Z. Lika 9.6.2017 9:12

Re: ještě pár slov k článku

Maričko, ještě jednou vychvaluji Tvůj recept včetně zpracování. Tenhle tip na krájení cibule pod vodou už jsem někde zaslechla, ale nějak mám pocit, že ta cibule ztratí břink. I když někdy právě o to jde, že :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tečka 9.6.2017 8:52

Re: Okurky nakládané

Já jsem dřív taky nakládala, ale teď už si je radši občas koupím. A když je Retro týden, kde jsou znojemské se starou recepturou, tak se sprostě napakuju. Je to opravdu rozdíl.

Ten současný znojemský nálev je ve všech prodávaných zeleninových sklenicích naprosto stejný, a někdy až nepatřičný (hrášek, červená řepa).

Taky mě ten Mariččin "záhonek" fascinuje :).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 9.6.2017 8:50

Re: musím říct

Jo jo, a každou pečlivě odrbat kartáčkem a opláchnout, pečlivě přerovnávat ve sklenicích... známe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 9.6.2017 8:48

Miluju okurky!

Jak syrové, tak zavařené. Mariččin recept vypadá vnadně. A na trhu už jsem viděla nové okurky, takže zřejmě vyzkouším, samozřejmě v menším množství.

Ten zelený záhon mě fascinuje. Vždycky jsem hrozně ráda chodila hledat dorostlé okurky, bylo to zábavné a napínavé. Taková "pomoc v kuchyni" hrou :-)

Za chvíli vyjíždím směr Setkání, už se těším. Jo, nezapomenout piškoty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 9.6.2017 8:46

Maričko, díky

Je to tradičně moc pěkné - a ty skvělé fotky - přesně takhle se dělají správné návody!

Bohužel si to asi nevyzkouším, protože nemám ty latifundie, kde by se okurky mohly plazit a zavařovat kupované je nesmysl.

Líbí se mi, jak u vás každý dostane svůj díl okurek - lidi, psi, želvy (skoro mám pocit, že kdybyste měli rybičky v akváriu, taky by si daly :DDD).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tečka 9.6.2017 8:45

Teda Maričko

...záhon jsem osázela koncem března, první okurky jsem sklidila začátkem května a od té doby narůstají nové a nové...

Před Tvým záhonkem padám na zadek. Já pěstuju nakládačky, ale jen k jídlu a na salát, připadají mi křehčí a chutnější. Když přerostou, a s tím i počítám, dělám rychlokvašky. Ty miluju taky. Pěstuju v kbelících, abych je uhlídala. Vždycky mi to množství (6 - 8 sazenic) stačilo. Vypadá to, že letos je na okurky docela rok, jsem překvapená, jak se ty nedomrlé sazeničky najednou sebraly a "šláply" do toho. Už kvetou a zakládají na okurky. Ovšem na Tebe nemám.

Ty tvoje letos určitě zkusím, zatím jen na košt, takže jen v menším množství.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 9.6.2017 8:15

musím říct

že mne přímo děsí to množství. Můj tatínek byl co se týče okurek též maximalista, ročně jsme zavařovali minimálně 40kg.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Holubová 9.6.2017 7:26

Okurky nakládané

jsem dělávala klasicky, jako znojemské. Ten Tvůj způsob je úplně jiný, ale musí to být moc dobré. Asi bych to vyzkoušela, mít ty okurky.

Ale pobavilo mě, že píšeš "okurky mám na malém prostoru" a on je velký asi jako můj stávající byt!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 9.6.2017 6:53

hezký den

hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

okurky nepěstuji, tudíž nehrozí jejich přebytek. Občas si koupím sklenici znojemských a to mi ke spokojenosti stačí.

Polovička moje ráno brzičko jela do Prahy, takže jsme s Najťounem vyrazili do lidu i pso prázdného lesoparku. Krásné ráno tam vstávalo... a my si ho užili

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 9.6.2017 1:59

ještě pár slov k článku

kdybyste se někdo pustil do zavařování ve velkém, jako já letos. Od odeslání článku jsem totiž zavařovala ještě dvakrát a okurky stale rodí a rodí :). Nejprve jsem měla dalších dvanáct sklenic a podruhé jsem zavařovala dneska, kdy teď stojí na lince dokonce 28 sklenic! Kvůli nim jsem ale musela prošmejdit garáž, v naději, že najdu dost větších sklenic. Ó jak jsem teď byla ráda za své celoroční "syslení" sklenic s víčky od rajčatového ragů.

Teď podruhé jsem zavařovala z 12kg okurek, takže jsem krájela i 6kg cibule. Protože já běžně slzím už při krájení jedné cibule, při zavařování jsem měla nasazené plavecké brýle. Jenže ty se mi občas zapotily a když jsem je nadzvedla, čpavý vzduch jimi pronikl. Ale zvládla jsem to. Teď u 6 kil jsem to vyřešila jinak. Cibule jsem i předtím loupala pod vodou, ale teď jsem je tak i strouhala. Prostě jsem si mísu naplnila studenou vodou, do ní ponořila mandolinu a cibuli tak pod vodou krásně krájela jednu za druhou. Navíc se cibule ve vodě snáze rozdrobí na kroužky, než "za sucha". Dělala jsem to po částech, vždy tak 6 cibulí najednou, pak jsem je rozdrobené vylovila a přendala do velkého hrnce k nakrájeným okurkám a šla na další. A oči mě pálily jen trochu. Pokrájené okurky s cibulí se zalévají slaným roztokem, tak jsem použila i tu vodu, ve které jsem cibuli krájela. Jen jsem pak musela samozřejmě ještě dolít další se solí a promíchat. Měla jsem toho tolik, že mi na celou várku nestačil můj 11. litrový hrnec. Tak jsem si udělala 6ti násobnou várku láku a zcezené okurky do něj sypala a louhovala po částech. A i tak jsem si musela nakonec ještě jednu várku nálevu uvařit. Takže, jak v článku píšu, doporučuji udělat láku raději víc. I proto, že vršek sklenice musí být zalitý nálevem. Jak se zavařené okurky po pár dnech ještě víc nacucnou, může se stát, že vrchní vrstva pak zůstane na suchu a tak trochu okorá.

PŘEJI VŠEM CO JEDOU NA SETKÁNÍ POHODU PRO LIDI I PSY A HLAVNĚ KRÁSNÉ POČASÍ !!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek