Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Rádio, to je moje..

potěšení od malička. Ve dvánácti letech jsem si postavil krystalku. S otcem jsme natáhli 30m  dlouhou dvojitou anténu ve výšce cca 15m. Uzemění bylo připojeno na vodovod. Na okně byl přepínač, kterým se při bouřce anténa uzemnila. Ten pocit při prvním „lovení“ stanic, pomocí drátku na krystalu, byl nepopsatelný. Pokud se sluchátka položila na polévkový talíř, tak  mohla se zadrženým dechem poslouchat celá rodina. Během let se u nás vystřídalo mnoho různých příjmačů. V neděli po obědě se pravidelně poslouchala pohádka.  Pořady o operní tvorbě uváděné Annou Hostomskou, tak to byla lahůdka. Dnes jsou pořady neustále přerušovány hudebnímy vstupy. Na př. Tandem Jana Rosáka je tak rozkouskován hudbou, že si po dvou hudebních vstupech pomalu nepamatuji o čem  s hostem hovořil. Stejné je to s pořadem Až na dřeň. Ovšem díky internetu jsem přišel na to, že v rozhlasovém archivu jsou tyto pořady bez té rušivé hudby a tak si je tam vychutnávám. ;-))

Jeste jedna mila radiova story

Povidal ji byvaly zpravodaj ceskeho rozhlasu v SSSR na nejakym vecirku,kdy uz byl z rozhlasu normalizacne vyhozen. Vzpominal, jak delal porad nekde z dalneho vychodu o tom jak tam socialisticky hospodari ti puvodni obyvatele. Byl v mistnosti mistni stranicke organizace. Na stene meli vsechny spravne obrazky - hvezdu, Lenina, Brezneva... a hralo jim radio. Ale neco se mu tam poradu nezdalo. Zaposlouchal se a - ejhle - bylo to Radio Liberty (Svobodna Evropa pro Rusko). Opatrne se zeptal, co to poslouchaji. A bylo mu receno, ze je to jedina stanice, kterou tam chyti. Krasne schizofrenicke, ze jo?

Re: Jeste jedna mila radiova story

To je jako z filmu.

Udelal jste mi tim clankem velikou radost

vzpomnela jsem si na me nocni séance u kratkovlneho radia lovenim exotickych stanic. Obcas jsem si rada poslechla radio Tirana nebo Peking. To bylo tak blby, az to bylo dojemny. Jako treba "amelicky papilovy tigul". A hned jsem byla rada, v jake prijemne demokraticke a osvicene zemi ziju. Na Tirane meli hlasatelku, ktera mluvila velmi dobre cesky s jen velmi lehkym prizvukem, ale znela, jak kdyby ji nekdo drzel pistoli u hlavy, aby ty blaboly cetla. A pak mne fascinovala mista, na ktera clovek narazil a tam se vysilaly neco jako Morseovy signaly ci co.

Vynikaji radia s neuveritelnym kratkovlnym rozsahem se daly koupit v SSSR. Teda daly se tam sehnat jen po znamosti a hlavne na Sibiri - asi aby v nekterych oblastech ty lidi aspon neco chytli. Jedno takove jsem si sehnala, kdyz jsem byla na stazi v Moskve pres kolegu nekde od Jakutska. A to byla parada. Cely svet, a Svobodna Evropa na hooodne kratkych vlnach nerusena. mame ho jste na chate a furt funguje.

Re: Udelal jste mi tim clankem velikou radost

Na ty morseovky se taky pamatuju!! Byla to pro mě záhada a tajemstvím je to pro mě do dneška.

A pak se řekne "jenom" rádio - má spoustu podtextů a dobrodružství.

Hmmm

Radiogramofon, prvorepublikový, tmavé dřevo, staré desky... vzpomínám :-)

Krásný článek,

přičinila jsem cituplný vzpomínkový komentář a drátoví trpajzlíci ho poobědvali. Tak se nebudu opakovat, ale jen přičiním poznatek, že to, co na "světových rádiích" se dá v malém provozovat i na Juwel 2 z poloviny šedesátých let s magickým okem v ořechové skříni a na transistorovou Teslu Chanson z roku 1967.

Re: Krásný článek,

Nesežrali, je tu :-) Ono to někdy chvilku trvá

Krásný článek,

duše spřízněná.

Maminka měla rozhlasovou licenci s číslem 78 ze začátku dvacátých let, tatínek celý život pracoval ve světě radiopřijímačů, takže z dcery jim taky vyrostl radiomaniak. Dnes již velice omšelý, který pak v životě spíš vyráběl rozhlasové pořady, než by se příliš přátelil s fyzikou.

