Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ROZCESTNÍK: Když se řekne zábližka
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Ejška 18.2.2009 8:09Samotářské bloudění Louk, popisuješ nádherně krásno, toulačky přírodou já a pes také miluji Pořád chumelí, ráno jsem měla co dělat, abych včas zahnula směr Ústí, to jsem si hned vzpoměla na Dalmatin Zdravím Zvířetníky a přeji poklidný den |
Doupovské vrchy mám probrouzdané, sice to je Vojenský újezd Hradiště, ale ta přírodní zachovaná perla je jedinečná
okolo Ohře je nádherná krajina, děkuji Louk za připomenutí
|
|
Xerxová 18.2.2009 8:05Re: hezký den tady právě zase děsně chumelí - velké vločky a do toho větřík mete ze střechy spoustu drobného prašanu. Taková skoro bílá tma... Betka ráno nadšeně lítala po čerstvě prohrnuté cestě, ale před tím na zahradě nešťastně čůrala doprostřed vyházeného chodníčku - její vyděšený pohled říkal - já na cestu nikdy nečůrám, ale do toho sněhu, co mám skoro ke hřbetu se mi nechce... Blbé je, že už ten sníh není moc kam dávat a tak ho musíme házet vysoko nad hlavu - a to už není radost, ale docela fuška. Pohlaď Klérku - v 15 centimetrech jde ještě dobře procházkovat a je to radost pro čistého zasněženého hafíka |
|
|
Alča 18.2.2009 8:02Krásné a napínavé téma Přestože jsem z hor a žiju v nich celý život, nikdy jsem nikde nezabloudila - možná jsem příliš opatrná. Ale vždy, když o nějakém zabloudění čtu nebo slyším, tak si říkám, jak je dobře, že v naší malé zemičce máme krásné hory a odlehlá místa zároveň i protkaná základní civilizací, takže málokodo se základy selského rozumu nedojde v pořádku. Samozřejmě s výjimkou kritických povětrnostních podmínek, ale to je pak situace dobrodružná i ve velkoměstě... Moc bych si přála, aby vždycky všem bloudilům svítilo alespoň maličké světýlko v dálce... |
|
|
zana 18.2.2009 8:02LOOOOUK!!!! Ty jseš úžasná |
, já mám tyhle tendence taky, akorát mě brzdí ten velice obezřetnej chlap, co ho sebou tahám|
|
Alex 18.2.2009 7:59Re: hezký den Hi, hi, hi! U nás u Brna je také asi 15 cm, ale sakum prásk. Je to na Jižní Moravu výkon, zvlášť když ráno bylo -9°. Také máme na starosti tři sektory, já včera vyházela sektor sever. Netlučte mne, ale já jsem ráda, že padá, konečně snad i u nás v lese porostou houby. Jak je známo zásoba vody se tvoří v zimě |
|
|
Alča 18.2.2009 7:55Milá Hano připomněla jsi mi příhodu našich kamarádů z loňského podzimu. Krásný podzimní den, jen v tričkách vyrazili na procházku Vidly -Praděd (ono je to opravdu na procházku a kousek). A tak si při svačince sedli u cesty a povídali si a najednou padla tma. Věděli, že bude v noci zima, nevydrželi by, ale nebyli schopni se zorientovat, přestože za světla znali cestu dobře. Tak se dlouho přeli co dělat a na konec zvolil sice potupné ,ale dle mého názoru nejrozumnější řešení: zavolali horskou službu. Ta byla za deset minut u nich a tak se řehnili, že nakonec nechtěli ani žádné peníze za výjezd. Hory jsou zrádné a i tam, kde je člověk přesvědčený, že vše dobře zná, se s počasím, světlem a sněhem hodně změní... Srdečné pozdravení i Chetovi a všem čtyřnožkám! |
|
|
Alex 18.2.2009 7:49Dobré ráno, hezké povídání! Louk, jak Ti rozumím! Chodit jenom tak přírodou, někdy i cestou necestou, to je moje parketa. Bohužel už mě začínají zlobit klouby, takže už se nemohu naplno oddávat této kratochvíli. A bludné kameny a kořeny! Těch nebylo málo a také se dnes divím, že vše dopadlo dobře nejenom pro mne, ale i pro mé psí společníky |
