Klokánie je nejmenší kontinent, nebo největší ostrov na světě. Záleží na úhlu pohledu a přesvědčení pozorovatele. Břehy Klokánie omývají největší, nejbouřlivější a nejteplejší oceány světa. Na severu, blízko rovníku, to jsou teplé vody moří Timorského, Arafurského a Korálového, co odděluje australský kontinent od Indonésie a Papuy - Nové Guineje. Na východu to je Pacifik, na jihu nejbouřlivější vody chladného Jižního oceánu a na západě to je oceán Indický. Díky veškeré této vodě je kontinent obklopen nesčetnými ostrovy, ostrůvky a ostrůvečky, které k Austrálii patří. Tedy přesně 8 222 kusů.

Je zde postaráno o všechny chuti. Idylické tropické ostrovy v mořích na severu a severovýchodě jsou asi favority většiny lidí. Palmové háje, prohřátý písek liduprosté pláže, pod vodou čarokrásné korálové útesy, čerstvé kokosy jen si je utrhnout a pěkné domorodky či domorodci. Dovolte však upřesnit. Jak holčičky, tak i chlapci jsou festovně stavění a jak se jim přehoupne 18 let tak připomínají obrněný transportér. Žádné etherické bytosti to nejsou ani omylem. Ale pěkně zpívat a tančit umí všichni. A navíc jsou skoro furt usměvaví. Ostatně všichni ostrované připluli kdysi z Asie.

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Migraciones_austronesias.png

http://en.wikipedia.org/wiki/Samoa

http://en.wikipedia.org/wiki/Tahiti

http://en.wikipedia.org/wiki/Polynesia

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Pacific_Culture_Areas.jpg

http://www.janeresture.com/oceania_resources/index.htm Toto jsou zajímavé stránky správně švihlé Dame Dr. Jane Resture, ale v angličtině. Jsou plné informací o ostrovech v Pacifiku a ostrovanech. Ona je sice bílá, ale rozená ostrovanka a velká vlastenka.

V minulých třech povídáních o australských ostrovech jsem vás nejprve zavedl na ostrovy kam soudný a normální člověk ani nepáchne díky kruté přírodě a počasí vhodném jen pro velryby, tučňáky a tuleně. Abych ostrovní informace trochu vyvážil, tak jsme se také podívali na subtropický ostrov Lorda Howeho kam jezdí normální lidé za odpočinkem jak aktivním tak i pasivním. Tentokrát se vydáme po našem záhumenku, kterému se říká Pacifik, trochu dále, do ciziny.

Tedy aby si ctění čtenáři ujasnili zdejší měřítka, tak ten náš záhumenek má rozlohu 165 250 000 km2 a celá Evropa i s ruskou částí mající 10 180 000 km2 by se zde umístila více jak 16x. Rozlehlé vody Pacifiku oplývají četnými ostrovy, ostrůvky a ostrůvečky, zpravidla vulkanického původu. Tyto převážně patří pod křídla nějaké země, pozůstatek z dob lepších a dávno minulých. Takže ostrovy v Pacifiku a jejich okolní vody patří Japonsku, USA, Austrálii, Novému Zélandu, Velké Británii, Chile a Francii.

Zbytek jsou samostatné, nezávislé a kouzelné kousky pevné země v nedozírných vodách oceánu. Všechny se dělí do třech zeměpisných celků Melanésie, Micronésie a Polynésie a vědecké prameny nám říkají, že všichni domorodci na všech těchto ostrovech připluli z Taiwanu před 5000 – 3000 lety. A to i včetně Maorů na Novém Zélandu. Ač to zní neuvěřitelně, potvrzují to i poslední genetické výzkumy. Nejvíce ostrovů a okolních vod patří pod správu USA a Francie.

