M. Crossette 9.3.2017 17:38

Re: Maričko,

Milé Oskarino, oslovení "je povoleno", mockrát děkuji za dlouhý a milý komentář! My přesně nevíme, jaké geny Trixie v sobě ukrývá. Ale dost brzy jsme si říkali, že by právě ze staforda mohla něco mít. No a teď mi to tak trochu potvrzujete :) Myslím, že každý, kdo někdy dostane možnost "nakouknout do duše" těchto ras jim prostě musí propadnout! Když jdu večer vedle pro Trixie, často ji najdu spící v její velké kleci(otevřené)zabořenou do péřového polštáře. Jak mě zahlédne, "rozevře svoji náruč", já pozvánku přijmu a natlačím se vedle ní. Ovinu svoje ruce kolem jejího těla a chvíli tam spolu jen tak ležíme. Ona mi blaženě funí do obličeje, chvilkami mokrým čumákem přejede přes celou tvář s občasným přídavkem mini-lízanců. Kdyby se tenhle blažený oboustranný pocit dal měřit, ručička by se určitě vyklonila do +maxima :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Oskarina 8.3.2017 3:46

Maričko,

dovoluji si Vás tak pojmenovat, protože sleduji Vás a Vašeho muže v dojemném vztahu k Trixie. Ta mi tolik připomíná mého milovaného amstafa, vybarvením, exteriérem, povahou, vším.

Tak jsem dnes Vaše vyprávění četla s dojetím, ano, náš staford byl taky "čmuchal" a procházky nebývaly dlouhé, spíš jsem pořád stála a čekala, nebo sledovala, co je předmětem zájmu (mohlo to být ledacos odporné...psí či lidské...). Znám i tu úzkost, když se dělo něco neznámého a on znejistěl, choval se úplně stejně. Zprudka dýchal, nespolupracoval, jen domů, domů. Přitom jsme ho měli od štěněte a byl v naší rodině milován, pevně zakotvený, nevím, co to v nich je:..

S aportem jsme taky neuspěli - odchodili jsme základy poslušnosti, tak nějak to šlo, když nebyl nablízku jiný pes :-). Oni milují rituály, pravidla musí být dodržována -a u vás jsou mazleni, s láskou, péčí a porozuměním pro jejich slabůstky a zvláštnosti.

A fotky s odhaleným bříškem - výraz velké důvěry, tu měl hlavně můj muž, ten ho hladil a drbal na bříšku, pod ramínky, pes blažený! Já "žárlila", vyčítala jsem psovi, kdo tě krmí, dává ti vodičku, frolíky a jiné mlsky, léčí ti bebíčka..ale ty ne, páníček je páníček, viĎ! On na mě zíral, a pak se zase rozvalil před mužem. No, já si ty své mazlicí chvilky taky ukradla...

Pište, pište! Je to pro mne vždycky, jako by se mi ten náš pacholek vrátil a chvíli jsem s ním ještě zase mohla být! Vaším prostřednictvím! Moc děkuji!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Glover 7.3.2017 13:05

Příroda

Maričko jako vždycky krásně píšeš. Vyvážíte pejsky ven vždy autem nebo máte prostor na vycházjy i v okolí domu? Tady v Anglii není prakticky žádná příroda a u nás v okolí Londýna už vůbec ne, každý londýnský suburb a okolní města seamlessly přecházejí jedno do druhého, kolikrát uvažuju kam bych s pejskem vlastně mohla jít na vycházky, až nějakého budu mít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 7.3.2017 7:08

Re: Maričko, musím se opakovat:

Děkuju, Maričko. ... Ano, stačily jí už krátké procházky. Myslím, že si už přestala i věřit. Ale ještě v lednu a zkraje února moc ráda chodila kolem potoka ... i v potoce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 7.3.2017 7:06

Re: Maričko, musím se opakovat:

Děkuju, Petro. ... Jo, to byl nezapomenutelný běh, jak si Ešusek šel očuchávat kytičky a Ty bys to nejraději oběhla za něj. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 7.3.2017 1:52

Re: Ježíš Maričko!! To je tak krásný čtení!

