nebylo málo, že tu v buši pobíhají jak utrejch jedovatí pavouci a mravenci, tak se tu ještě pohybují jedovaté housenky všech barev tvarů a odstínů. Ty jsou obvykle chlupaté nebo mají jakési ostny, kterými aplikují jedovatou nebo dráždící substanci na oběť.

Na pohled to je nádhera sama ale na dotek to je ouvajs! Nejsou smrtelně nebezpečné, ale dovedou nekřesťansky žahnout, že to cítíte ještě pár dnů potom. O následujících kožních problémech a případném otoku nemluvě. Je to jejich ochrana proti ptačímu sezobnutí a všichni zdejší fógli je mají dobře zmapované a ty nechutné žahavky ignorují.

Ne tak bílý muž. A nemusí to být zrovna zvědavka, co si chce na pěknou housenu sáhnout, ale i nic netušící zemědělec nebo vandrák v buši. Díky zdejšímu klimatu je tento obvykle spoře oblečen, a když se jen mimoděk otře o nějaký keř nebo větévku obývanou nějakou žahavou výtečnicí, tak to jistě zaregistruje a patřičným slovním doprovodem, který se nesluší publikovat, okomentuje.

Na některých chlupatých housenkách se při doteku chloupky ulamují, zabodávají se do kůže, kde nemožně pálí a bolí. A nemusí vždy dojít k doteku. Některé ty chloupky odhazují a oběť na ně může mimoděk sáhnout třeba na listu keře či stvolu trávy. Ovšem největší průšvih se stane, když se tyto chloupky nějak dostanou do oka. Pak už jde v některých případech o lékařský zásah a operaci, případně oslabení zraku.

Housenky žijí obvykle v koloniích a tak jich je na větévce či i listu několik a někdy tvoří i pěkné barevné ornamenty. Je tu jeden zajímavý a také jedovatý druh, pěkně chundelatých, kterým se tu říká "processionary caterpillars", tedy housenky procesionářky, jinak Ochrogaster contraria.

Když se tyto rozhodnou k přesunu, tak jdou kolektivně těsně jedna za druhou a vytváří jakéhosi chlupatého hada, kterého nelze přehlédnout. Pohyb mají jaksi koordinovaný a celý "had" se pěkně vlní. A komu nevadí Angličtina, tak více o klokaních housenkách je zde: http://australian-insects.com/lepidoptera/

Další lahůdkou v Klokánii jsou škorpióni. Ti snad žijí v každém ekosystému, ale převážně v buši. Máme jich tu přes 30 druhů, od nevinně vypadajícího třícentimetrového štírečka až po šestnácticentimetrovou obludu. Avšak uvidět takovou nohatku je dosti vzácné. Škorpióni jsou převážně noční zvířátka a přes den se schovávají pod kameny nebo větévky. Někteří si dokonce vyhrabou jakési nory.

Tolik obávaný osten na konci zdviženého ocásku štíra dopravuje sice jed, ale v Klokánii není smrtelně nebezpečný. Tím snad nechci říct, že je neškodný. Píchnutí pekelně bolí a bolest může trvat i několik dnů. Obvykle bolí celá končetina, ve které je bodanec. Proti bolesti pomáhají sedativa a analgetika. Jen zřídka je potřeba lékařské pomoci.

Štíři mají zajímavý svatební rituál. Když sameček potká vhodnou samičku, tak ji chytí klepítky za ta její a začnou tančit. Dopřed, dozadu, do strany a dokola. Může to trvat déle než hodinu a někdy se i ocásky objímají. Nakonec pak sameček ukápne spermijky na hladký povrch a pak navede svoji partnerku tak přesně, že spermie vejdou do otvoru v jejích genitáliích. Škorpióňata se rodí živá. Jsou skoro průhledná a samička je po několik dnů nosí na hřbetě, dokud se poprvé nesvlečou.

A ještě jedna nádhera tu zdobí buš. Jsou to stonožky. Od mrňavých, dlouhých asi tři centimetry, až po dvaceticentimetrové monstra. Jejich tělo je tvořeno segmenty a každý segment oplývá jedním párem nohou, kde každá nožička je na konci opatřena jakýmsi pařátkem. Poslední pár nožiček směřuje dozadu a je otočen vzhůru. Je tak upraven k uchopení kořisti nebo k boji.

Naopak přední pár nohou je upraven ke vstřikování jedu, tedy jakási žihadla. Počet párů nohou závisí od druhu stonožky. Zde to představuje 15 - 177 párů. Tedy nožiček čtyři přehršle. Jed stonožek, podobně jako škorpióna není smrtelný, avšak stejně bolavý. Oběť někdy i bolestí omdlévá. Proti jedu není žádné specifické sérum. Pobodaným se ordinují opět analgetika a sedativa.

Sledujeme-li pochodující stonožku, zjistíme, že tu jde o vysoce koordinovaný pohyb. Perfektní choreografie, kdy pouze jedna z osmi nožiček je pevně na zemi či po čem zrovna stonožka leze. Ze ztráty nějaké té nožky si stonožka problém nedělá, ba dokonce, když je napadena dravcem, tak několik svíjejících se nožiček odhodí k odvedení dravcovy pozornosti.

Stonožky jsou samy masožravky a dravci. Živí se převážně hmyzem, který loví v noci, aby se přes den schovávaly podobně jako škorpióni pod kameny, větévky nebo ve vlhkých štěrbinách skal. Ovšem nepohrdnou i šnekem, pardon plžem, nebo nějakým červem.

Další fotky najdete zde