Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PSI: Trochu vážněji - o strachu a manipulaci se psem
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
T. Zana 17.6.2020 19:29Skvělý článek i diskuze, tesat do kamene (a psát na čelo některým, co mají dojem, že snědli všechnu moudrost). |
|
Z. Jenny 17.6.2020 19:52Souhlasím se Zanou, díky za článek. |
|
M. Crossette 17.6.2020 18:15Evo, moc pěkný článek a velice hezké doprovodné fotky Asi jsme měli s naší Trixie velké štěstí, nechala si líbit úplně všechno a nikdy se neohnala. Vyčistit uši, bez problému spolka prášek, a s neuvěřitelnou trpělivostí mě nechala vymačkávat jí ucho po prasklém hematomu. Jen její zataženým ocasem, funěním a slintáním dávala najevo, že se jí to nelíbí. Do toho "přetrpění situace" spadala i koupel nejen hadicí, ale I poléváním kbelíky vody, abych opravdu spláchla všechny mydlinky. Ale pak ta velká radost, když jsem na ní po částečném vysušení hodila ten mokrý ručník na znamení - "běž se dosušit sama" Nejvíce trpěla u veta a nikdy jsme nezjistili proč. Byla na stejné veterině týden, kde musela čekat, pro případ, kdyby se o ní přihlásili původní majitelé. Denně jsme tam za ní chodili, všichni ji měli moc rádi a první rok dva na očkování a kontrolu chodila s vrtícím ocasem a my s ní byli "v ordinaci". Pak musela dostala nějakou injekci, která extra bolela nebo co, prostě jít na veterinu pro ní bylo utrpení. Souhlasím, že děti (hlavně ty maličké) by nikdy se psy bez dozoru. Stačí jen na chvilku odejít a i nejhodnější pes může nechtěně ublížit. Jak píše Xerx. na fotkách je to roztomilé, realita může mít tragické následky. Když Trixie kdysi kulhala na zadní nohu, měla problém vyskočit do auta. Manžel jí tam jednou zkusil vyzvednout. Buď jí špatně podebral, nebo příliš stiskl tu bolavou nohu, prostě Trixie zle (asi bolestí) zavrčela. Neohnala se, nevycenila zuby a pochybuji, že by kousla, zůstalo jen u zavrčení. Ale i tak se manžel lekl. Co když pak takové mrňě nechtěně silně zatahá psa za ocas, ucho, nebo štrčí ruku do pusy. A samozřejmě za to pak může pes, kolikrát svoji reakci zaplatí životem. A to i v případě, že malé děcko nevědělo, co dělá (že to psa bolí), stejně jako nějaké zlé dítě, které chtělo cíleně ublížit a pes se jen bránil. |
|
Z. Lika 17.6.2020 16:45Vzpomněla jsem si na příhodu z veteriny. V čekárně pár psů, uvnitř vižlák na převazu. A najednou srdceryvné jojkání, řinčení poráženého nábytku, do toho chlácholivé hlasy. V čekárně vytřeštěná atmosféra jako u zubaře. Pak vykoukla asistentka a uklidňovala nás, že vižlákovi jen chtěli posprejovat ránu dezinfekcí, a on se toho zvuku strašně bál... Oslím můstkem se dostávám k tomu, jak já jsem jako malá řvala u holičky, když mi strojkem brala zátylek... Taky jsem nebyla dost socializovaná |
Ale nekousala jsem.