Petro, to jsem ráda, že sis hezky početla a úsměv na tváři je vždy lepší, než slzy. Svižný běh k tvým ohařům a docentce T. patří, mají to v genech. No a vy oba ty geny "jen" udržujete v kondici. A to jak ve městě, tak v přírodě, formami, na které my tedy rozhodně nemáme. Naštěstí si myslím, že by na psa jako je Trixie nefungovaly (je na to příliš pomalá a hlavně paličatá - když nechce, tak nechce). A myslím, že ani na Sadie ne, ona se spokojeně drží budovatelského sloganu "kupředu levá, zpátky ni krok":).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 6.3.2017 22:54

Re: Ach Maričko, vaše oddanost zvířatům vašeho

Dede, když byla Fleur malá, tak jsem jí vyvařovala vepřové nožky, srdíčka, jazyky (měli je v jednom řeznictví neskutečně levné), pak jsem do vývaru dala vařit mrkev a vločky. Fleur byla opravdu dost rezavá na ocase, někteří choďáci rezli třeba po Eukanubě. Myslím, že syrová mrkev nic neudělá, ten karoten musí být s nějakým tukem, aby se vstřebal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Šusová 6.3.2017 22:28

Re: Maričko,

:-), přesně, moc hodná Marička, moc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Šusová 6.3.2017 22:26

Re: Maričko, musím se opakovat:

Vave!! To jsem nevěděla! Moc mě to mrzí a foukám na dálku na duši! Doufám, že si tentokrát s Ešuskem ten coursing dají, že ho tentokrát strhne k běhu. Běhej si vesele Anduličko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Šusová 6.3.2017 22:23

Re: Maričko, tvoje články o zvířatech,

Naši všichni pesani zeleninu a ovoce dlabali/dlabou, leč Talířová předčila všechny moje očekávání. Chci-li opravdu vyjádřit nadšení z toho, jak pěkně poslechla, docílím toho hozením celého jablka :-). Vzhledem k tomu, že odměňuju každý malý úspěch, musela bych nosit celou nůši, řeším to tedy tím, že před odchodem na procházku si nakrájím dvě jablka a vyrážíme. Kolegyně mě proklíná, jak levné odměny mám k dispozici /sklep na chalupě, ještě stále nějaké zásoby má :-) )

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Šusová 6.3.2017 22:18

Ježíš Maričko!! To je tak krásný čtení!

Sedím tu jak trubka a usmívám se. Jak šťastnými jste ty dvě feňule udělali. Nejen oni vaše životy, ale stejnou měrou i vy ty jejich jste obohatili. Vážně krása. Přemýšlím nad tím, zda u našich psů je tak výrazný rozdíl ve stylu venčení. Ale řekla bych, že v podstatě ne. Jen docentka Talířová je zatím pochopitelně tou výjimkou, ale já doufám, že se to podaří změnit. Jinak všichni naši zrzaví milovali a milují svižné tempo /ne že by Talinka svižné tempo nemilovala :-D. Všichni naši zrzaví milovali a milují hru s námi a práci s námi /to se Talinka teprve učí, ale pokud ji nevytrhne něco jiného, už si hru s námi taky užívá/ a všichni naši zrzaví chodili a chodí navolno. Tady má Talířka ještě velké rezervy, ale jistých pokroků jest dosaženo. Každopádně má teď vzhledem k hárání stejně utrum, takže to se nepočítá. Maričko-ještě jednou díky za moc prima čtení na dobrou noc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 22:03

Re: Maričko, tvoje články o zvířatech,

Hančo děkuji!

