O. M. 16.2.2022 11:25

Moc pěkné, co mě čeká, opravdu :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 15.2.2022 19:50

Jirko, jak napsala Eva Ž. duševně jsi stale čipera, když napíšeš takhle vtipný článek. Já dost s povzdechem a Nerada uvědomuji ztrátu bývalé rovnováhy. To když se nemohu při oblékání hned trefit do druhé nohavice kalhot a balancuji tak nebezpečně, že se raději o něco opřu, protože jakýkoliv pád už je mnohem bolestivější, než před lety.

Zase jsme pár dnů jezdili 3x denně hlídat fenku bývalé sousedky, dnes jsme skončili. Ráno jsem ji vzala na procházku. Od domu se mnou šla přímo výstavně těsně u nohy, zato, když jsem se otočila k návratu, nabrala rychlost, šla přede mnou na plnou délku flexi a já k domu dofuněla mnohem větší rychlostí, než chodím na svoje raní procházky. Jó "za mlada" bych to určitě zvládla snáze Tento víken budeme hlídat zas a začátkem března též. Ale nevadí nám to, děláme to rádi, nikdy sousedce nesplatíme dluh za pomoc s Trixie.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 15.2.2022 11:08

Jirko!!! Tak tohle je bomba článek, moc hezky vysvětlené, kam já sedmdesátnice, když dá pánbůh, směřuji.... I když, s tím tělíčkem to už mám podobně! Mladí by si tenhle článek měli číst pravidelně, aby pochopili, proč se někdy s dědou či bábou nedohodnou . S dovolením posílám odkaz na článek svým vrstevnícím .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 15.2.2022 8:50

Tak dnes jsem zde nalezla záležitost,pro kterou mám hluboké pochopení. Je mi jen o něco málo méně ale jdu do toho... Zralý muž mně inspiroval a já už po přečtení nadpisu a velmi brzo po ranním rituálu,uvažuji že nadejde možná brzo doba,kdy se ze skupenství pevného přeměním do jiného ale to už mi bude fuk. Zatím žijeme a zvěř očekává,že se zase probereme a jde se. Přece je nemůžeme zklamat, tak šup prášky proti smrti ,chvíli jupííí,pak zas znova a znova,dokud to půjde. Díky tedy za dnešní povzbudivé psaní, jsem Váš přední fanoušek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 15.2.2022 8:38

Tak zatím když sebou někde škrábnu, tak se poněkud vztekle a silně bolavě posbírám sama. No ale vidím, že mě čekají časy....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 15.2.2022 8:26

Takové ty prostocviky, kdy někam dojdu a pak tupě zírám, nacvičuju pilně už teď, a to mám ještě čas, který je ovšem relativní. Musím se pak v takových chvílích vrátit ve svých stopách (pokud si je pamatuji, jinak prostě čelem vzad a pochodem v chod) a posléze se mi rozsvítí. Musím si však nahlas zopakovat, co jsem to vlastně chtěla, protože kdybych to neudělala a zase zamířila původním směrem, opět to zapomenu. Vyzkoušeno. Nějak mě to netrápí a možná se dopracuju ke svému ideálu - usměvavé stařenky.

Ale Georgeův článek sice hovoří o chátrání, ale ducha se to rozhodně netýká

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 15.2.2022 8:25

O.T. kočičí hlášení

Vynesla jsem ven přepravku a opakovala se stejná situace jako s Malou. Chvíle váhání a pak následoval úprk do nejbližší stodoly. Bohužel je u nás stejně ošklivo, jako bylo v pátek, takže moc nepočítám s tím, že by se kočky šly vyhřívat na sluníčko. No, snad budu mít štěstí a Mášenku uvidím alespoň večer. Moc děkuju za držení palců.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 15.2.2022 8:07

Milý Georgi, děkuju Ti za bezva článek, srdečně jsem se mnohokrát při čtení zasmála. Takové osvětové články jsou potřebné, čék musí vědět, do čeho jde - řečeno slovy klasika.

Jelikož případy, kdy někam jdu a pak zjistím, že nevím proč, i případy se založením čehokoli, nejen brýlí, mě provázejí odjakživa, tak s napětím očekávám, co bude dál. Třeba si ani nevšimnu, že jsem vůbec někam šla. Nebo naopak se to změní a já poprvé budu jistě vědět, kdo jsem odkud přicházím a kam jdu?

Multitasking mi taky už zdaleka nejde tak jako dřív. Tělo ztěžklo a ztratilo ohebnost, takže spousta mých činností je doprovázena zvuky, které mocně vyluzoval ježek pan Fuňál, když v noci docházel na granulky.

Mávám do Klokánie a přeju Tobě i milé Míle pěkný den, stejně jako nám všem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 15.2.2022 7:48

No, nevím, jak s tou tělesnou schránkou, ale s tou duševní to asi nebude tak zlé. Na psmdesátníka bezvadné. Znám čtyřicátníky i mladší, kterým dělá potíž napsat souvislou větu.

Ale ta tělěsná schránka přece jen věkem chátrá. To je fakt. A to mi do 80 ještě nějaké roky chybí. Do buše bychom vyrazili. I kdyžnaše psice nejsou ještě staré (kromě 11 letí Derči), tak jsou procházky méně poklidné. Bez čeho bych se obešla jsou ti pavouci a komáři.

Na druhé straně jsem radši zlobivá, než předčasně mrtvá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 15.2.2022 7:32

Milý Georgi, moc ti přeji, aby hlava i tělo ještě dlouho poslouchali!

I když teda... ten případ, kdy někam dojdu a musím se hluboce zamyslet, proč jsem to udělala, tak ten znám už roky ;-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 15.2.2022 6:22

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům

Když seniorům slouží hlava a k tomu tělo, je to paráda. Jsem mocmoc ráda, že naše dvě babči (letos 89 a 85) drží. Psychicky i fyzicky.

Vždycky si říkám, jak jsem mladá a že fyzičku mám solidní - ale ten živej dvacetikilovej balík snášet rozespalá po ránu se schodů je s každým dogátkem těžší a těžší... Brzy asi začne výuka schodolezectví...

• reagovat
• nahlásit příspěvek