Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PSI: Strach
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Hanča 23.8.2007 13:41Re: Ahojky :-) To je hezké, že jsou tu zase barevné komentáře! Ahoj, Vakandi, tak zase na jednu šmudlinku kočičí se usmálo štěstí. Ať se vám hezky odpočívá! |
|
|
Vave 23.8.2007 14:29Re: Ahojky :-) Objímám Tě, Duhová vílo! |
Jen hezky jděte s Guidoškem spinkat, to je tuze zdravé! |
|
Eva P. 23.8.2007 12:58Kazdy jiny My tohle mame od extremu k extremu |
Ronda je totalne stoickej klidas, kterej by snad ani nenadskocil, kdyby mu nejaci haj/zlici hodili petardicky pod packy (to jsem opravdu videla, kdysi u nas na Vinohradech, kde jsem bydlela, jeden fra/cek dostal ode me takovou, az malem kotrmelec udelal, druhyho si podal jinej pejskar a teda ten dopadl hur 
pejsek chudinka stal, ani se neodvazil pohnout...), kdezto Charlesino je lekavy tvor, ktery si zacne jako první známka stresu olizovat oci (maji oba extremne dlouhy jazyciska, takze nos si oliznou spolu s obocim 
|
|
Štětinka 23.8.2007 12:56Taky jedno OT, zahradníci, prosím, víte jaký jiný název má kejklířka? Obrázek je tady |
|
|
veram 23.8.2007 13:25Re: Taky jedno OT, kejklířka je, myslím, oficiální název, jinak teda jen latinsky mimulus. A je jich moc: tady,tady, tady taky. |
|
|
Štětinka 23.8.2007 13:32Re: Re: Taky jedno OT, díky veram! Mně práve gůgl nic nenašel |
|
|
Vave 23.8.2007 14:20Re: Taky jedno OT, Taky jsou kejklířky pihaté, strakaté, jednu jsi mohla vidět u mě ve "spodním rybníčku". Mají rády vodu. Stále čekám na zprávy z operace, operuje náš příbuzný, ale zatím nic. |
|
|
Štětinka 23.8.2007 14:31Re: Re: Taky jedno OT, jo, tu vodu už jsem vyčetla, jen mě zajímalo ta jejich lepivost, nebyla jsem si jistá, jestli nejde o nějakej nálet savého hmyzu, ale je to ok. Mám jí teprve 14 dní, ale moc se těším, až bude pěkná. U tebe jsem si jí ale nevšimla, budu si muset dát repete |
|
|
MaRi 23.8.2007 14:53Re: Re: Taky jedno OT,
|
|
|
veram 23.8.2007 15:19Re: Taky jedno OT, Ještě další fotka kejklířky |
|
|
YGA 23.8.2007 12:55Drazí moji - loučím se s vámi na tři dny (no, dva a kousek |
|
|
Xerxová 23.8.2007 13:01Re: Drazí moji Tak si to krásně užij. Já budu mít víkend lítací - v pátek odpoledne našich zlatá svatba, v sobotu směr Jižní Morava na klubovku dog, v neděli se vrací ráno tcháni z Alp, švagrovka a spol. přijedou vrátit Rička a všichni oslavíme babči narozky... (které tráví na kopečkách...). Tak asi začnu dneska vařit a uklízet do zásoby :o) |
|
|
Jakub S. 23.8.2007 22:58Tohle všecko za víkend? Tak to všecka čest stranou - |
|
|
Štětinka 23.8.2007 13:18Re: Drazí moji přeji krásnou dovču! |
|
|
Hana Williamson 23.8.2007 13:22Re: Drazí moji Pozdravuj Jesenicky! No, a ty hody, to bych si taky dala. |
|
|
Vave 23.8.2007 14:29Re: Drazí moji Hezkou dovolenou ve Staříčkově! |
|
|
zana 23.8.2007 18:26Re: Drazí moji Před chvílí hlásali, že na jižníé Moravě prší, tak kam to jedeš |
|
|