V Montgomery v parku, v jehož středu je naše divadlo je i překrásný oplocený psí park. Fakt park, protože jeho velikost je ohromná, jsou tam zákoutí skupinek stromů, lavičky, cachtadla a spousta volného prostoru. Vždy jedeme s dostatečnou časovou rezervou právě abychom se mohli u psího parku na chvíli zastavit. To je prostě nádhera psy pozorovat jak lítají a páníčci nemají strach, že jim zmizí. Když jsme tam byli minulý měsíc, bylo zrovna krásně jarně a psů, jen těch, co jsem stačila zahlédnout jsem napočítala 22 a to jsme koukali jen na ty ve "velkém výběhu", byl tam ještě jeden pro male psy.

Co kdybys zkusila nejprve nechat mrkev nacucnout nějakým masovým bujónem - třeba by se do ní Denis zakousl a tak by si na chuť bujonovo-mrkvovou zvykl a pak by si ani neuvědomil, kdyby ta bujonová zmizela :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 6.3.2017 21:38

Re: Jé Maričko,

Dalmi, to musí být dusot, dvakrát čtyři tlapajzny v trysku. :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 6.3.2017 21:35

Re: Maričko,

....a už "nežadonila" u dveří. No vždyť říkám, hodná Marička, moc hodná,díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 6.3.2017 21:20

Maričko, tvoje články o zvířatech,

ať už domácích či venkovních, se tak dobře čtou! A Trixie i Sadie to s vámi doopravdy vyhrály!

Jinak z vlastní zkušenosti souhlasím s tím, že nutnost chodit na psí procházky je velmi blahodárná. Můj muž je také už v důchodu a měl by sklon k vysedávání doma, což mu Denis naštěstí netoleruje, a tak je páníček denně na čerstvém vzduchu. Na druhou procházku chodí Denis se mnou. Není vyloženě tryskací ani čmuchací typ - nejnadšenější je vždy na začátku procházky, to vyrazí jak sprinter. Rád tryská taky ve volném prostoru, po loukách. Jinak rejdí s čenichem u země.

Jinak mě vždy fascinuje, jak si Trixie až vášnivě pochutnává na ovoci a zelenině a teď tady čtu, že i Sadie chroupe mrkev! Myslím, že žádné ovoce ani zeleninu jako samostatný pamlsek bych do Denise nedostala, dostává jen jako zpestření k masu trošku mrkve, salátu nebo jablka. Zkoušela jsem mu podat mrkev - vzal ji, aby neurazil, odnesl stranou a nechal být.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 20:14

Re: Ach Maričko, vaše oddanost zvířatům vašeho

Dede, díky za radu. No já to klíště měla v autě a protože bylo stále živé, chtěla jsem ho co nejrychleji zneškodnit (rozmačkla jsem ho na T. Frisbee karabinkou vodítka a musela jsem fakt přitlačit a ten černý hnus vystříkl na Frisbee!). A ano, na ruce jsem si hned nalila vodu co vozíme na procházky a doma pak poctivě umyla mýdlem. Tak teď si budu pro příště pamatovat "rukama ne"!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 20:10

Re: Jé Maričko,

Dalmi, mrkve zkus. ALE, když tu asi před třemi lety byl manželův synovec, jeho fenka (také Sadie) mrkve vyplivovala. No sice si ji vzala, ožužlala a pak vyplivla. Marně jsem ji mrkev nabízela opakovaně, ne a ne.

Také neví co by Trixie odmítla sbaštit (jako Eji), zatím jsem nic takového nenašla. Předevčírem jsem si dělala kefírový jogurt. Do vykapaného kefíru jsem si pak zamíchala malinovou marmeládu. A Trixie mi při tom slintala u nohou. Normálně ji vždy trochu čistého kefíru odleji, má ho ráda. Tak jsem jí teď dala lžíci toho malinového, ona ho téměř vdechla a žebrala o přídavek. Tak jsem se s ní poctivě o ten zbytek podělila :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 6.3.2017 20:09

Re: Ach Maričko, vaše oddanost zvířatům vašeho

Maričko, radši klíšťata do holých rukou neber, nebo se je aspoň snaž nerozmáčknout. Počítám, že sis ruce důkladně umyla - a náš vet dodává, že v takovém případě, že se klíště rozmáčkne, je dobré ty ruce i vydezinfikovat...