To, co na "světových rádiích", se dá s troškou štěstí v malém dodnes provozovat i na krásném ořechovém Juwel 2 s magickým okem, mé první investici po studiích. A na transistorové Tesle Chanson z roku 1967, ten jsem si tehdy prostě musela koupit, byť na doplňkovou půjčku, se svými patnácti stovkami stál totiž  o tři sta víc, než dávala na měsíc Akademie věd svým vědeckým pracovníkům kat. IV.

Naše rodina má dodnes pocit, že rádio by mělo být v každé místnosti kromě hygienického příslušenství. I když to, co se z něj line, výjimečně dosud nespadlo na úroveň televize, stejně se to ale sune níž a níž.

Re: Krásný článek,

Rádio je super, i když ho převážně poslouchám v autě. Nějak se nedovedu soustředit na delší pořad - ani v radiu ani v televizi. Asi jsem unavená čičo :-)

to rádio na fotce

tak to jsme měli!!! jen nebylo šedé, ale takové světle béžové :-))))))

Re: to rádio na fotce

jo a krystalku si můj otec, mladý nadšenec do fyziky, sám sestrojil - chluby chlub (cizím peřím, žejo)

Ráda vzpomínám na lov hudby

na maličkém tranzistoráku, vždy večer a v noci. Mělo to nádech exotiky, když člověk narazil na stanice hovořící úplně neznámým jazykem. Názorně mi to ukazovalo, že svět je velký.

Lov vln po světě mám dodnes svoje kouzlo, je to dobrodružství. Plazmové obrazovky v domácnostech to prý efektivně kazí.

Re: Ráda vzpomínám na lov hudby

Hudbu jsem taky lovila - aby nedoslo k omylu, ze jsem poslouchala jen politiku. :)

hezký den

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

V technice televizní i rozhlasové jde vývoj stále ještě rychle... Když si vzpomenu, jaký zázrak byla "placatá" obrazovka a kolik stála...

Re: hezký den

Jo, jo... Svým způsobem je jedno, zdali je to "lampa", nebo placatá LCD, či "plasma", hlavně, co z toho "leze". Ale, co považuji za geniální, je dálkový ovladač, právě na to rychlé přepínání  toho, co z toho "leze" z kanape. A ten červený čudlík ON/OFF. Víte co mne také fascinuje (jsem zralého věku bývalý lesák/ajťák), jak je ta naše omladina v IT-komunikaci zručná prstokladem na i-phonech a tabletech třeba v MHD gramotná. Samí IT Rachmaninovové a Chopinové, jen to není klaviatura "klimprkastnů", ale dotyková klaviatura těch placatých zázraků. Projeďte se někdy ráno ve školním autobuse, jak ty melodie "budlikání a dudlikání žblabuní". Nejsem staromilec, ale my kdysi v RTO autobuse, pazourou třesoucí se hrkáním po dlažbě, dopisovali a opisovali domácí úlohy. Nu, třeba proto, že jsme ho večer nemohl dopsat, neboť "mamka taťku nepustila na pivo ke Štajnerovům" a já musel běžet do džbánku pro pivko a desítku cigaret "Lípa". Táta mi dal dvě státovky, zelenou (5 Kčs) a hnědou (1 Kčs). Tři pivka do džbánku za 3,60 a jedny Lípy 2 kačky, 40 haléřů jsem měl "tringeld" od cesty pro tatíka (pan Štainer mi do džbánku "přicvrkl dotočné", aby mi cestou nevyprahlo a nemusel jsem jenom srkat pěnu). V té době 40 hal. byla 2 "mejdlíčka", nebo 5 šumáků, nebo 4/10 tuzemské mentolové žvejkačky. Apropó, dovede si dnes někdo z rodičů představit, poslat oplégra pro pivo do džbánku a retka? Přímo hrdelní zločin, jak pro rodiče, tak i pro putykáře, dobrodefekáti jsou vždy ve střehu. Chápu, doba se sice mění, humanitníci a ti dobrodefekáti vždy nejlépe ví, jaké dobro je pro nás nejlepší, ale vše je relativní, něco jako debilita expirace lékárniček, tedy třeba obvazový materiál (obsah versus tomu, co z toho vyleze při první pomoci, pásek, nebo urvaný propocený rukáv košile). U "zvířetníků", kupírovat proutky, či nekupírovat? Nejprve se zeptejme, k jakému účelu bude náš "parták" sloužit, a zdali jeho proutek bude, či nebude jeho jeho ohrožením. A pak se zařiďme. Gaučáka nemá smysl kupírovat...