Pokud uvěříme geologické teorii litosférických desek a jejich pohybu, tak tektonika těchto desek vysvětluje vznik pacifických ostrovů. Tato teorie je podporována výsledky bádání v seismologii, vulkanologii, gravimetrii a paleomagnetismu. To poslední je zbytkový magnetizmus v horninách. Pokud zmíněné teorii o pohybu litosférických desek neuvěříme, tak by celá pacifická pánev připomínala místo megakatastrofy, kdy se v dávné minulosti setkala Země s jiným, podobně velkým kosmickým tělesem.

http://en.wikipedia.org/wiki/Geology_of_the_Pacific_Ocean

http://en.wikipedia.org/wiki/Ring_of_Fire

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ohniv%C3%BD_kruh

Jak jsem už v dřívějších povídáních předeslal, tak ostrovy připomínající většině lidí Ráj na Zemi mou osobu nelákají natolik, abych se na některý vypravil a tak jsem nikdy na žádném nebyl. Pokud mám čas, peníze a poslušné tělo, tak nejraději navštěvuji místa kde ani lišky dobrou noc nedávají a soudný člověk ani nepáchne. Přesto mám kamarády, kteří jsou na rozdíl ode mne zcela normální a na tyto ostrovy jezdí za rekreací a tak mám spousty informací zprostředkovaně. Jak jejich historky, tak fotky i videa. Takže za vše, co bude následovat, vděčíte jim.

Tahiti

Tahiti a okolní vulkanické ostrovy spadají pod správu Francie, tudíž se tam mluví francouzsky. Přesto jsou tyto končiny zhusta navštěvovány Australany. Není to daleko, jen necelých 6 000km přes vodu, je tam krásné tropické podnebí, není tam přelidněno a není tam draho. Toto vše dohromady se nazývá Francouzská Polynésie. Osvěta o těchto ostrovech je pro ty co mají čas a zájem na následujících odkazech:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Francouzsk%C3%A1_Polyn%C3%A9sie

http://en.wikipedia.org/wiki/French_Polynesia

Já se budu raději věnovat trochu osobnějším zážitkům našich kamrádů.

Kamarádi, kteří tam skoro každý rok jedou zrestaurovat své duše a těla si tyto ostrovy a jejich prostředí zamilovali. Před dvěma lety si dokonce koupili podvodnický foťák (Sony TX5), protože většinu času tráví šnorchlováním na korálovém reefu. Tedy útesu. Ve vodě křišťálově průzračné, nehluboké a na krásy nadmíru bohaté. Ať to už jsou rozmanité korály tak i bohatý repertoár všelijakých plovoucích podmořských potvůrek. Dále jen volně přepisuji jejich vyprávění.

Po přistání na letišti a uvítání v hotelu se jde na krátkou procházku po okolí, abychom druhý den ráno jeli malou lodičkou na „náš“ ostrov. Není daleko, jen asi 60 km. Na ostrovu je domorodý resort pro hosty. Správní a společenské budovy s jídelnou a pak bungalovy k ubytování postavené na můřích nožkách přímo nad vodou korálové laguny. Přístup k domečkům postaveným z přírodních materiálů je po molu a s terasy bungalovu je po žebříku přímý přístup do průzračných vod laguny.

Vše je čisté uklizené a domečky jsou od sebe dostatečně vzdáleny, aby měli hosté soukromí. Ano mimo nás dvou tu někde byli další dva hosté. Jinak laguna plná skotačivých ryb a jiných mořských potvůrek patřila jen nám. Výhledy do okolí jsou oku lahodící a duši hladící. My však trávíme většinu času šnorchlováním a čuměním pod hladinu mělké laguny. Voda je průzračná jako křišťál a příjemně teplá, že není problém v ní pobývat celý den.

Takže jen mimo přestávek k jídlu se seznamujeme s našimi novými podvodními sousedy. I po setmění je na co zírat, někteří živočichové pod teplou hladinou si sebou nosí svoje soukromá světla a tak jsou dobře vidět. Procházky tropickou džunglí jsou také zajímavé, hlavně četným pestrobarevným ptactvem. Všude na vás dýchá tropické vlhko, ročně zde dole kolem pláží naprší 1700 mm, aby na kopcích napršelo 8 metrů. Strava je chutná, bohatá a převážně z mořských zdrojů a servis personálu vždy s úsměvem.

Po týdnu v tomto prostředí se jednomu nechce ani domů. Hostitelé se loučí opravdu srdečně a člověk si připadá, že opouští rodinu. Takže zase někdy nashledanou, krásná Polynésie.