|
P. Vrchotová 17.6.2020 17:51Při tomhle jsem si vzpomněla na příhodu z mého dětství, kdy jsem seděla v čekárně u zubaře a v ordinaci naříkalo dítě. Byla jsem tak vynervovaná, že jsem omdlela |
|
|
Z. Lika 17.6.2020 16:41Dobrý a potřebný článek. A děti by neměly být se psem samy a pes musí cítit v pánovi/paničce zastání. Pokud dítě psa příliš otravuje nebo i trápí, pes se začne bránit, pokud nebude mít zastání. |
|
|
E. Zvolánková 18.6.2020 9:01To je hrozně důležité ano - nikdy nenechat psa s dítětem o samotě. Tedy mám na mysli dítě do věku, kdy už s ohledem na typ psa a povahu a poučenost dítěte už víme, že k sobě mají vytvořen partnerský vztah a navzájem si neudělají nic, co by ten druhý nechtěl. Já třeba v tomto ohledu své dceři i fousisku důvěřuji až od loňska, kdy je spolu nechám jít i na krátkou prochajdu samotné. Když jsem to zkoušela poprvé, šla jsem nenápadně za nimi, abych viděla, jak to bude fungovat. Zrovna jsem byla i svědkem toho, že dcera Edu dobře zvládla i v případě setkání s agresivním psem, kdy oba na sebe (na vodítkách) nablízko řvali. Dcera nezpanikařila, prostě psa rychle vzala nakrátko a odešli. Sice bylo vidět, že musela zabrat, ale ustála to s přehledem. Od té doby proto věřím a už je na tu půl hoďku pustím samotné. Ale když si k nám třeba pozve kámošky a jsou na zahradě, tak tam třeba lítá 6 dětí s Edanem a v pohodě, ale já tam vždycky jsem s očima na stopkách, protože to bych si tedy nelajsla, kdyby cokoli. Je ale bohužel spousta lidí, kteří si vůbec neuvědomují, co vše by se mohlo stát a že se to taky čas od času bohužel stává a pak je mi hrozně smutno, když čtu ty titulky v novinách o napadení děcka psem... |
|
|
E. Žampachová 17.6.2020 14:30Naše holky jsou zvykány na manipulaci od štěněte, vlastně už odchovům koukám na zuby, stříhám drápky a pod. Vše je ok a veterinář je kamarád, Do okamžiku, kdy mají nějaký hodně nepříjemný zákrok. Doma je veterinář furt kamarád, ale do toho baráku, kde ji řezali a bolelo to, jde smykem. Pak už je odevzdaná, spolupracuje, jsme chváleni. Ale Ginny má k veterině (baráku) takovou averzi, že si tam ani pamlsek nevezme a to už je od té operace dost dlouho. Doma, když nám vetrinářka přijede čipovat a očkovat štěňata je s ní velký kamarád. Ani na klinice se nikdy neohnala, nebránila, vše je jen pasivní rezistence. Ale ty dvě starší, ketré mělu operaci a bolestivější zákroky na veterinu neradi. Ale neumím si představit, že by s nimi něco nešlo. Jo běžný rentgen děláme bez sedace, ale kyčle na vyhodnocení by mi doktor neudělal. Nerad rentgenuje zbytečně podruhé a i nepatrný pohyb snímek zničí. Lidi zapomínají, že se psem se musí komunikovat, což je dvoustraná záležitost. Někteří to neumí, jsou i takoví, co by psa mít neměli. |
|
|
P. Vrchotová 17.6.2020 13:26Ahoj Evo, moc pěkný článek, kéž by ho přečetlo co nejvíc majitelů bojínků Osobně mi přijde, že problém, o kterém píšeš, mají většinou majitelé jednoho psa. Ty jsi světlá výjimka Teď jsem byla s Gošim na veterině, udělal se mu bolák na noze. Veterinářka mu nohu zkoumala, šťourala do dírky a vyplachovala. On seděl, vrtěl ocasem a olizoval ji hlavu (byla skloněná nad packou) Dík za článek |
|
|