|
|
Matylda 18.2.2009 7:45Bloudění je u nás v rodině (v případě mého tatínka) obvykle spojeno s tím, že se vydáme zkratkou. Zkratka nemusí bý kratší, je však nutně náročnější. Byli jsme ve Vrátne dolině a šli jsme na výlet někam dál. Můj tatínek si z dětství pamatoval zkratku, abychom nelezli přes vrchol kopce. Byla tam, ale zatímco přes vrchol kopce to bylo trávě, zkratkou jsme se brodili sněhem po kolena napříč prudkým svahem. Když můj brácha upadl a sjel kus ze svahu dolů, nebylo to zrovna příjemná. Asi v půlce jsme potkali podobné nešťastníky, navzájem si podali informace jak je to ještě daleko a vyrazili dál. Popoháněl nás slib, že na konci je chata a tam si dáme čaj. Když jsme dorazili na konec, zjistili jsme, že chata vyhořela už před lety, a tak jsme vylili vodu ze sněhulí a šli dál. |
|
|
Matylda 18.2.2009 7:35Re: bezvadné nábližky! Excelentní reportáž! Skvělé, veram! |
|
|
LA 18.2.2009 7:10Bloudění patří mezi zneuznávaná umění Správně zabloudit a pak dojít tam, kam člověk chtěl, není jednoduché. |
|
|
Rpuť 18.2.2009 6:45Louk, jsi žena udatná, do tunelu bych nevlezla ani za nic - tedy být to tunel, kde občas jezdí vlak. Taky se ráda courám a je celkem jedno, jestli je to les nebo cizí město. To si pak někde sednu a pozoruju cvrkot, čuchám člověčinu nebo jak voní řeka. A pak je opravdu lepší být sám, protože pokec s geniem loci je možný jen když nikdo neruší. Ale stojí to za to. |
|
|
Xerxová 18.2.2009 6:26hezký den Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům |
|
|
veram 18.2.2009 2:19bezvadné nábližky! Hlavně, že ještě žijete A konečně fotky jsou tady! |
|
|
HanaW 18.2.2009 1:16Jejda, to bylo pekne povidani o bloudeni v krasne prirode. A fotka toho prosviceneho stromu byla nadherna. Taky se musim pochlubit, jak jsem jednou prekrasne zabloudila v lete v Jesenikach. Byla jsem na nasi chalupe kousek pod hrebenama se svym tehdejsim pritelem (a dodnes dobrym kamaradem) a potajmu, aby nasi nevedeli. Byla jsem tam "jako" s kamaradkou. Uz je to davno. Vysli jsme si na odpoledni piknik do kopce do lesa, posedeli na mytince na klade a po nejake dobe vydali se smerem k chalupe. tedy, ja jsem udala smer. Vladimir se krapet divil, ale kdyz to tam znam, tak OK. No, nebylo to OK. Chodili jsme po tech dokola zatocenych lesnich cestach. Zacalo se stmivat. Rikali jsme si, jako Louk, ze kazdy kopec jednou skonci a bude pak z vrchu videt kudy kam. No, nez bylo videt kudy kam, tak se setmelo. Vladimir mel relativne chytry napad: podle lisejniku na stromech pozname, kde je sever a tudiz se zorientujeme. Musel ty lisejniky ve tme nahmatavat a pritom mu spadly brejle, ktere si rozslapl. No tak jsme slapali nazdarbuh, az jsem zacala videt domy, ktere mi pripadly povedome. Aaaa,, tady to znam. Po blizsim ohledani se ukazalo, ze to byl bohuzel Karlov, pesky po silnici k nam tak dobre 3 hodiny, ne-li vic. Nemeli jsme na sobe penize, nikde zadne auto ke stopnuti a v letni jesenicke noci nam byla zima. Dorazili jsme zpatky na chalupu uz za svetla a to jsem hlavne ve tme musela Vladimira navadet, protoze bez brejli nevidel skoro vubec nic a obcas vrazel hlavou do stromu. Zajimavy je, ze v zime jsem v tech horach, na bezkach, za mlhy a jinych protivenstvi nikdy nezabloudila. Asi proto, ze jsem znala dobre stopy a pamatovala si je ze zimy. V lete to vypadalo jinak. |