Jinak já jsem už taky našla jedno klíště - asi před 4 dny na Ari, ale maličké a ještě nezakousnuté.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 20:02

Re: Ach Maričko, vaše oddanost zvířatům vašeho

Dede, ještě jednou děkuji. No Sadie ty tři mrkve žere jen jednou týdně, vyjímečně 2x, kdy jde na procházku tady u nás. Spojuje si je právě jen s naším domem a na jiných místech o mrkve nežebrá. Podruhé v týdnu sem s ní manžel přijede jen tehdy, když počasí vypadá nejisté (déšť se může přihnat fakt nečekaně). Tak přijede sem, protože auto zůstane u domu,v případě nečekaného lijáku či bouřky mi zavolá a já pro ně rychle zajedu (už se párkrát stalo). To Trixie sbaští mrkví za týden daleko víc, někdy jednu, dvě denně. Když z lednice vyndavám balík mrkví abych oddělila tři pro Sadie a Trixie je zrovna uvnitř, samozřejmě musí také jednu dostat! Takže 3 mrkve týdně Sadie kožich určitě nezbarví, na Trixině černé barvě to znát není. Tedy schválně jsem teď projela její kožich a zrzavý mi nepřipadá, tak nevím kolik by těch mrkví muselo být najednou.

Apropos kožich. Včera cestou z procházky, jak jsem ji ze zadního sedadla rukou hladila, našla jsem ji v kožichu klíště ! Myslím, že úplně první, co kdy měla! A bylo už tak napité, že jsem ho jen maličko pootočila a spadlo mi do dlaně! Bylo stale živé ale kulaté jako hrášek a když jsem ho rozmáčkla, nechtělo se mi věřit, že ten "černý maz" byla Trixina krev. ̈Nechápu, že jsem si klíštěte nevšimla dříve, přeci jen Trixie během dne hladím mockrát. Nebo se stačilo takovým fofrem nacucnout (tedy během procházky sotva hodinu?). Doma jsem ji na tu "ranku" namázla jód, ona si to místo ani nedrbala a dneska už naštěstí ani nenajdu, kde to kousnutí bylo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Dalmi 6.3.2017 19:58

Re: Jé Maričko,

Musím zkusit tu mrkev, ale myslím, že nepochodím. Zato buráky si dopřávám jen tehdy, když mě ani jeden nevidí, jinak se ode mne nehnou a touhou slintají.

Další rozdíl je v tom, že Ejsi je žravá, všechno chce. Sorbon ofrňuje, aby ho jeden prosil, jestli náhodou nechce žrádlo. Pustí do misky Ejsinu i kocoura. Někdy! Jindy je žene pryč. Náladový jedlík - nežíra.

Pozdravuji vaše holky, jsou moc sympatické a vy jste naprosto úžasní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 19:45

Re: Maričko, musím se opakovat:

Milá Vave, děkuji. A znovu opakuji, jak je mi líto, že Andulka už běhá za Dunou bez vás. Jí se běhá lehce, tebe bude ještě dlouho bolet srdce. Ale také u vás měla krásný život. Víš, ono je to u hodně starých lidí stejné jako u psů. Jak jim energie ubývá, také jim stačí(vyhovují) už jen krátké procházky, jen se "jít provětrat", okouknout svůj rajón kolem domu, popovídat si, třeba posedět na lavičce se sousedy. A pak se zase spokojeně vrátit "na pelíšek". Přesně jako to do posledních dnů dělala Anka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 19:33

Re: Maričko,

Milá Jenny, díky, však tvoje dvě psí krasavice a jedna staruška se také mají báječně, jsou milované horem dolem a také bys pro ně dala ruku do ohně! Ano, ten Trixin strach "že se jí snad zbavujeme" mi tenkrát faktt vehnal slzy do očí. No nové poznání.