E. Zvolánková 17.6.2020 14:00Petro, díky za reakci. To je někdy opravdu taky řešení: "vyhodit" páníčka pryč a pes tu úpravu často sám přežije nakonec v klidu. Když jsem ještě jezdívala na úpravy k Martině Miksové, ta na tom vyloženě trvala, že tam být nesmím (já se chtěla dívat a přiučit se, ale měla jsem smůlu Jinak ale co se týče zmlsanosti, tak to máš pravdu, že lidi s jedním psem se kolikrát tomu psu hrozně podřizují a já nejsem, bohužel, výjimka. Některé věci (a je jich víc) prostě Eda nežere a já mu je teda nenutím. Ale zas pokud dostane něco do misky a ofrní se nad tím, tak mu to prostě seberu, dám do lednice, ohřeju večer a nabídnu znovu. Většinou už si dá, ale když ne, tak holt třeba den nežere. A už jsem taky vychytala, že přes léto ho krmím mnohem méně, protože on sám o to tolik nestojí....to horko mu dává Jak jsou na tom se snášenlivostí k vedru Tví fousáči? |
|
|
P. Vrchotová 17.6.2020 17:44Jak který, každý snáší vedro úplně jinak . Goša s Fergie teplo miluje, klidně leží na slunku i když je třicet ve stínu. Hadley už méně, nejhůř asi Iby, ta se snaží být ve stínu a do auta jí dávám chladící podložku. Nejhorší je to na výcviku, protože se cvičí i za vysokých teplot a to je úplně protivná |
|
|
Z. Matylda 17.6.2020 12:30Kavalírky jsou malé, takže teoreticky bychom je měli vždycky přeprat, ale já dávám přednost nepraní. Veterinu nemají rády, ale na stole stojí a tiše trpí. Posledně Karamel po očkování zjistila, že jsem ji nesundala ze stolu a ještě diskutuju s vetem, tak si na něj otráveně lehla a čekala, až domluvím... Vanilka je poněkud paličatější tvor, tak má snahu zapřít packy do země a nechat se táhnout, ale na stole už taky nediskutuje a čeká, až bude po všem. Včetně nahlížení do zanícených uší otoskopem a podobné věci. Tahání klíšťat, stříhání drápů, koupání a podobné neoblíbené věci neřeším a psice taky ne, prostě se to děje. Jenže jsou na to učené odmala, že zablácený pes sám nastoupí do sprcháče a nechá se umýt. |
|
Z. Inka 17.6.2020 8:11Mnoheré díky, určitě je dobré si přečíst takhle ucelené. Ale ještě bych ráda připomenula, že strašně závisí i na psu. Gastoni byli šaškové, kteří mi plně důvěřovali a odmala brali jakoukoli manipulaci. Což nám velmi pomohlo v době, kdy jsme nemohli psa mít a pro Jedničku jsme museli najít novou rodinu. Jeho neuvěřitelná důvěra pomohla při sžívání a na druhou stranu pomohla i novým páníčkům. Bohoušek v útulku zřejmě došel k přesvědčení, že jsme jacísi novofudlandí bozi, takže by si od nás bez nácviku hlavičku nechal uříznout. Mimi jako správné princátko sice poslouchalo, ale občas to bylo na to JEĎ!! Důvěra Majdalenky byla klenot, který jsme museli vyčekat. Sice si nás sama vybrala, ale dodnes o některých otázkách musíme trpělivě diskutovat. A jsou situace, které jednou zvládneme v pohodě a podruhé je okolo toho tahanice a spousta keců na obou stranách. A nikdy nevím, jaký den právě je |
|
|
E. Zvolánková 17.6.2020 9:14Taky důležitá poznámka a díky za ni. Ono to jednoho hned všechno nenapadne, co by ještě bylo potřeba zdůraznit, takže fakt díky za komentáře a postřehy. A pravda je, že skutečně hodně záleží na povaze konkrétního psa. S těmi bojínky a nerváčky se musí trénovat o to víc a o to citlivěji, ale ani s flegmoušema člověk nesmí usnout na vavřínech. S naším Griffčou jsme měli taky tu zkušenost, že ač to byl totálně rozložený chudák, když jsme si ho brali z útulku, od prvního okamžiku mně prostě věřil ve všem, což byla obrovská výhoda a co mě také utvrdilo v tom, že nemůžem odjet bez něho. Důvěru k ostatním lidem si budoval přes mě a přes choďáčka Akínka, kterého si zamiloval. A taky zcela souhlasím s těmi "diskusemi". Já takhle třeba doteď "diskutuju" s Edou při každém navlékání postroje. Nemá to rád, ale jakmile ho má na sobě, je v pohodě. Nejsou to dlouhé diskuse, stačí jen "chceš jít ven?" a pes se milostivě přiloudá a se zhnuseným výrazem "achjo, zase kšíry" si je nechá nandat. Nikdy si tuhle výměnu ale neodpustí |
