Velká kočka 5.12.2009 0:34

Tak takhle to je

Tak dnes jsou tu se mnou a čtou Zvířetník obě dvě rohaté princezničky. Tindra-Jiskra mi leží v náručí, krásně mě hřeje levou paži a přede. Daisička sedí hnedle vedle a obě napnutě pozorují jak se slovíčka pohybují a poskakují po monitoru. Jen se holky vzdělávejte, budete to potřebovat. Ale teď se kamsi přesunuly a já mohu psát.

Zjistila jsem že jsem zase vyhodila 425 korun nebo kolik to bylo za počítačový kurs pro pensisty. Byla jsem úspěšný samouk a tenhle začátečnický kurs jsem vůbec nepotřebovala. Myslela jsem kdovíjaké mezery že to nemám v počítačovém vědění. Ale to je ten nedostatek sebevědomí a utkvělá myšlenka že gymnasiální vzdělání, které mi bylo odepřeno mi stále chybí. On je život taky dobrý učitel a život je dobrá škola i když někdy hodně tvrdá. A kupodivu jsem čtyři roky vysoké školy zvládla i bez gymnasiální přípravy. No jo on se stejně jeden stále učí. Někdy to stojí krev, někdy peníze. Jak kdy, že ano?

Dva dny jsme měli jinovatku a bylo pod nulou, ne moc asi tak pět stupňů. A zase byly naše kopce celé bílé, všechny stromy dostaly krajkové větve a větvičky. Nestačila jsem to vyfotografovat, měli jsme s Garykem naspěch. Doprovázel mě k doktorovi, vlastně k doktorce, kde na mne před střediskem čekal. Před měsícem mi strašně otekly nohy a byla jsem celá dejchavičná, ale to už jsem tedy byla nějaký ten čas. Dostala jsem lék na odvodnění a ve středu jsem šla na kontrolu. Je vám to hrůza hrůzoucí, jsem jak domácí  vězeň, sotva že se někam odvážím vyjít abych stihla doběhnout na toaletu. I psí procházky tak tak zvládám, ženu Garyka jak nadmutou kozu abych ve chvíli potřeby včas doběhla. A děsí mě proč to tak je. Prý srdce už nezvládá pumpovat jak by mělo a budu tedy muset ty léky brát až do konce života. Nikdy jsem se nebála stárnutí ale to byl jen nedostatek vědomostí. Nějak se mi to stárnutí nedaří. Všechno je holt jinak. Jak taky jinak, není-liž pravda?

• reagovat
• nahlásit příspěvek