Možná si někteří vzpomenete, že jsem tenhle recept na výborné sladko-kyselé okurky už jednou napsala před sedmi lety pro Náš Zvířetník (nově DeDeník). Můžete se kouknout tady. Protože jsem okurky nedávno dělala, posílám recept. Třeba se někomu letos také urodí spousta okurek a recept přijde vhod.

Před těmi sedmi lety jsem okurky koupila na farmářském trhu, protože na mém záhoně se jim nedařilo. Když jsem po koupi našeho domu záhon zakládala, zkusila jsem zasadit i okurky. Ale buď sazenice uschly, nebo je něco sežralo. Když několik okurek přeci jen narostlo, byly malé a hořké. Neúspěch jsem přičetla zdejším vedrům a jejich pěstování vzdala. Pak jsem ale často z různých stran slyšela, jak skvěle se „jejich“ okurkám daří, a před třemi roky jsem jim dala novou šanci. A dostavil se úspěch. Možná tím, že od prvních pokusů byla půda na záhoně mnohem kvalitnější a kypřejší. Sice bez přidání jakékoliv chemikálie (kvůli kočkám nepoužívám), zato jarním a podzimním zarýpáváním posekané trávy, v zimě kuchyňským odpadem (ne kompost, ale rovnou zarýpávám).

Okurky rozrostlé široko daleko

Máme okurky rádi, a protože jsme předešlou úrodu vždy zvládli snadno sníst, koupila jsem letos dvakrát tolik sazenic. Dala jsem je na oba konce záhonu, zbývající prostor mezi nimi pak zaplnily papriky a rajčata. A okurky se začaly krásně rozrůstat. Předpokládala jsem, že jich letos bude víc, ale takovou úrodu jakou teď mám, jsem přeci jen nečekala. Záhon jsem osázela koncem března, první okurky jsem sklidila začátkem května a od té doby narůstají nové a nové.

Nejsou to žádné malé nakládačky a kupodivu jsem zatím ani jednu neměla hořkou. Záhon není velký, pouze 8x4 metry, proto jsem okurky dávala na jeho přední okraj a šlahouny se snažila nasměrovat ven. Letošní sadbu jsem dala jak na přední, tak na zadní okraj záhonu, ale okurky se rozrůstaly tak rychle, že jsem letošní usměrňování vzdala. A tak se proplazily mezi papriky i rajčata, kde se šlahouny namotaly na podpůrné drátěné kornouty. Plody paprik to neohrozilo, narůstají i pod velkými okurkovými listy a keříky rajčat jsou naštěstí dost vysoké.

Z veleúrody okurek rozhodně nejsem nešťastná, jen překvapená. Vím, že koncem června už budou zřejmě vyčerpány, tak se jimi přejídáme, aby nás to později nemrzelo. A užíváme si nejen my, ale na okurkách si pochutnává i Trixie a pokrájené na malé kousky chutnají i želvám.

Každé ráno chodím záhon obhlédnout, co nového přes noc narostlo, a hledání okurek ukrytých pod listy se tak stalo mojí ranní rozcvičkou. Často balancuji na jedné noze, když hledám místo, kam tou druhou opatrně šlápnout, abych křehké stonky okurek nepolámala.

A znovu jsem se rozhodla udělat ty zmíněné sladko-kyselé okurky. Věděla jsem, že v Americe jsou velice oblíbené, ale sama jsem netušila, jak starou mají tradici. Můžete si zkusit jejich název napsat do počítače a uvidíte, kolik „youtubes“ jejich přípravy se vám ukáže jako recepty maminek a babiček. Všechny recepty jsou si podobné, liší se většinou jen druhem a množstvím koření. Já dávám kurkumu (turmeric), ale viděla jsem recept, kde je kurkuma zaměněna za kari, což může být také velmi dobré. Já se držím receptu, který mám napsaný na kartičce už dlouhou řadu let. Ani nevím, jestli mi ho někdo dal, nebo ho mám odněkud opsaný.

Na internetu jsou váhové poměry udávány jako 2:1 (okurky-cibule). Mých 15 okurek vážilo +/- 6 kg, tak jsem k nim odvážila 3 kg cibule. Protože okurky byly větší než „střední velikost“, raději jsem ostatní přísady v receptu zdvojnásobila. Později se ukázalo, že i tak bylo láku málo. Musela jsem si rychle namíchat ještě jeden a trojnásobná várka láku pak úplně stačila. Proto si myslím, že je vždy lepší udělat si nálevu více než méně.

