Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Měli jsme v rodině několik jezevčíků. Rodiče měli Lesánka, já Dulinku a Alánka, můj bratr dvakrát Bročka. O Lesánkovi, Alánkovi a Dulince jsem postupně psala sem v roce 2019. Žádného jsme neměli od štěněte, ale ujali jsme se těch nechtěných nebo nezvládnutých. Všichni jezevčíci byli osobnosti, skvělí parťáci, už jsem v některé diskuzi uváděla, že jezevčíka nemůžete mít na povel, ale musíte se s ním domluvit. A ještě lepší pes než jezevčík jsou dva jezevčíci.

Zdeni, krásně se četlo, jedna báseň, díky! Jozefčíci jsou fakt osobnosti! I mezi mými psy byl jezevčík, vlastně dáma,tenkráte oblíbeného jména Zorinka. Byla tatínkova a já ji chodila venčit do mého rodné domu, mám na ni jen krásné vzpomínky. Vaše Bára byla tedy trošku ostrá, v seřvávání ptáku zběhlá, však si to zasloužili. :-) Ferda vypadá na pohodáře a zamilovanost jeho, to je jistě zážitkové. Tak přeji ještě dlouhé žití s Ferdou a posílám pohlazení, takhle mne aspoň ruku neurve. Jistota je jistota.

Lovící a nelovící psi- viděla jsem u kamarádky na vzorku 10 štěňat výmaráků po pracovních rodičích. Od bystré vysloveně pracovní fenky po truhlinku, která dokáže z boudy spadnout na hlavu. Tak u jezevčíků to asi bude podobně.

Ve 2 měsících se to ještě nepozná. Z divoké Derči byla relativně klidná fenečka (i když řemeslo uměla). Laudie nijak nevynikala a je velký lovec. Bady byl pohodář, najíst se a mít svůj klid a je neskutečně šikovný pracant. Po 15 vrzích si netroufnu odhadnout, jak moc krásné nebo talentované štěně bude. Větší vady poznám. Ale většinou říkám, že se vyloupnou až po roce.

Rodiče synkovy slečny mají dvě jezevčice. Každá velmi jiná, ta starší (cca 3 roky) je něco jako autista, mladší je zhruba jak je tu popsáno ;-)

S Meg kamarádí obě, spíš si ovšem užije s tou mladší.

Systém mě nemá rád. Zusila jsem krátký příspěvek a pak napsat ví a to mi bylo sežráno. Tak znovu. Krásný článek, milí a osobití pejsci. Jozefcíci jsou fajn.

To, že je každý pes jiný, znám. Jednak mám už doma šestou generaci fletů a jednak se stýkáme a i cvičíme s mnoha odchovy. Vše jedna rodina. Každý je jiný. Ale v každém občas vykoukne něco z předků, pokaždé jinak namíchané. Není to nuda. A tím pádem není žádný pes náhradaza předchozího, ale pokračování. Prostě po generacích zas vykoukne třeba Ája nebo Ginny, ale jen v nějakém rysu. Člověka až zamrazí, jak stejné může být jedno chování u psů, kteří se ani nepotkali. A jak se mohou lišit.

Zato my tě máme rádi :-) Šestá generace! Gratuluji.

Díky za příjemné počtení :)

Taky jsem měla s jezevčičkou tu čest, byla moc milá a tvrdohlavá, samostatná, měla jsem ji moc ráda. Díky za milé počtení, přeji pevné zdraví a spoustu let všem zúčastněným

Jak se jezevčíci chovají jako společenští, hodně u nich lovecké vlohy ubyly. Ony se neudržují tím, že loví, ale že ti nelovci prostě dřív nešli do chovu. Proto ty rozdíly.

hezké jezevčíkovité pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

Jezevčíci jsou osobnosti veliké, hlavně ti "opravdoví", kde vlohy k samostatnosti a ostrost jsou po generace upevňovány a neředěny. Rozdíly mezi psíky stejné rasy nejsou jen mezipohlavní (i když i u nás holky byly daleko větší osobnosti než kluci), ale i kus od kusu.

Moc hezké počtení