Štětinka 23.8.2007 12:06Mám bohaté zkušenosti, s rozmanitou škálou strachu. Od strachu s petard, přes strach z obojku a vodítka až po strach z aut. Pár pisatelů už to tu řeklo. Jednoznačně je třeba dát psovi najevo, že o nic nejde, že neni třeba se nad tím ani pozastavit. Předchází tomu ale dokonalá důvera psa ve mne, že bych ho nikdy nehnala do nebezpečí. Musím ovšem poznamenat, že strach nikdy úplně nezmizí, lze ho ovšem potlačit na únosnou mez. Enča se dostala i do fáze, kdy jí puberťáci hodili práskací kuličky za pr/del a ona se udržela natolik příčetná, že poslechla na příkaz ke mně a neutekla kamsi do sídliště. Kačka se poučila, že obojek neni škrtidlo, ráda ho nemá (při nandavání downuje), ale na krku ho přežije a strachem skrz na skrz promořená Chelsea pochopila, že stříhací strojek je nutná povinost, že se před ním neutíká, obojek se dá unést a projíždějící auto osobní ignoruje, velké jí stále ještě vytlačí asi 3 metry od silnice (dříve bezhlavě utíkala sotva auto zaslechla v dálce) a občas má i "zatmění" a dobrovolně do otevřených dveří našeho vozítka SAMA naskočí. Nutné je ale opravdu především přecházet situace téměř podvědomě. Pes je hodně citlivý na hrané projevy. Pokud zahřmí u tábora, dál štěpovat ponožky a ani se nepodívat ke křeslu. Je to velmi dlouhodobá práce, násilí i pochvaly jsou zakázané. Co se týče těch expedicí a výprav za strachem. Je třeba pozvolna, žádné přecpané metro, ale jít od hranice únosnosti pomalinku kupředu, ale stále nedávat znát své obavy. Nevytahovat z podkřesla, ale občas zkusit třeba nějaké zpestření v podobě hry, zajímavého papkání nebo návštěvy, ovšem pouze nenásilně, aby pes nepoznal účelovost jednání. Velmi se mi osvědčil zmatek. Ano chaos, kdy není čas na emoce. Takže Chelsea už několikrát nastoupila do auta pokud jsme hodně spěchali, byla v cizím přostředí a Kačka nastoupila před ní. Pomohl třeba i vysoký obrubník. (co dělá fenka v bouřce,pokud hlasitě hraje rádio,televize?) |
|
|
Štětinka 23.8.2007 12:07Re: Mám bohaté zkušenosti, Pokud ale na ni nereaguje, je dobré počkat na bouřku u Budějic,případně v Německu a zkoušet toto v těchto chvílích. Přeji alespoň částečné otupení strachu! |
|
|
Heduš 23.8.2007 11:22co se bání týče, tak mám jen zprostředkované zprávy od mojí ségry Pudlíkové, ale když se jí začal bát první pudloš rachejtlí, tak ho hlavně neutěšovala, naopak dělala jakoby se vůůůbec nic nedělo a třeba říkala, cože to je za parádu, brala ho koukat z okna, vesele u toho vejskala, hrála si s ním. To samé s druhým pudlošem. Taky měl náběhy se bát hlasitých zvuku, ale ségra z toho prý udělala hru, takže teď se o půnoci na Nový rok, prý všichni tři dívají z okna a nebojí se ani jeden. Říkala, že se hlavně nesmí dát psovi najevo, že to jeho bání se zbytečností akceptuje, naopak, dělá jako by nic, a když čoklík viděl, že se teda fakt nic neděje, a že hlavní alfa fena se nebojí, tak se taky nebáli |
|
|
Heduš 23.8.2007 11:35Re: co se bání tak jsem přečetla příspěvky ostatních a zjišťuji, že vše už bylo řečeno, tak se omlouvám |
|
|
Dede 23.8.2007 11:51Re: Re: co se bání Milá Heduš, u nás jako by to bylo naopak. Kazan se nikdy ničeho nebál (kromě dutých předmětů - do nůše pro míček vlézt nechtěl:)), ale co se Daník začal bát výstřelů a posléze bouřek a rachejtlí, (to po jednom útěku v Orlických horách, asi po nich někdo střílel a Daník to úplně nerozdýchal) tak má tendenci bát se s ním. Naštěstí to není nijak dramatické a po ročních procházkách v blízkosti střelnice (u jezera) už ani ty výstřely nevadí... Jak natrénovat petardy netuším, ty je fakt ničí. Ale zase jsou jen chvilku, tak to přežijí. |