Ostružiny už tu kvetou, některé už dokonce mají zelené plody a Trixie si je kontroluje. Vypadá to, že jich letos zase bude hojně, tak se má na co těšit.

Trixie také umí pelášit za něčím hozeným. Jenže to pak nechce dát, rozhodně není aportovací pes. V sobotu jsem byla u kamarádky na oslavě jejich 60. Má krásnou a moc milou fenku z útulku. Protože na oslavě bylo hodně lidí, fenka musela zůstat venku. Seděla přitisknutá u skleněných dveří a mě ji přišlo líto. Tak jsem za ní v jednu chvíli šla na zahradu a házela ji klacíky. Byla nadšená a táák krásně mi je vracela, že jsme si to užívaly obě! Ona by běhala do nekonečna, ale to bych já byla nespolečenská a hru jsem musela skončit. Ale holka si alespoň trochu vybila energii, šla si odpočívat do trávy a už "nežadonila" u dveří.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 19:19

Re: Jé Maričko,

Jé milá Dalmi, tohle se moc hezky četlo, úplně to vidím :D Pohled na dva spokojené "hravě pelášící" psy musí být radost. A ten vás spokojený pocit vidět je, jak si spolu užívají. A Trixie, když chce také umí "klusat jako koník" což nás extra těší, protože bývaly doby, kdy nejen kulhala, ale občas dokonce po třech. Také tu máme rozlehlá místa, jen jsou bohužel vždy "ohraničená" silnicemi a Trixie auta pronásleduje, tak když nějaké v dálce zahlédneme, musí okamžitě na flexi.

Hihi, musela jsem komentář přesušit, protože volal manžel, že sedí u domu. Na fotce co to v albu ukazuje není Sadie slyšet:) Ona mě nejen očekává, ale podupává, vrtí ocasem a "mručo-štěká", takové nedočkavé "no dělej, dělej". Jedna z tří mrkví byla extra dlouhá a tlustá, tak jsem ji zase rozlomila a tu druhou půlku dala do ruksaku na lavici. Kdepak, Sadie se nedala ošidit, šmejdila kolam lavice, až mrkev vyčmuchala a musela dostat. Teď jak jsem si sem znovu sedla, z okna vidím projíždět naše auto, na zadním sedadle spokojená Sadie s hlavou ven z otevřeho okna (prý její nejnovější záliba, říkal choť).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 6.3.2017 19:10

Re: Ach Maričko, vaše oddanost zvířatům vašeho

Maričko, prostě jak hodně a ze srdce rádi dáváte (lásku a péči), tak to dostáváte i zpátky:)) Víš, udivuje mě, že Sadie zpocívá takové množství mrkve denně a není to na jejím sněhobílém kožichu vidět. Já jsem totiž kdesi četla (když jsme měli nové Nazgúly a já si ještě myslela, že bych třeba někdy i na tu výstavu s Daníkem šla:)), že když pes jí hodně karotenu, odrazí se to na barvě srsti - resp. mi chovatelka na dotaz řekla, že černá srst může mít potom nádech do rezata.

Nevíte někdo, jestli je to pravda?

Jinak všichni moji psi jsou byli a jsou běhací i čuchací zároveň. Mezi Ariberry je Berry ta čuchavější - resp. déle se u zajímavých míst zdržuje:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 6.3.2017 19:06

Maričko, musím se opakovat:

oba jste prostě úžasní a vašim vlastním i nevlastním zvířátkům se s vámi báječně žije.