|
Z. Xerxová 17.6.2020 7:02a ještě jedna věc. Na řadě fotek je vidět psa jako partnera při dětských hrách. Na choďáčkovi je vidět, že si to užívá - pak je vše v pořádku a Eva to jistě měla zmáknuté. A kdyby se to psisku přestalo líbit - korigovala by dcerku. Psí a dětské fotky bývají roztomilé - a často vedou k dojmu, že je úplně normální společná hra dětí a psů. Často ano - ale taky často ne. A kdo o tom nic neví a nemá oči jak ostříž... tak to někdy končí blbě. U nás byla Mrňavka fascinována Betou - plazila se za ní a nabízela jí svůj dudlík. Betka byla správná psí dáma - k mimíškům opatrná, vzorně spolupracující. Night je od malinkata bere jako "slabší" - zuby a tlapy do kontaktu s dítky nezapojuje. Jen honičky, přetahovačky - a často s dětmi rád sdílí společný prostor - prostě se na děti navalí, zalehne jim nohy a odpočívá u jejich her. Prostě jsem chtěla napsat, že pes není sportovní náčiní ani hračka. Jasně - pokud je nadšen společnou hrou - pak je to v pořádku. Ale není to automatické a nesmí se to podcenit |
|
|
E. Zvolánková 17.6.2020 7:55Děkuji za trefné postřehy. Máš pravdu, tohle jsem asi měla v článku víc zdůraznit, že ty dětské hry se psem nejsou samozřejmostí. Ty fotky jsem tam dala trochu na odlehčení, ale i jako ilustraci toho, že je dobré, aby pes byl zvyklý na leccos, aby ho pak právě třeba nemohlo v parku překvapit dítě, co se mu vrhne kolem krku apod. Ale je fakt, že jsem to tam s těmi dětmi takto nerozepsala. Takže díky za doplnění |
Jinak Akínek byl skutečné zlatíčko a Griffča též...oba po sobě nechali dcerku (a Akínek i jiné děti) "válet". Griffča strpěl vše, ale u něho jsem dcerku hodně hlídala, protože ona by ho i měla tendenci "terorizovat" a on jí tak miloval, že se neohnal, ani když mu bolestivě (byť omylem) šlápla na ocas či nohu apod. Akínek si blbnutí s dcerkou užíval, ale když měl dost, prostě se "oklepal" a odešel. Honit ho a znovu "otravovat" už jsem pak pochopitelně mrňavce zatrhla. A Eda byl psí mimino v době, kdy naší "princezně" bylo už 5 let, takže to už bylo jiné blbnutí. Často jsem je musela krotit, protože byli oba rozjetí jak mašina a štěněcí hubička "skartovačka", dcerka mu kousání měla tendenci oplácet, takže tihle dva dohromady byli občas fakt o nervy. Nicméně s očima furt na šťopkách se nikdy nic nestalo (až na pár pidi-oděrek, které dcera pomalu nevnímala). Dneska už jsou krásně sehraní. Už jí můžu i s Edou pustit samotnou "kolem bloku" a vím, že to spolu zvládnou.
|
|
Z. Xerxová 17.6.2020 6:49hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům Záleží na přístupu páníka (třeba nikdy jsem se nebála psům stříhat drápy a žádná naše doga to možná proto nikdy neřešila - prostě vezmu kleště a odcvakám 18 špiček drápů) i na přístupu psa (každá doga měla nějaký blok - třeba Night stávkuje na určité lávky a určitá schodiště. Blbý je, že nevíme, podle jakého klíče je vybírá - my to za těch 6 let nepochopili) Utírání huby (v případě potřeby i druhého konce zažívacího traktu), kartáčování, kontrola očí, uší, tahání klíšťat... nemáme zatím nikdy potíž. Veterinu zvládali a zvládají taky ukázkově - i při odběru krve jen zvědavě okukují, jak se to dělá... Klepání se až hysterie se u Nighta vyskytuje jen před zdoláním nějakých míst. U dog je blbý, že se do náruče vzít nedají - a tak zcela výjimečně následuje naštvaný povel "a jeď !!!" a pokud nezabere, tak uchopíme psa z každé strany a "jede"... Pak má velikou radost, jak báječně to místo zdolal... |
