Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ROZCESTNÍK: Národní park Warrumbungle
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
ika 18.11.2009 3:06Milý Jiří ke čtení článku jsem se dostala až teď. Měla jsem ten dnešní svátek poněkud hektický. Ale musím pochválit. Je to krásný zeměpis a dává to člověku určitě víc, než ten školní. Musím se ke své hanbě přiznat, že ze školy jsem si o Austrálii nepamatovala skoro nic. Ale teď je to díky tvým článkům stokrát napraveno. Že jsou fotky super, to už snad ani nemusím zmiňovat, to je nošení dříví do lesa. Ještě musím poděkovat za sváteční vzpomínku. I když je na co si stěžovat, stejně je to fantastické, neuvěřitelné a hlavně příští generace snad už budou vyrůstat v normálním státě. |
|
|
Zuzka 17.11.2009 22:37Jé, to mě bolí nožičky! A to jsem jenom četla! Ale čte se to krásně a fotky jsou mňamózní. Díky za krásný výlet, Georgi. |
|
|
zana 17.11.2009 19:44uf uf... když to je taková příroda, která halt ve střední Evropě neroste.... |
|
|
Matylda 17.11.2009 19:30Virtuální cestování parádní jako vždy. Díky!!! |
|
|
Louk 17.11.2009 15:30Sopečná krajina je jak z cesty do pravěku Georgi, veliké díky za další zajímavý výlet. Šutýrky jsou taky krásný a zkamenělý listí a kvítí a milostivá |
- tradičně parádní fotky. A dýchá z nich rodinná pohoda 
.|
|
HCHO 17.11.2009 15:58Re: Sopečná krajina je jak z cesty do pravěku Mě zas ten poslední obrázek (v článku) připomíná Trosky (jen jsou ty kopečky trochu dál od sebe) a pak ty šutýrky jak z Kozákova - asi bych si kus svejch milejch Čech našla i v Klokánii, ale to já zas zůstanu pěkně doma a budu si o Klokánii číst krásné a milé články |
|
|
Alex 17.11.2009 14:34Ahojky Jiříku, díky za článek, vzpomínky jsou krásné a tady i fotky (diáky). Je možné, že jste měli kdysi tak malé děti??? |
|
|
Matylda 17.11.2009 19:34Re: Ahojky Jiříku, No, mně připadá neuvěřitelné, že naši puberťáci byli kdysi roztomilými batolaty. Mně teda konkrétně fascinuje, jak jsou národní parky vybaveny- zmapované cesty s délkou, obtížností- tak to bych někdy chtěla. Loni jsme na Šumavě nebojovali s tím, že by nemohly děti, ale s tím, že terén zmohl mou maminku, protože se lezlo po kamenech- a na mapě nezjistíš nic víc než hustotu vrstevnic, což jsme vzali v úvahu, jenže obtížnost trasy nezjistíš... |
|
|
verahost 17.11.2009 14:06Díky ...za další úterní přírodovědno-zeměpisné povídání od protinožců. Fotky jsou tradičně krásné, jak taky jinak. Asi se do Austrálie nikdy nepodívám, tak si ji užívám alespoň takhle, aniž bych trpěla dlouhou cestou a časovým posunem. Tak ještě jednou díky a ahoj za týden. |
|
|
HanaW 17.11.2009 2:33Jiri Napred se musim priznat, ze slovo Warrumbungle mi prislo velmi legracni - jako proc mam furunkl? A koukam, ze vasi kluci meli pekne studeny odchov na dovolene. Nas otec nas taky tahal po horach, ale mel to tezky. Ja jsem mela od prirody castecnou omluvenku, ze delsi vyslapy mi fakt obcas nedelaly dobre na kloub, tak si mne otec posadil na krosnu a slo se dal. Pak zase mladsi brar fnukal, ze ho taky boli nozicky, tak zas se obcas "vezl" na krosne on. Ale otec byl junak, ktery by do toho kopce na zadech odnesl snad i maminku. A furt si u tech vyslapu juchal a zpival a jasal - podivej, no neni to krasa. Jako deti jsme obcas zavideli kamaradum, kteri travili vikend s hrackama v obyvaku. Ale dlouhodobe mel otec pro nas dobry program a dodnes jsem mu za to vdecna. A ta krajina je magicka. |
|
|
Jenda 17.11.2009 14:48Re: Jiri Warrumbungle? Weil Bungle! Ja? Ja wohl. Natýrliš. |
