Když nás tak rychle opustila Roxinka, zařekla jsem se, že dokud máme ještě Yumminku, žádného dalšího psa nechci. Osud se jen zasmál. Když jsem naprosto vážně všem tvrdila, že další pes nebude knírač, Osud se zasmál podruhé. A když jsem dospěla k rozhodnutí, že na štěně už nemám odvahu a když už, tak si někdy v budoucnu najdu nějakou dospělou fenečku jorkšírka, Osud se nezřízeně rozchechtal. Rok a půl mě nechal žít v iluzích a pak udeřil.

Jednou večer mě překvapil telefonát mého výcvikářského „guru“ Jarka: „Nemyslíš, že už je čas vrátit se k pejskařině? Kamarádka má perspektivní fenku velkého knírače a nakryla ji velice šikovným psem. Budu si brát štěně. Nechceš taky?“

Tři holčičky a tři kluci

Přiznávám, že příliš dlouho jsem si to nerozmýšlela. A tak nastal dlouhý čas čekání, kdy jsem každému vykládala, jak to zatím nikomu neříkám, abych to nezakřikla, ale o prázdninách budeme mít nové štěkátko. A jak se pro jistotu vůbec netěším...

Paní chovatelka byla fantastická a pravidelně nás zásobovala fotkami štěňátek a později i každodenním videem. Štěkátko s červenou mašličkou jsem si vyhlédla hned na té první fotce a pak už jsem jen sledovala, jak roste. Když jsme se pak přijeli na štěňata podívat, nepřekvapilo mě, že jako první k nám přiběhla fenka s červeným obojkem.

Grace se ségrou a bráškou

Přiběhla, trochu nás ohryzala a šla si po svých. Zato Žlutá si lehla MLP k nohám a nechala se mazlit. A teď si vyber! Nakonec, po dlouhém rozhodování a diskusi s chovatelkou, jsem zůstala u akčnější Červené. Jméno už jsem měla vybráno dávno – Grace. Teď zbývalo napasovat ho na písmeno B, aby mohlo být zapsáno do rodokmenu. I to se povedlo. Bude to něžná Bella Grace.

Grace

Zatím je doma týden. Na to, že je vlastně 24 hodin pod dozorem, stihla vyškubat letničky z truhlíku u cestičky, vyrvat muškát z květináče i s kořínky a zahrabat ho do záhonu, vlítnout do střihárny a obalit se bílýma chlupama, „přečíst“ Farleye Mowata (naštěstí ne úplně), rozkousat synovi peněženku a peníze a doklady roztahat po chodbě, pokusila se rozkousat nabíječku od noťasu (tu jsem jí stihla vyrvat)... Jo a každé ráno soutěžíme, která z nás dřív najde na terase ubezdušenou myš, co nám tam pravidelně nechává Hubert. Nikdy bych nevěřila, že budu schopna vzít ztuhlou myší mrtvolku do holé ruky :-)

Mám „žuby zahnutý nahoru“

Titul Malá Černá Pohroma nemá naše kněžna Grace neoprávněně. Ale jinak je to naše sluníčko, říká MLP. Jen Yummi pořád čeká, až si pro tu příšeru konečně přijde nějaký majitel.

Abych ji však jenom nepomlouvala. Je moc šikovná, nebojí se výšek, průhledový mostek nad Moravskou Sázavou jí nedělá sebemenší problém, s vodou je kamarádka (i když zatím neplave), kouše nás jen jemně, a když spí, je neskutečně roztomilá.

Grace, 11 týdnů

Psáno 15. 8. 2017

Foto: K. Zwillingová a MLP. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!