Nálev na okurky je sladko-kyselý, ale dost ostrý. Komu by se to zdálo moc, může dát méně zázvoru a třeba i vynechat pepř. Pamatuji, jak jsem kdysi dávno měla zanícený krk a s velkou chutí jsem snědla na posezení celou sklenici studených okurek. Právě jejich ostrostí jsem si chtěla bolest z krku „vypálit“. Stejně jako jsem v dětství při angíně dokázala sníst celou sklenici tatínkovy zavařené, sladko-kyselé dýně.

Ve směsi je kurkuma, která jak známo silně barví žlutě. Takže nepoužívejte hrnec s bílým vnitřkem, špatně byste ho pak vymývali.

Budete potřebovat:

Přísady

• 15 středních okurek salátovek
• 6 cibulí
• půl hrnku soli
• 2 hrnky cukru
• 2 hrnky octa (americký ocet má 5 %, český je silnější, tak možná jen 1,5 hrnku a doplňte vodou)
• 1 čajovou lžičku mletého zázvoru
• 1 čajovou lžičku kurkumy (turmeric)
• 2 čajové lžičky semínek celeru
• 2 čajové lžičky semínek hořčice
• 1/2 čajové lžičky mletého pepře

Pokrájená zelenina

Postup práce:

Omytým okurkám odkrojte konce a neloupané nastrouhejte na tenké plátky (půl centimetru). Cibuli nastrouhejte na plátky ještě o něco tenčí. Já používám kráječ mandolínu, s ní to jde snadno a rychle (pozor, abyste nepřistrouhali kus prstu!).

V míse promíchejte nastrouhané okurky, cibuli a sůl. Zalijte studenou vodou tak, aby zelenina byla zcela zakrytá.

Okurky a cibule v solném nálevu

Navrch poklopte velký talíř a zatěžkejte, aby směs zůstala pod vodou. Nechte louhovat nejméně dvě hodiny.

Mezitím si připravte sklenice a víčka. Vypláchněte je horkou vodou a nechte vykapat.

Ve velkém hrnci připravte lák (nálev). Přiveďte do varu všechny ostatní přísady a povařte asi minutu, aby se rozpustil cukr (pozor, jakmile se lák začne vařit, rychle vypění).

Směs v nálevu

Sceďte okurky s cibulí (nálev vylejte) a nasypte do hrnce s lákem (v okurkách zůstane část soli, takže další už se nepřidává). Promíchejte a nechte na mírné teplotě louhovat 3-4 minuty s občasným promícháním, až je směs hodně vařící.

Za horka plňte do sklenic. Já dala sklenice oschnout do mírně předehřáté trouby a pak jsem je horké, vždy po třech, vyndala vedle hrnce s okurkami a plnila. Koncem vařečky jsem je ve sklenici trochu sešťouchala (tím uniknou případné vzduchové bubliny) a vršek zalila lákem. A rychle uzavřela víčkem.

První várka pod zmraženou utěrkou

Nezavařuji klasicky. Dělám to tak, že na horkou sklenici položím zmrzlou utěrku, kterou jsem si předem dala do mrazáku (měla jsem dvě a střídala). Vršek sklenice se tak rychle schladí, zaslechnu mlasknutí – víčka se přisají a je zavařeno. Nebo můžete horké sklenice obrátit dny vzhůru, a jak chladnou, víčka se také přisají.

Z tohoto množství jsem měla devět 3/4 litrových sklenic a jednu necelou půllitrovku. V ní bylo více zbylého láku než okurek, tak jsem ji dala do lednice. Tyhle okurky jsme pak snědli při večeři a manžel s chutí vypil i zbylý lák.

A takhle vypadají hotové

Za další dva dny jsem ze záhonu přinesla novou várku okurek a zavařovala jsem podruhé. Tentokrát jsem měla dokonce jedenáct sklenic. Moje švagrová k nám přijede koncem června a prý si velice ráda odveze nabídnutou polovinu.

Okurky se mohou jíst hned, ale doporučuji vychladit, chuťově jim to velmi prospěje. Nemusíte je dělat ve velkém množství na zavaření. Můžete si je vyzkoušet třeba z poloviční dávky bez zavaření jen tak do misky „do lednice“. A teprve, jestli vám budou chutnat, si udělejte zásobu zavařením.

DOBROU CHUŤ!

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.