Byla jsem zrovna po posledním naočkování a smečka usoudila, že jsem tedy dost stará na to, abychom vyrazili na společnou "větší" procházku. Napáskovali jsme se do punta a vyrazili. Už při vystupování z auta paníka nadchlo, že voda je pod ledem, paničku už o něco méně a neustále měla připomínky toho typu, jako že je nad nulou a že zas tak dlouho nemrzlo a tak podobně...

Děťátka, když viděla, že se hrbím ve známé pozici, mě pro jistotu pustila z vodítka, aby úklid náhodou nebyl na ně :-).Využila jsem nečekané svobody, panička zrovna lovila z tašky foťák a páníček kameru, tak jsme se dostatečně rychle vzdálila a poprvé jsem vyzkoušela, co to je křehký led. Pravda bylo mi divné, že po mně řvou jako by je brali na nože a utíkají za mnou.

Proč to tak bylo, jsem zjistila až v tu chvíli, kdy se pode mnou prolomil led a já jsem zpanikařila, začala jsem hrabat a chtěla vylézt na led o kousek dál a pořád se vám to se mnou lámalo a já se pomaloučku vzdalovala od břehu, na chvilku jsem zmizela i pod ledem, v tu chvíli, ale už páník stál po kolena ve vodě a lovil mě ven. Koukala jsem na ty zelené obličeje a ani se mi ta hra moc nelíbila.

Páneček se kupodivu překonal a tlapal s námi kolem vody (pardon ledu), ale já už jsem neměla nějak extra velkou snahu tam lézt, ale jen do té doby, než malej Vítek na ten led hodil šišku, to jsem se za ní vrhla. A brzdila jsem už ve vzduchu, když jsem slyšel řvát celou smečku ke mně. Jen jsem v tu chvíli nevěděla ke komu jít, ale kupodivu jim stačilo, že jsem z toho ledu zpět. Vítek tenkrát dostal výprask a mě už ani nenapadlo honit ty kačeny, co se provokativně procházely blízko mě.

Páneček se ještě rozhodl, že mě bude chvíli drezúrovat s vodítkem, ale to už jsem na to neměla náladu a tak panička rozhodla, že my dva jsme... (nelze publikovat, ale lze nahradit troubové) a že jsme dost mokří a jedem domů, aby nikdo neochořel. Já jsem doma dostala granule s vývarem a páneček grog. A tak jsme Silvestra přežili bez úhony, rachejtle jsem prospala a pánečci vlastně taky.

Aby to povídání nebylo úplně krátké tak se podělím o letošní zážitek, ale předsilvestrovský.

Mrazilo až praštělo, babička si vzala děti na noc a já jsem si užívala výsadního postavení jedináčka. Páníčci si šli po O dát šlofíka, tak jsem se nacpala k nim. Po nutném kafíčku jsme vyrazili na špacír. Kam? Ano hádáte správně na naše oblíbené zimní koupaliště.

Žádná katastrofa se nekonala, led byl dokonale tvrdý a páneček se rozhod, že zítra ráno jdeme na běžky, po obědě vyzvedneme děti a vyrazíme na brusle a cestou zakoupíme hokejky.

Ráno probíhalo všechno v pohodě, akorát jsme nedorazili moc daleko, protože panička se začala šprajcovat a remcat něco o tom, že bruslit z kopce na lyžích v lese nebude, cestou dolů si pro jistotu oba sundali lyže....:-) zbabíci.

A odpolko jsme vyrazili na ty brusle. Panička, protože na nich stála poprvé, se odmítla zúčastnit hokejového turnaje a se slovy že se delegovala na samozvaného, tudíž nevylučitelného rozhodčího, lítému klání přihlížela, já jsem se zapojila ze všech svých sil a snažila jsem se pánečkovi brát hokejku. Páneček řval na paničku něco jako "odveď si toho čokla nebo bude místo puku" a panička se smála a zapřáhla si mě před brusle. Pak jsem jí, ale za stavu 4:4 utekla.

Páneček volal "kdo dá poslední gól, ten vyhrál a pojedeme domů". Anička se zmocnila puku a chtěla ho do branky dokopnout, smekla se jí noha, já se tam taky připletla a už to bylo. Anička ležela na zemi a naříkala, všude krev, paničku málem kleplo, páneček hučel, že za to může on, Barča brečela, že krvácím a Víteček na to koukal se mnou.

A pak už se začalo kmitat. No zkrátím to, dopadlo to dobře. Já jsem pajdala jeden den, Andulka ještě teď (aby ne když má sádru)

A tak závěrem musím říct, že se těším na příštího Silvestra, nudit se určitě s naší smečkou nebudu.:-)