Píďulka byla rozhodně čuchací a zvolna se procházecí. Anka byla nejdřív prdlouš lítací, ale na stará kolena byla čím dál víc čuchací. Poslední měsíc už nechtěla chodit na vycházky vůbec, vystačila si s tím, že se vyvenčila za domem a očuchávala si blízké okolí do 50 metrů od domu. Zato důkladněji než důkladně. A často. Kolikrát chtěla ven, ani nic neudělala, jen si pozorně četla vzkazy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 18:53

Re: Môžem len potvrdiť

Km,moc děkuji. A přesně jak píšeš, manžel také Sadie nemůže "brnknout", že dneska procházka musí odpadnout. Ale nezapomene to sdělit její paničce Kris. Sadie někdy čeká na zahradě (za ohradou), ale spíše je uvnitř domu, protože Kris ví, že si ji manžel vyzvedne (a pak ji zase dovnitř vrátí). Takže když nemůže, včas to Kris zavolá, aby ji někdo z rodiny přes poledne zajel vyvenčit (a je mu to vyždy táák líto, že ten den prostě nemohl a další den pak je procházka extra dlouhá "na usmířenou").

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 18:45

Re: Opravdu symbióza :-)

Ano Liko, jak jsem napsala u Dede, užíváme si všichni. Jen tem můj chodící režim není tak pravidelný, k jakému bych se měla přinutit.

Jó, však já bych také byla raději, kdyby tady byly jen užovy a slepýši :) Ale toho ostatního, co se nám tu líbí je víc, tak prostě Alabamu "bereme i s hady" :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 18:40

Re: já tak ráda čtu

Pájo, děkuji. Jééé jedna holčička už má nové pániky! To muselo být dost smutné a radostné zároveň. Tak ať se u nich má stejně dobře jako Conny u Jenny ! A budu se těšít na povídání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 18:38

Re: Maričko!

Zano díky. Procházky si užíváme všichni. A ano, vidět Trixie, jak se večer rozvalí v obýváku jako na té fotce - to je nesmírně radostný pohled. Asi jí takhle poloha dělá dobře na kyčle či co, ale je dokoncal uvolněná, jasně spokojená a stačí ji oslovit a její ocas se v téhle poloze "rozvrtí" aniž ona se jinak pohnula. Tomu se člověk prostě musíme usmívat :). ̈

V "zimních" tak dvou měsících tu dokáže být chladno na dlouhé kalhoty, bundu a občas i čepici. Ale jinak kraťasy jako manželovo vycházkové oblečení převažují. Já jsem choulostivější a nosím nejen dl. kalhoty, ale často i lehkou budnu v době, kdy choť už dávno chodí "letně". Ale máš pravdu, že do divočiny se většinou vyplatí i v parném létě jít v dlouhých kalhotách a dl. rukávech, protože ta kousavá havěť nezná smilování.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 6.3.2017 18:27

Re: Ach Maričko, vaše oddanost zvířatům vašeho

Dede děkuji. Víš Sadie byla taková výhra pro všechny. Objevila se na scéně, zrovna když šel manžel nejen do důchodu, ale krátce před tím mu vyměnili první kyčel. Mladá Sadie na své zahradě vypadala smutná (panička v práci, kluci ve škole), manžel potřeboval "rozchodit nohu". No a moje výhra byla ta, manžel se rozhodně v důchodu nenudí a naví se mu Sadie stará o výborné zdraví. No a Kris zase ví, jak moc Sadie procházky dělají dobře, že na manžela je splehnutí a je mu za to patřičně vděčná.

Před chvilkou pro Sadie odjel a přiveze ji sem. Já tentorktá zůstala doma - když tu mám článek, že? Takže Sadie asi za necelé dvě hodiny zase dostane svoje mrkve! Ona si umí spočítat tři mrkve "jako minimum", klidně by snědla 4, ale to bychom jich pak museli začít kupovat ještě víc, než teď.

Přiznávám, že na zdejší hady si nezvyknu(nezvykneme) nikdy, oba se jich bojíme(jen proto, že tu jsou i ti jedovatí). Ale faktem také je, že je vídáme hodně vyjímečně. A protože do zdejší divočiny bez psů nechodíme (nebo jen vyjímečně projít se s návštěvou), ten strach je právě o ně, abychom stihli případného hada zahlédnout dříve, než pes. Proto manžel Sadie vždy říká : "ty na procházce hlídáš mě a já zase tebe".

• reagovat
• nahlásit příspěvek