18.1.2020 | Svátek má Vladislav


MLSOTNÍK: Jak jsem pekla americkou buchtu

3.6.2016

Aneb všechno souvisí se vším a tak začnu někde úplně jinde (no celá já :o)).

Vyplňovala jsem jeden dotazník a výsledek byl dost zajímavý, přesto trefný. Mimo jiné mě zaujal odstaveček s vařením. Rychle, experimentálně, je pravda, že se mi málokdy povede uvařit jedno jídlo dvakrát, aby mělo stejnou chuť. Pokaždé je aspoň malinko jinak okořeněné.

Zasmála jsem se tomu a ano, opět celá já, nejlepší jídlo je, které je do hodiny nejen snězené, ale i uklizeno a pokud možno vše do jednoho hrnce a pokud možno ve stylu „tak to tu ještě nebylo“. Léty experimentů jsem došla k poznatku, že kapusta s rýží sice poživatelná JE, leč pro velmi otrlé jedince. A nechat si utýct recept jen proto, že nemáte potřebné kredence? Pche! Improvizace je mé druhé jméno alias za stálého míchání lijeme do záchodu. Dalším kritériem je, že někteří členové smečky tohleto či onohleto nebaští, nebo baští, ale jen za předpokladu, že svítí slunce, prší, je posečená zahrada, propadá z matematiky a já nevím co ještě. A pokud baští, tak to zase nebaští v kombinaci s něčím jiným atd. atd.

Takže receptíček:

  • 1/2 lžíce skořice
  • 1 ks prdopeč
  • 4 ks vejce
  • 1 hrst ořechů
  • 4 hrnky krájené jablko
  • 1/2 hrnku oleje
  • 1 lžička kakaa
  • 1 hrnek cukr krupice
  • 2 hrnky polohrubé mouky

Jablka oloupeme, zbavíme jadřinců a nakrájíme na kostičky, ořechy nasekáme.

Vejce utřeme s cukrem, přidáme polohrubou mouku, skořici, kakao, prášek do pečiva a olej. Důkladně promícháme, přidáme na kostičky nakrájená jablka, hrst ořechů a trošku rozinek. Těsto znovu důkladně promícháme.

Husté těsto nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech. Pečeme při 175 °C asi 15 – 20 minut.

Nicméně ořechy byly sežrány už před vánoci, další ještě nevyrostly a kupovat je v obchodě se mi ekluje a dodavatelé už jsou také bezzásoboví. Rozinky jsou pro některé nepoživatelné a moje já opět pololíné. Není líné vařit, ale líné loupit jablka. Takže jsem je prostě neuloupila a prostě tam šla i se slupkou, a banán. Na banán nezapomeňte, jo tak ten jsem teda oloupila. A mícháme jak čarodějnice v MacBethovi, můžeme i zaklínat „ať se daří, ať jim chutná...“ Á, těsto je velmi husté, no tak zbytek jogurtu to spraví. Nespravil konzistenci, ale na chuti přidal. No a pak už jen pečicí papír místo nějakého matlání plechu.

Buchtička je poměrně dost sladká, takže moji pažravci si pomlaskávali, ale trochu cukru příště uberu. A ty ořechy tam chybí, teda nechybí, ale člověk si to dokáže představit, že by ta buchta byla ještě o kus prodejnější.

Foto se nekoná. U vaření nějak focení nestíhám a úkolovat zbytek je ztráta energie a času. Ale pokud si buchtu upečete, budete to mít in natura a s vůní a to se prostě ničemu nevyrovná.

A servírujeme. Slunečný den, mírný vánek, dobrou náladu, výbornou kávu, ještě lepší rychlobuchtu. Vybíráme místo pod jabloní, zakloníme mírně hlavu, sledujeme větve, jak se zlehounka ve větříčku pohybují, nasloucháme zpěvu ptactva. A do reality se vracíme bojovým křikem „Hančo, nech ty buchty!!!“

Dobrou chuť.

Pozn. red.: Kdo je Hanča, zjistíte zde.

Rákšasí (Iva Matušková) Neviditelný pes