|
|
Kačer 23.8.2007 11:41Re: co se bání Ahoj Heduš, náhodou, o pudlících koukacích na rachejtličky tu ještě nikdo nepsal |
|
|
JanaBa 23.8.2007 12:10Re: Re: co se bání Tak pisu ja. Nas zlaty retrivr se na rachejtle kouka skrze balkonove spricle a kdyz jsou obzvlaste pekne, otoci na nas hlavu, jakoze co tomu rikame. Jen to sampansky holt nedostane. Domnivam se, ze je to dusledek jeho, rekla bych absolutni duvery v nas. Pokud jsme s nim, nic na svete ho nemuze ohrozit. Je presvedcen, ze nas ukol je nepritele okamzite zadupat do zeme. My si potichu myslime, ze by to mela byt jeho role, ale nest, brat mu to nebudem. |
|
|
YGA 23.8.2007 12:39Re: Re: Re: co se bání Já už tu psala, že já silvestr trávím opřena zády o balkonové zábradlí, knírajdu hozenou přes rameno a zabalená v dece (tedy obě jsme zabalené |
|
|
Olčava 23.8.2007 20:50Re: Re: Re: Re: co se bání No teda YGO, já se opřít zády o balkonové zábradlí, tak je po mně |
|
|
LFSH 23.8.2007 12:54Re: Re: Re: co se bání Filip o půlnoci na Silvestra pobíhá po zahradě a občas si nějakou rachejtli splete s drzým vetřelcem a jde ji zahnat. |
|
|
Marťa 23.8.2007 10:52Nám se to vyřešilo samo: koupili jsme k našemu 9-letému "nebojsovi" prcka - a tomu je úplně šuma fuk, že se někde střílí nebo je bouřka; no a tomu dospělákovi je najednou nějak blbý se bát, když ten malej je v pohodě |
|
|
Kačer 23.8.2007 10:13Hmmm hmmmm Určitě ji nepomůže když ji vezmete ve špičce do metra nebo mezi dav lidí. Spíš pomalu, třeba o víkendech, nebo k večeru, zkuste si s Bony zajít někam na zahrádku na pívo P.S. Dneska ráno cestou do práce po mně v tramvaji lezlo klíště, setřásla jsem ho na zem, koukám na sedačku přede mnou a na tom plastovým držátku leze další!!!! Na zemi pak byla další 4 |
|
|
Kaštan 23.8.2007 11:34Re: Hmmm hmmmm Tady v Německu existuje pořad s psycholožkou psů. Zavolají jí do rodiny, která má problém se psem, ať už pes likdviduje věci v domácnosti za nepřítomnosti páníků, neposlouchá na přivolání nebo se bojí chodit po laminátové podlaze, protože to klouže Podle ní se to s bojácným psem má tak: když psa ve stresující situaci uklidňujete, věnujete mu zvýšenou pozornost a dáváte mu pamlsky, tak psa pouze utvrzujete v tom, že je třeba se bát. Tudíž podle ní je nejlepší si absolutně psa nevšímat a dělat, že se nic neděje. Pokud možno psa zaměstnat nějakou činností, kterou má rád, tj. házet míček, nebo nějaká hra, která psa baví.... V podstatě paní cvičitelová-psychologová začala u všech psů tím (i u těch neposlušných), že trvala na tom, aby páníkové dokázali udržet psa na jeho pelíšku. Když psa odvedli na pelíšek a dali pokyn zůstaň, aby tam pes taky doopravdy zůstal. Tenhle tréning byl náročný vždycky, protože pes byl během minuty vždycky někde mimo a páníci vstávali vždycky znova a znova a psa na pelíšek znova a znova vodili. U jednoho obzvlášť neposlušného psiska (byl to teriér:) pak nechala paní psycholová použít paničku psa obzvláštní prostředek což je rapldóza (pixla plechová naplněná něčím, co vevnitř děsně chřestí). Jakmile se pes zvedl z pelechu, ač měl příkaz tam zůstat, zarachotili rapldózou a pes metelil zpátky sám od sebe |
